foto: TASS / Public domain/T-90M
Aktuálně se západní média nekriticky řídí zprávou analytické skupiny CIT. Ta zcela opomíjí určitá fakta ohledně produkce a nasazení T-90M a západ obecně přehlíží, čím je Rusko aktuálně skutečně nebezpečné.
Business Insider psal o dramatickém navýšení ruské vojenské produkce již v dubnu letošního roku. V zásadě všechna západní média aktuálně píší o rostoucí hrozbě útoku Ruska na Evropu v souvislosti s nárůstem produkce hlavních bojových tanků MBT v zemi. Všechny zprávy v zásadě vychází z analýzy skupiny CIT. A to bez jakéhokoli ohledu na to, že ještě před pár měsíci se všude psalo, jak je na tom Kreml špatně s technikou. Zcela se opomíjí fakt, že současná síla Moskvy v současnosti tkví v dronech a pochopitelně jaderných zbraních. A také v připravenosti na konflikt vysoké intenzity.
CIT o produkci T-90M
CIT ve své zprávě uvádí, že Uralvagonzavod vyrobil v roce 2022 šedesát až sedmdesát kusů T-90M. Roku 2023 to bylo až 180 MBT, vloni přes 200 T-90M a letos by se Kreml měl dostat až na tři sta strojů. V rámci objektivity CIT připouští, že drtivá většina vyrobených T-90M jsou jen modernizace T-90A. Do Indie byly exportovány také jen hloubkové modernizace T-90S. Zpráva analytiků je třeba v přímém rozporu článku respektovaného The Economist, který uvádí o ruské produkci T-90M výrazně nižší čísla. CIT se snaží počítat vlaky s novými T-90M, které cestují po Rusku a řeší ztráty těchto MBT se snahou o reálné výpočty.
CIT ovšem vůbec neřeší, že drtivá většina ztrát T-90M byla na začátku války a Kreml tyto tanky na frontě prakticky vůbec nenasazuje. Média poměrně nekriticky analýzu CIT přejala a operují s ní jako s faktem. Obecně panuje shoda, že Rusko bude schopno do několika let schopno zaútočit na Evropu. S T-90M asi v čele. Mimochodem se třeba vůbec neřeší, že ruské MBT nemají systémy aktivní ochrany (APS), Arena-M se rozhodně nemůže počítat. Vůbec se nepočítá s tím, že aktuálně obě strany konfliktu prakticky MBT přestaly používat. A má to své důvody, Kreml zatím ochranu proti UAV a ATGM nedokázal vyřešit, Kyjev také ne.
Aktuální narativ je tedy podle CIT a předchozí faktory se najednou přehlíží. Stále větším otazníkem se stává schopnost Ruska MBT sériově vyrábět. Vše napovídá tomu, že podobně jako u Su-57 nebo třeba Su-34 sériová výroba buď vůbec neexistuje nebo jen ve velmi malém rozsahu. Problémy Ruska s kalibrací strojů pomocí laserových technologií jsou dostatečně známy. V poslední době se řeší i import samotných výrobních linek. A to zdaleka není vše. Už je prakticky zcela jisté, že Kreml si vůbec nedokáže sám vyrábět sofistikovanou elektroniku.
Rusko nemá kvalitní APS ani na T-90M
Klasickým příkladem je Rusy opěvovaný zaměřovací systém Sosna-U do jejich MBT. Ten má ovšem klíčové komponenty od francouzských firem Safran a Thales. Bez nich je Rusko o nějakých třicet let pozadu. Nedávno se objevily informace o tom, že chybějící komponenty ze západu se nahrazují i u ruských jaderných ponorek a to doslova v katastrofické kvalitě. Příkladem je APS Arena-M. Kreml ji zase prezentoval s velkou pompou na T-90M a T-72B3, jenže v boji ji nikdo neviděl. O nasazení vůbec nemůže být řeč. Celkově shrnuto je pravděpodobnost velké výroby ruských MBT velmi nízká. Alespoň prozatím.
Rusko je hrozbou
To ovšem neznamená, že Rusko pro Evropu nepředstavuje nebezpečí. Ukrajina je dlouhodobě oslavována jako velmoc ve výrobě a výzkumu dronů. Jenže Kreml se v tichosti postavil vedle ní. Roční produkce se pohybuje kolem tří milionů UAV. I přesto, že Evropa už má vyvinuté technologie PVO proti dronům, je jich příliš málo a případnému útoku Ruska by se vůbec nedovedla bránit. Protože třeba na drtivé většině MBT APS také nemá. Jak by asi Evropa čelila prakticky sebevražedným útokům rozptýlených ruských vojáků je také otázka. Rusko je hrozbou, ale ve zcela jiných intencích než je dnes prezentováno. Role MBT se mění a zpráva CIT rozhodně nemá zásadní význam, i kdyby byla pravdivá.
Tagy