Systém protivzdušné obrany S-300 - Ukrajina proti Rusku efektivně využívá jeho vlastní zbraně

Systém protivzdušné obrany S-300 - Ukrajina proti Rusku efektivně využívá jeho vlastní zbraně
Autor: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: S-300
20 / 03 / 2022, 11:00

Ukrajina proti Rusku efektivně využívá jeho vlastní zbraně, v tomto případě systémy protivzdušné obrany dlouhého dosahu S-300. Ukrajina vlastní verze S-300 PT, S-300 PS a S-300 V.

Ukrajina po rozpadu SSSR nechala svoji protivzdušnou obranu podfinancováním a minimální údržbou téměř zdecimovat, kdy po Ruském útoku na Krym začala investovat do údržby a modernizace. Systém S-300 požívá v současnosti 19 států, což svědčí o jeho efektivitě. Jeho hlavním určením byla obrana proti letounům a střelám s plochou dráhou letu. Rusko se ve vývoji posunulo na kategorie S-400 a S-500, jež mají schopnost obrany i proti balistickým střelám, otázkou jsou schopnosti proti hypersonickým zbraním.

S-300 byla vyvinuta ve státních podnicích OKB-2 a OKB-8 a poprvé zavedena v roce 1979. Dle NATO kodifikace jsou vývojové stupně označovány SA-10 GRUMBLE, SA-12 GIANT/GLADIATOR a SA-20 GARGOYLE. Raketový systém je umístěn především na kolových podvozcích, existuje i pásová varianta. SA je zkratkou pro „Surface-Air“, tedy země vzduch, nebo v přesném překladu povrch vzduch.

Výhodou S-300, na rozdíl třeba od amerického systému PATRIOT, je vertikální start, nikoliv nastavení odpalovacího zařízení na určitý směr. Takže po odpalu může vyrazit ihned kterýmkoliv směrem 360°a nikoliv v nastaveném směru a pak se snažit v poměrně velkém poloměru obrátky otočit. Systém je plně automatizovaný, ale manuální řízení je možné. K raketovému odpalovacímu systému samozřejmě patří radarová a velitelská stanice. Data z radaru jsou vyhodnocována až do vzdálenosti 80 km a měly by být detekovány i klamné cíle, tedy palba je vedena jen na skutečnou hrozbu, a ne ve vzduchu rozptýlené alobalové pásky vyvolávající radarový odraz. Radarové stanice mohou být hned vedle velitelského stanoviště nebo i ve vzdálenosti 40 km.

U S-300 byly postupně modernizovány radary, systémy proti rušení a schopnost zasáhnout střely krátkého dosahu nebo letící ve velmi nízké letové hladině.

(obr. Wikimedia Commons)

Jak vidno, S-300 prošla velkou evolucí a je považována v současnosti za jeden z nejvýkonnějších prostředků PVO). Systém S-300 by měl být propojen s pasivně skenujícím elektronickým radarem, což jej činí ještě nebezpečnější (nejedná se o stejný princip jako u českých systémů VĚRA). Má však schopnost zaměřit více cílů. A jedno odpalovací zařízení má obvykle 4 tubusy. Doba k plné palebné pohotovosti je 30 minut.

Modernizovaný S-300 PMU má dosah až 150 km. Následná modernizace PMU-1/2 má zlepšenou navigaci a bojovou hlavici 143 kg a schopnost působit proti balistickým střelám. Též byl změněn způsob manévrování střel, místo křidélek byl instalován plynově dynamický systém zlepšující možnost zásahu. PMU-2 má sníženou velikost bojové hlavice, ale zvýšený dosah až na 195 km. Jeho varianta pod názvem HQ-15 je zavedena v Čínské armádě (PLA).

Údajně mohou být zasaženy cíle letící rychlostí až 2,5 M, diskutuje se o tom, že modernější verze, což by mohla být S-400 nebo nejmodernější S-500, zasáhne i cíle o rychlosti 8,5 M, což by eliminovalo některé hypersonické střely. Oba systémy však Ukrajina nemá. Systém využívá vyhledávací radar a naváděcí radar, pokud by měl být použit proti balistickým střelám nebo střelám s plochou dráhou letu, třetí typ radaru je začleněn do bojové formace.

Jak již bylo řečeno, jedná se o velmi efektivní systém dlouhého dosahu, jenž je poměrně rozšířen a nyní působí ruskému letectvu značné ztráty v kombinaci s dalšími systémy.

Zdroj: Wikipedia, analýza SM

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace