Autor fotografie: Lockheed Martin|Popisek: X-59
Americká kosmická agentura NASA vyvíjí letoun pod označením X-59 schopný letět nadzvukovou rychlostí, jenž v civilním provedení by byl nástupcem (sami říkají synem) ikonického letounu CONCORDE. Ale pokud bude tento koncept militarizován, Rusko ztratí svoji dominanci, kterou má díky nadzvukovému bombardéru Tu-160 přezdívanému vzhledem k nátěru „Bílá Labuť“.
X-59 by měl mít několik zásadních charakteristik využitelných v civilní i vojenské sféře, a to je například enormní potlačení hlučnosti aerodynamického třesku při překonání rychlosti zvuku. Na světě snad neexistuje civilní letoun, jenž by nebyl dříve či později zásadním způsobem přepracován pro vojenské použití. Velmi dobrým příkladem je dopravní BOEING 707, jenž má snad více vojenských než civilních verzí.
X-59 je sice prezentován jako nástupce dopravního CONCORDE, jenž tehdy soupeřil se sovětským TU-144. Sice byl zaveden do provozu později, ale odpracoval si mnohem více času než sovětská kopie. Z firemního vide NASA se souhlasem Lockheed Martin však je evidentní, že rozměry trupu zcela neodpovídají dopravnímu linkovému letounu. Možností je, že se stále jedná o technologický demonstrátor vzhledem k hlučnosti a rychlosti, nebo to není „syn CONCORDE“, ale zcela nová vývojová linii v US AIR FORCE s podporou NASA.
Podle fotografií NASA zveřejněných se souhlasem Lockheed Martin však nyní X-59 nevyznačuje parametry dopravního letounu, a to už jen rozměry trupu. Ale zatím spíše má charakteristiky přepadového nadzvukového bombardéru nesoucího střely s plochou dráhou letu nebo inteligentní bomby, schopného potlačením akustické i tepelné stopy proniknout, případně v součinnosti s drony jako klamnými cíli, protivzdušnou obranou protivníka a následně ničit strategicky významné cíle.
Letoun Concorde (Foto: Eduard Marmet, CC BY-SA 3.0)
Pokud by X-59 skutečně měl být „synem“, tedy nástupcem dopravního CONCORDE, pak se musí zcela zásadně změnit tvar a objem trupu, tedy vzhledem k počtu pasažérů, ale též k logistice (občerstvení) nebo k úložnému prostoru pro zavazadla – na palubě i v podpalubí. Jistě by se musel změnit i výkon, tedy zřejmě počet pohonných jednotek. Z prvotního představení se tedy nezdá, že X-59 by byl nástupcem CONCORDE, ale že by mohl být výkonným protivníkem nejen Tu-160.
V tuto chvíli kromě Ruska nikdo nemá nadzvukové bombardovací letectvo. I Rusko kombinuje moderní Tu-160 s „historickými“ TU-95 sloužícími od roku 1956 a modernizovanými či upravenými na verze Tu-114, TU-142, Tu-95 LAL nebo Tu-116, Čína používá licenčně vyráběné Xian H-6, jež jsou vlastně Tu-16 sloužící od roku 1954.
USA sice mají STEALTH B-2, stále i B-1, ale páteří je kontinuálně modernizovaný, ale sloužící od roku 1955 B-52.
Takže pokud učiníme souhrn, dominují strategické bombardéry pocházející, byť modernizované, z padesátých let minulého století. Nadzvukové vlastní v podstatě jen Rusko, a to Tu-22 po verzi M3M a Tu-160. V této oblasti zatím nemá konkurenci, většina priorit byla přenesena na balistické střely nebo střely s plochou dráhou letu, jež nemusí být neseny strategickým bombardérem.
Pokud X-59 vstoupí do vojenské služby jako nosič inteligentní munice nebo střel s plochou dráhou letu (i jaderných), poměr sil na bojišti a vzdálenostech se změní, především k jeho předpokládané schopnosti potlačit tepelnou i zvukovou stopu, tedy být „neviditelný“ pro protivzdušnou obranu. To samozřejmě při omezení elektromagnetického vyzařování (komunikace, radary), možnosti rušit elektromagnetický signál ve své oblasti, využívat umělou inteligenci nebo doprovodné drony.
X-59 může zásadním způsobem změnit strategii a taktiku použití bombardovacích letounů. Veteráni z padesátých let minulého století budou buď zcela nahrazeni řízenými střelami, nebo se rozvine nový souboj o dominanci, tentokrát v oblasti strategického bombardovacího letectva. Závody ve zbrojení jsou nekončící příběh.