Tank Altay: Projekt turecko-korejské spolupráce brzdí technologické potíže

Altay představuje turecký hlavní bojový tank 4. generace, ze jehož vývojem stojí společnost Otokar, na vývoji se rovněž aktivně podílela jihokorejská zbrojovka Hyundai Rotem.

Vývoj tureckého tanku Altay spadá do roku 2005, kdy vláda schválila projekt nového tanku, jenž probíhal pod hlavičkou MITÜP (Milli Tank Üretim Projesi – Národní projekt výroby tanku). Turecko sledovalo vývojem tanku rovněž posílení domácích výrobních kapacit.

Za vyvinutí tanku byla odpovědná společnost Otokar a ke spolupráci byla o rok později přizvána také jihokorejská zbrojovka Hyundai Rotem. Ta mimo jiné stojí za jedním z nejmodernějších tanků K-2 Black Panther. Do projektu se menší měrou zapojily turecké koncerny ASELSAN, ROKETSAN, MKEK či HAVELSAN.

65tunové vozidlo, které může pojmout 4člennou posádku, dosahuje maximální rychlosti 70 km/h, dojezd činí 5 00 km. Tank pohání německý dieselový motor MTU Friedrichshafen o výkonu 1 120 kW. Hlavní výzbroj tanku zajišťuje hladkostěnný kanón ráže 120 mm. Sekundární výzbroj pak tvoří koaxiální kulomet ráže 7,62 mm a kulomet ráže 12,7 mm. První prototyp byl na světě v roce 2012 a posléze vznikly i další čtyři prototypy.

Vývoj počítá se dvěma verzemi tanku - T1 a T2 a perspektivně také T3, které mají mít bezosádkovou věž. Varianta T1 bude vybavena aktivním obranným systémem Aselsan Akkor, jež je schopný detekovat ozáření tanku laserovým paprskem a likvidovat přilétající projektily. Vylepšenou verzi Altay T2 má pohánět domácí pohonná jednotka má mít lepší balistickou ochranu, přičemž výzbroj se rozšíří o z hlavně odpalované řízené střely.

Konstrukční záměr tanku Altaz  T-1, T-2 a T-3 poměrně jasně definuje směr vývoje obrněné techniky. T-1 je, dá se říci, MBT klasické konfigurace. T-2 již sleduje trend západní tankové školy, tedy oddělení munice od osádky tanku a její uložení v balistické pancéřové schránce. A konečně T-3 s bezosádkovou věží, tedy možnost snížení siluety vozidla a zvýšení ochrany osádky. Orientace na bezosádkové věže je i trendem v oblasti ostatních obrněných vozidel, jako BVP.

Na přelomu let 2015-2016 prošel Altay úspěšně zkouškami a vše směřovalo k zahájení sériové výroby. Nicméně V červnu 2017 oznámila turecká Kancelář obranného průmyslu (SSB) přerušení spolupráce s firmou Otokar kvůli nespokojenosti s její nabídkou ohledně sériové výroby tanku. V listopadu 2018 tak zakázku na prvních 250 tanků získala turecko-katarská společnost BMC.

O rok později se v médiích objevily informace, že projekt Altay nabírá zpoždění mimo jiné kvůli technologickým potížím, zejména motoru a převodovce. Prvních 40 tanků verze Altay T1 má být dodáno do roku 2020, což se však vzhledem k uvedeným problémům nejspíše nestihne. Reálněji tak vypadá rok 2021.  Uvidíme, jak se celý projekt bude vyvíjet dále a zda se jej podaří dotáhnout do zdárného konce, protože našlápnuto měl slušně.

O Altay projevila zájem před čtyřmi lety Saúdská Arábie a další země Perského zálivu či Pákistán. V roce 2019 též zveřejnil zájem o tank Katar a oznámil, že koupí až 100 tanků Altay, přičemž 40 kusů má být dodáno v první fázi. Finanční rámec kontraktu nebyl zveřejněn.

 

Zdroj: militaryfactory.com, Wikipedia, Defense News

Tagy