Tankové vojsko – Úderná pěst armády potřebuje novou techniku. Jaká je budoucnost bitevního pole?

Mnoho se v AČR i odborných kruzích hovoří o modernizaci tankového vojska. A ve spojení s touto schopností, tedy vedením tankového boje a obraně proti útočícím tankům protivníka, se objevuje řada názorů i upravených informací o skutečném stavu. Ale popořadě, kde jsme a kam vlastně můžeme směřovat.

První otázkou je, zda skutečně má AČR ještě tankové vojsko. Pokud vezmeme v potaz i všechny tanky v uložení, pak snad ano. Pokud vezmeme v úvahu pouze okamžitě bojově nasaditelné tanky, pak je lepší formulace, že AČR má tanky nebo tankové schopnosti, o vojsku se hovořit asi nedá. Zde stále hovoříme o tancích typu MBT. Mnozí s úsměvem říkají, že dnes má plk. Knížek, ředitel Vojenského historického ústavu k dispozici více funkčních tanků než NGŠ a jemu podřízené pozemní síly. V posledním období však tento humor začíná mít velmi hořkou příchuť.

Jaká je vlastně koncepce použití tankových sil AČR? Jediný bojový tankový prapor je zařazen v organizační struktuře 7. mechanizované brigády, jež disponuje dominantně pásovými BVP-2, jež snad budou v dohledné době nahrazena modernějšími vozidly západní provenience. Tedy tři prapory na BVP a jeden prapor s MBT netvoří tankové vojsko ani silnou tankovou schopnost. Tankový prapor je stále organizačně strukturován dlel sovětského vzoru, tedy v trojkové sestavě, kterou nechtěně doplňuje i počet osob v osádce T-72 – takže 3 osoby v osádce, 3 tanky v četě, 10 tanků v rotě (3 čety + velitel roty) a 31 tanků v praporu (3 roty + velitel praporu). Lze započítat i tank č.32, jenž slouží jako velitelský/spojovací, ale má plnou bojovou kapacitu ostatních vozidel v praporu. Prapor je vyzbrojen tanky T-72 M4 CZ.

Jedná se o unikátní modernizaci, která nemá ve světě obdoby, a to vzhledem k rozdílnému powerpacku i systému řízení palby (SŘP). Pokud dojde k poškození tank v bojové operaci nebo čistě pro technickou závadu, není možno použít díly z jiných tanků AČR (T-72 M1) nebo od spojenců, jako Slovenská nebo polská armáda. Při schopnostech zásahu první ranou moderních MBT, nasazení dělostřelectva, přesycení bojiště systémy PTŘS, RPG nebo bojovými drony je otázkou, jak dlouho v případném konfliktu vysoké intenzity 32 tanků přežije. V boji je obvyklé, že jednotka v dotyku s nepřítelem je po určité době stažena z důvodu doplnění ztrát materiálních i lidských, oprav, doplnění munice, pohonných hmot, potravin i vody a v neposlední řadě též k odpočinku bojem vyčerpaných vojáků.

Již při tomto požadavku je evidentní, že AČR nemá možnost náhrady, takže buď vojáci budou bojovat do absolutního vyčerpání a zničení techniky, nebo bude jednotka stažena bez náhrady. Zřejmě je těžko myslitelné, že by hbitě do prostoru odpovědnosti AČR byl převelen třeba polský tankový prapor na T-72 nebo PT-91 Twardy. Pro německé Leopardy, americké Abramsy, britské Challengery, francouzské Leclerky nebo italské Ariette nemá AČR ani munici ani náhradní díly. Nebo AČR stáhne jednotku z dotyku bez náhrady, čímž naruší obranyschopnost nebo útočnou formaci. Ani jedna varianta se nejeví pro AČR jako spolehlivého partnera v NATO a spolehlivého souseda, ať je na křídlech bojových sil AČR kdokoliv, jako dobrá.

Jaká je možnost řešení v rámci organizační struktury? Vždy je nutno začít zdůvodněním, nebo rozhodnutím. V tomto případě zdůvodněním, zda je v širším kontextu jeden z vlastních zdrojů ekvivalentně nenahraditelný tankový prapor přínosnou bojovou silou – i když v boji každá puška dobrá, nebo v procesu plánování a dalšího rozvoje operace možná jen komplikace – velitelská i logistická. Či se jedná pouze o vzpomínku na zašlé časy a je nutno přijmout skutečně obtížné rozhodnutí a tankový prapor nahradit jinou, v případě 7. brigády mechanizovanou jednotkou, nebo jednotkou určenou specificky k vedení boje s tankovými silami protivníka.

Při zachování tankových sil/schopností je pak na zváženou, zda se konečně neoprostit od sovětské organizační struktury a nepřijmout organizaci čtyřkovou i na nižších stupních. Brigáda má 4 prapory, prapor má 4 roty a rota má 4 čety, respektive tanky. I pro případné bojové akce menší intenzity platí, že jeden tank je málo a tři již mohou být moc, ale rozdělení na 2+2 zajišťuje dostatečnou sílu, vždy jeden druhému kryje záda a v případě nutnosti je možno si pomoci s vyproštěním nebo evakuací.

Zajímavé je též sledovat hry se slovíčky a termíny, jež se v resortu MO a AČR v poslední době zabydlely. Armády celého světa modernizují, ať již jednotlivé kusy bojové techniky třeba instalací lepšího SŘP nebo výkonnějšího powerpacku, nebo modernizují zaváděním moderních systémů, kdy třeba T-72 je nahrazen MBT Leopard 2, nebo MiG-21 letounem F-16. V obou případech používají slovo „MODERNIZACE“. AČR však modernizuje PVO, ruční zbraně, letectvo (např. když JAS-39 Gripen získal schopnost boje s pozemními cíli a ne jen vzdušnými, byla to modernizace, případně „upgrade“ – v podstatě totéž, ale angličtina zní sofistikovaněji). Kdežto T-72 M4 CZ se bude „ZHODNOCOVAT“. Psychologicky zajímavé, při pojmu modernizace T-72 si většina lidí vybaví miliony tekoucí do tanků, jež již mnohokrát byly označeny za morálně i technicky zastaralé. Kdežto „ZHODNOCENÍ“ se jeví jako získání nové (míněno jiné) hodnoty/kvality/schopnosti. Každopádně již jen když nepojízdný tank dostane funkční motor, je to jeho zhodnocení, jinak je to mnoho šrotu. Když mu dáme nové schopnosti jako aktivní ochranu, je to jeho zhodnocení. A když ho necháme 50 let stát a oprašovat, dojde postupem času opět k jeho zhodnocení, tentokrát nikoliv bojovému, ale jako historický exponát.

Abychom se s příměry nepotloukaly po světě, podívejme se na domácí možnosti. Každý zná pojem Škoda OCTAVIA. Toto vozidlo je fenomén. Ale o jakém vozidle OCTAVIA je vlastně řeč? A když řekneme, že byla zhodnocena, co se vlastně stalo? OCTAVIA z roku 1957 je zhodnocena věkem a údržbou jako veterán. Nebo ji lze zhodnotit instalací moderního volantu a sedaček s airbagy. I toto je zhodnocení, ale historická hodnota je v troskách, hodnota bezpečnosti narostla – zhodnocení. Ale pořád je to ta stará dobrá OCTAVIA. Nebo je to ta stará dobrá OCTAVIA TDI? Nebo ta OCTAVIA, kdy má světlomety s denním diodovým svícením a spoustou nejmodernějších elektronických jízdních asistentů a patří k nejvyhledávanějším vozidlům ve své třídě, a to i v poměru cena/výkon/bezpečnost/náklady na životní cyklus. Stále mluvíme o zhodnocení vozidla OCTAVIA, ale každý cítí, ty diametrální rozdíly v obsahu slova „ZHODNOCENÍ“.

Takže jaké zhodnocení T-72 je na mysli? Zatím to vypadá pouze na zvýšení hodnoty starého vozidla masivní investicí do udržení schopnosti někam dojet, vystřelit a trefit cíl. A to je navíc plán na přechodnou dobu, tedy do pořízení nových MBT, kdy v podstatě kalkulace vychází, že v době, kdy bude dokončeno „zhodnocení“, budou tyto tanky uloženy do skladu, protože by měly být zavedeny nové MBT. Není vidět žádná přidaná hodnota, tedy „zhodnocení“ ve smyslu instalace např. aktivního systému ochrany proti protitankovým zbraním apod. Dále při „zhodnocení“, jež má AČR na mysli, jsou zatím diskutovány jen vyčleněné finance a termíny obměny MBT. Ale takové ty standardní věci, jako vysoutěžit dodavatele nového powerpacku (pokud se nebudou dít nelogičnosti, jako že se nebude modernizovat celý powerpack, ale jen motor bez převodovky, ale za cenu dříve kalkulovanou za celý komplet), nebo dodavatele SŘP.

Též, protože není znám konkrétní přístroj SŘP nebo konkrétní powerpack či motor, nebyly zahájeny práce na projektové dokumentaci. Přístroj s jinou konstrukcí optické větve, nebo motor jiných rozměrů, nejde jen tak usadit do staré věže a instalovat do otvoru v ní, případně umístit do korby a spojit se starou převodovkou. To musí být vyprojektováno, a protože se bude jednat o zásah do konstrukce vozidla, jsou nutné i příslušné technické a pak vojskové zkoušky. Tedy spousta času nutného na realizaci.

Hodně se též hovoří o možnosti nahradit MBT vozidlem, jako je Sabrah, nebo jiným podobné konfigurace. Jedná se vždy o podvozek z BVP a věž z tanku nebo speciálně zkonstruovanou pro tankový kanon. Vzhledem k nosnosti korby a její velikosti, jsou však obvykle instalovány nízkotlaké kanony ráže 105 mm, maximálně 120 mm. Též zásoba munice je výrazně menší v porovnání s MBT. A balistická ochrana je neporovnatelná.

Je evidentní, že MBT lze nahradit pouze jiným MBT, v jiném případě se jedná o změnu koncepce použití pozemních sil, a jak již bylo dříve řečeno, o rozhodnutí opustit schopnosti tankového vojska, byť v síle 1 praporu. AČR si v mnohém bere příklad ze zahraničních armád, velmi silným vzorem, zřejmě i z důvodu studia řady generálů AČR zde, je armáda Velké Británie. I britská armáda zvažovala koncept bojového vozidla na podvozku BVP, v daném případě Ajax, s tankovým kanonem 120 mm. Ve všech zvažovaných variantách však vozidlo nikdy nebylo označeno jako tank. Bylo to vozidlo určené pro přímou palbu (Direct Fire), nebo podporu manévru – míněno hlavních sil (Manoeuvre support), nebo společnou palbu (Joint Fires). Některými prameny jsou tato vozidla označována jako lehký tank, ale ten byl separátně vyvinut na podvozku Ajax pro americkou armádu v jiné konfiguraci (jako tank) a pod označením Griffin. V řadě armád je takovéto vozidlo označováno jako „stíhač tanků“ (naposledy SM informoval o modernizaci na Taiwanu).

MBT je zbraňový systém určený k prolomení obrany protivníka svojí palebnou silou a využitím silné balistické ochrany, rychlosti a manévrovatelnosti na bojišti a schopností zjišťovat a ničit cíle a detekovat hrozby a těm se účinně bránit. To, že T-64 nebo T-84 OPLOT má schopnost odpalovat kanonem PTŘS, z nich nečiní raketový stíhač tanků, to že BVP Lynx nebo Puma má schopnost střílet ABM munici proti vzdušným cílům, z nich nedělá systém PVO, a že má Sabrah tankový kanon, z něj nečiní MBT. Vždy to jsou schopnosti, nikoliv určení.

S technikou přepracovanou „z/na“ má AČR nedobré zkušenosti. Vzpomeňme si na OT-90. jednalo se o korbu BVP s věží z OT-64. Tento krok byl čistě politický, kdy ve výkazech byl rapidně snížen počet BVP v AČR (ČSLA). Vozidlo však ztratilo bojovou hodnotu a vzhledem ke změně těžiště též stabilitu nutnou k překonání vodní překážky plaváním. Takže nemělo palebnou sílu BVP a nemělo schopnost plavání BVP ani OT.

Též je důležitá definice/specifikace, jaký zbraňový systém je čím, jak ho chápat a evidovat. BVP-1 bylo v počátku zavedení mnohdy označováno jako lehký tank, a to především vzhledem k jeho hlavní zbrani, tedy 73 mm kanonem s hladkým vývrtem a automatickým nabíjením. Vzhledem k jeho určení však byla následně plošně kodifikováno jako BVP. Takže i zde je precedens, že ráže hlavní zbraně nečiní z BVP tank nebo MBT.

Takže co vlastně čeká AČR, skutečná modernizace MBT zavedením moderních tanků? Změna organizační struktury? Změna koncepce? Opuštění schopností MBT a zavedení stíhačů tanků? Udržování dnes již v podstatě historických vozidel v provozu za masivních investic a překrývání faktu květnatými slovy jako „zhodnocení“?

Konflikty na Ukrajině, v Sýrii i Náhorním Karabachu potvrdily, že některé zbraňové systémy jako salvové raketomety, minomety a dělostřelectvo obecně, nebo MBT, tedy systémy, jež AČR slavnostně vyřadila nebo udržuje stěží nad vodou (nebo jsou spíše již hluboko pod vodou, ale ještě dýchají slámkou hrozící se každou chvíli zatopit), jsou nenahraditelné a mají v moderním boji své místo. MBT lze nahradit pouze MBT, nebo zrušit a jeho schopnost nahradit masivním posílením či znovuvybudováním jednotek protitankových kanónových nebo raketových stíhačů, zavedením speciální munice dělostřelectva, rozšířením opticky naváděných PTŘS a bezpilotních prostředků s využitím jejich schopnosti vyhledat a ničit cíl autonomně nebo převzetím řízení operátorem po detekci cíle vyšší priority.

Takže Quo Vadis tankové vojsko AČR?

 

 

 

Tagy