Autor fotografie: Tatra Trucks, Public domain|Popisek: Tatra Tactic 4x4
Návazně na poslední jednání ve věci Quatro R.I.S.K. před trestním senátem Krajského soudu v Olomouci jsme požádali o rozhovor advokáta obžalované strany JUDr. Radka Ondruše. Trestní řízení vrhlo světlo na nerovný přístup vůči společnostem, které obchodují s vojenským materiálem. Pro společnost Tatra Trucks, která trestní řízení před lety iniciovala, z toho mohou vzejít mimořádně závažné důsledky.
V průběhu líčení zazněly znovu závažné informace týkající se povolení k zahraničnímu obchodu s vojenským materiálem společnosti Tatra Export. A teprve nyní na ně reagoval státní zástupce s tím, že podá podnět licenční správě ohledně počínání této společnosti. Státní zástupce se v průběhu mnohaletého sporu měnil a tyto informace pro něj byly nové?
Státní zástupce tvrdí, že se tyto informace dozvěděl u soudu až nyní. Přitom u této kauzy bylo státní zastupitelstvíod samého začátku a tyto informace mu musely být známy v okamžiku, kdy četl poprvé spis. U soudu se jen opakovalo, co je v trestním spise už dávno. Za normálních okolností by věc státní zastupitelství analyzovalo nejen po stránce trestní ale i po stránce netrestní, tedy ve vztahu k ostatním státním orgánům a to od okamžiku, kdy se o nich dozvědělo ze spisu a ne od obhájce.
Obecně je zde totiž více problémových okruhů a to nejen ve vztahu k Licenční správě ministerstva průmyslu a obchodu ale především ve vztahu k NBÚ, kterých si státní zástupce nutně musel všimnout. NBÚ by měla již dávno odebrat bezpečnostní prověrky nejen jednatelům Tatra Export ale i samotné společnosti nebo jejich platnost přinejmenším pozastavit. A to nekompromisně, pokud NBÚ respektuje základní zásadu správního řízení a to povinnost postupovat v podobných věcech stejně. Probíhá nebo proběhla totiž řada soudních řízení v podobných případech.
Pokud je mně známo soud tohoto typu proběhl již před lety. Vystupoval zde jednatel, kterému NBÚ odebralo bezpečnostní prověrku právě s argumentem, že jeho rozhodování ovlivňuje majitel, a že jednatel nemá vlastní autonomii vůle rozhodovat. Postupně se to opakovalo v několika dalších případech. V nedávném a stále probíhajícím sporu se již před soudem argumentuje právě tímto případem, tedy tím, čeho jsme svědky v případě společnost Quatro R.I.S.K. Právě v případě této společnosti je potup příslušných orgánů vůči společnostem Tatra totiž zcela opačný, resp. tito nekonají, ačkoliv v jiných věcech postupují právě naopak.
Jedním z klíčových míst probíhajícího trestního řízení vůči společnosti Quatro RISK je klasifikace vojenského materiálu a rozpor mezi právním a technickým, faktickým výkladem. Jaké vnímáte slabiny současného stavu?
Soudce již dopředu zaujal názor, že předmětné brzdové ventilky jsou vojenský materiál. Odmítl přijmout judikaturu Nejvyššího soudu, kterou jsem mu předkládal, a která danou otázkuhodnotí jako odbornou a nikoliv právní. Podle nejvyššího soudu byl měl tedy vycházet ze znaleckých posudků.
Skutečnou slabinu celé věci předestřel svým postupem sám státní zástupce. Na jedné straně opakovaně a i před soudem prohlásil, že zahraniční obchody se stovkami vojenských vozidel, které sjednávala Tatra Trucks oznámil jako podezření z přestupku na Licenční správu MPO, na druhé straně namístě před soudem podal stížnost proti rozhodnutí, kterým soud vývoz brzdových ventilků mým klientem postoupil témuž orgánu jako přestupek. Při své stížnosti státní zástupce ani nevyčkal, jak soud své rozhodnutí odůvodní v písemném rozhodnutí. Tento schizofrenní postup skutečně nechápu. Možná bych ho chápal, pokud by státní zástupce vyčkal, jak soud své rozhodnutí odůvodní, ale takto je to skutečně nepochopitelné.
Pokud státní zástupce tvrdí, že vývoz brzdových ventilků je trestným činem a obžaluje mého klienta, co by potom muselo být za jednání, když Tatra Trucks bez povolení k zahraničnímu obchodu s vojenským materiálem sjednává vojenské obchody nejen na náhradní díly a servis ale dokonce na vývozy celých vojenských vozidel. Proto jsem v rámci soudního řízení prohlásil, že kdybych byl já byl na místě státního zástupce, tak ne dnes po posledním řízení, ale již v průběhu trestního řízení, by probíhaly domovní prohlídky a prohlídky nebytových prostor v Tatře. Prošel bych veškeré obchody s vojenským materiálem, a nekompromisně bych začal stíhat ty, kteří tyto obchody sjednávali a prováděli fakticky, aniž by k tomu měli povolení a licenci.
I prosté sjednávání zahraničních obchodů s vojenským materiálem je činnost, kterou může provádět jen ten, kdo k tomu má povolení, tedy Tatra Export výlučně svým jménem, svými prostředky a na vlastní odpovědnost, kdy tuto činnost nelze žádným způsobem delegovat na někoho, kdo toto povolení nemá. Právě proto stát nařídil tak přísné bezpečnostní prověrky jednatelů společností, které tuto činnost vykonávají, a zavedl poměrně propracovaný povolovací systém, aby bylo zajištěno, že obchod s vojenským materiálem bude dělat ten, kdo k tomu má prověrku. To bych pak mohl obchodník s vojenským materiálem mandátní smlouvou pověřit k takovému sjednávání vojenských obchodů kohokoliv, třeba i společnost, kterou by ovládala Ruská federace.
Tady se tedy bavíme o rovině trestního řízení. Jak daleko do minulosti lze v takových případech jít?
Promlčecí doba nejzávažnějších forem trestného činu nedovoleného zahraničního obchodu s vojenským materiálem se může pohybovat podle okolností až 15 let, neboť nejpřísnější sazba tohoto trestného činu se pohybuje v rozmezí 3 až 10 let. Pokud by se jednalo o pokračující trestný čin, tedy o pokračování v těchto nedovolených obchodech, měl by státní zástupce prověřit vše, co se stalo v posledních 15 letech poté, kdy podezřelý s touto trestnou činností definitivně přestal.
Pokud odpovědné instituce nyní k věci přistoupí zodpovědně a řádně, jaké důsledky by to pro Tatru mohlo mít?
Pokud by se skutečně prokázalo, že Tatra Truck bez povolení fakticky sjednává obchody s vojenským materiálem a tento přes nastrčené společnost vyváží do zahraničí přičemž veškerou dokumentaci těchto obchodů by měla Tatra Trucks, NBÚ by mělo okamžitě zastavit platnost prověrek jednatelům těchto nastrčených společnosti a Licenční správa by jim měla pozastavit platnost povolení k těmto obchodům. Oba orgány by pak měly vzniklá zjištění okamžitě předložit státnímu zastupitelství a toto by mělo vše okamžitě řešit cestou specializovaných útvarů policie, tedy především s NCOZ.
Zajímavé na celé věci je to, že prvopočátek trestního řízení proti společnosti mého klienta pro vývoz brzdových ventilků začal někde na obvodním oddělení v Kopřivnici se kterým tehdejší Tatra začala spolupracovat v boji proti obchodní konkurenci. Tedy jakási „policie Modrava“.Pak se vše přes okresní státní zastupitelství v Novém Jíčíně dostalo na krajskou kriminálku do Ostravy. V mé praxi je to první a jediný případ tohoto typu, o kterém vím, kde věc nešetřilo NCOZ ale krajská kriminálka. Již toto je velmi podezřelé.
Jaké důsledky by to mohlo pro Tatra Trucks mít? Pokud by orgány činné v trestním řízení v tomto případě postupovaly stejně důsledně jako v případě mého klienta, pak by to znamenalo okamžité zadržení jednatelů a odpovědných osob Tatra Trucks, jejich trestní stíhání a zpětné prověřování veškerých obchodu s vojenským materiálem na kterém se Tatra Trucks účastnila z pohledu toho, zda tyto obchody sama bez povolení nesjednávala. Jak by se v takovém případě zachovala Evropská komise a její orgány kontrolující obchod s vojenským materiálem je samostatnou otázkou na kterou neumím odpovědět. Minimálně by to znamenalo vážné bezpečnostní riziko pro Českou republiku.
To je tedy potenciálně pro společnost Tatra Trucks časovaná atomová bomba.
Ano. A to není jen toto. Obecně se bavíme veškerém vojenském materiálu, který se tímto způsobem obchoduje. Tedy o obchodech, které fakticky sjednávají a realizují firmy, které k tomu nemají povolení a které místo sebe formálně nastrkují krycí společnosti s nulovým majetkem a minimem nebo dokonce žádnými zaměstnanci, jejichž statutáři jsou natolik nedůležití a bezvýznamní, že získají bezpečnostní prověrky bez větších problémů. V případě Tatra Export, která v daném řízení vystupovala, to byli dva řadoví zaměstnanci Tatra Trucks, kteří snad ani pořádně nevěděli, co podepisují.
Celý systém funguje jen proto, že jej v případě velkých firem státní moc toleruje. Stíhá a postihují se jen případy, kde vystupují malé firmy, jako je můj klient. Jak Licenční správa tak NBÚ muselo od počátku vědět, že Tatra Export je jen nastrčená osoba a vlastní činnost fakticky nevyvíjí. K tomu stačí i laický pohled do obchodního rejstříku a jeho příloh. Jak může společnost bez zaměstnanců fakticky realizovat miliardové obchody? Pokud toto uniklo státním orgánům, které mají danou problematiku na starost, pak je něco špatně. Ve standartních demokraciích už by padaly hlavy odpovědných osob.
Může nebo má NBÚ do těchto věcí vstupovat proaktivně, ze své iniciativy, nebo čeká na podnět?
Jistě, NBÚ by do těchto věcí aktivně sám vstupovat. NBÚ odpovídá za bezpečnostní způsobilost jednatelů společností obchodujících s vojenským materiálem, tedy za to, že v jejich případech nejsou dána bezpečnostní rizika popř. se nevyskytují negativní okolnosti. Tyto si jednak zjišťuje sama, jednak vychází z informací zpravodajských služeb ale i jiných státních orgánů, v tomto případě státního zastupitelství či Licenční správy. NBÚ by na podnět čekat nemělo, pokud jsou mu dané informace známy z jeho úřední činnosti. Předpokládám, že NBÚ se s obchodním rejstříkem Tatra Export v řízení o bezpečnostních prověrkách seznámil a muselo mu být jasné, že nemá žádné zaměstnance. Jak tedy mohl deklarované obchody realizovat.
Řekl byste, že ten systém je nastavený správně, ale v některých případech byl dosud prakticky obcházen?
Tak. Přesně. Systém je nastavený dobře. Ale buď z politických, nebo klientelistických důvodů se v některých případech nedodržuje. Soustřeďuje se především na malé a nevýznamné společnosti, nikoliv na velké firmy. Zatímco u malých firem chodí jejich jednatelé, žádající o bezpečnostní prověrku na bezpečnostní pohovory před NBÚ, které trvají leckdy i mnoho hodin, jednatelé Tatra Export před soudem prohlásili, že žádný takový pohovor neabsolvovali. Přitom už jeho první půlhodina by ukázala, že zde je něco špatně. U celé řady firem jsou navíc zpravodajské služby aktivní a činnost těchto firem pravidelně monitorují. I v tomto případě však jednatelé před soudem prohlásili, že takovou kontrolní činnost vůči jejich společnosti zpravodajské služby nevyvíjely nebo že žádnou takovou činnost nezaznamenali.
Jisté však je to, že pokud by státní zastupitelství v případě Tatra Trucks postupovalo stejně jako v případě mého klienta, vše by vypadalo úplně jinak.
Americký výbor pro zahraniční investice ve Spojených státech amerických CFIUS koncem června potvrdil prodej společnosti The Kinetic Group do rukou CSG. Nyní je tam již ve hře de facto jen otázka nabídky, soutěž dvou zájemců, a rozhodnutí akcionářů. Ale bezpečnostní otázky jsou pro tento výbor vyřešeny?
Vše se vyvíjí v reálném čase. Co je dnes rozhodnuto, zítra být nemusí - každé rozhodnutí lze pozastavit nebo revokovat. Záleží na míře, objemu a kvalitě informací, které ten kdo rozhodnutí v daném okamžiku má. Nemám informace o schvalovacích procesech uvnitř systému USA, ale co je mně známo, Američané velmi silně akcentují bezpečnostní rizika pro vlastní zemi, které upřednostňují v některých momentech i před vlastní ekonomické zájmy. Tuto otázku bych směřoval spíše na americké představitele.
Licenční správy se týká i další případ, který zahrnuje nejen podvozky od Tatry, ale sofistikované zbraňové systémy. Jde o v médiích diskutovaný možný vývoz více než 70 samohybných děl DITA do Ázerbájdžánu. Na ten, resp. oblast Náhorního Karabachu, se ovšem minimálně do nedávné minulosti vztahovalo embargo OBSE. Je v současné době možné vyvézt z České republiky vojenský materiál do země, jako je Ázerbájdžán?
Veškeré obchody s vojenským materiálem povolované v České republice musí schválit ministerstvo zahraničí, které hlídá nejrůznější restrikce a embarga z pohledu, zda jsou tyto vývozy mimo jiné i v souladu se zahraničně politickými zájmy ČR. K těmto obchodům se vyjadřují i zpravodajské služby. Velmi detailně se zkoumá místo konečného určení. Je to tedy jak otázka politická tak i bezpečnostní.
Teprve nedávno se začaly dávat do podmínek licenční na vývoz vojenského materiálu tzv. anitreexportní doložky. To znamená, že v licenci na konkrétní obchod je podmínka, že jakýkoli další transfer ze státu, kam se vývoz povoluje, jako do země konečného určení může být další reexport tohoto materiál možný jen se souhlasem českých licenčních orgánů. Bez tohoto souhlasu nelze další vývoz z této země konečného určení realizovat. To platí i transferu vojenského materiálu uvnitř EU. V praxi to znamená, že pokud firma dostane licenci k vývozu na Slovensko jako konečnou destinaci a odběratel tento vojenský materiál chce vyvézt jinam, musí k tomu míst souhlas českých licenčních orgánů. Pokud to však stát konečného uživatele nebude respektovat, což je možné zejména u států mimo EU, pak proti tomu není právní nástroj.
.jpg "CSG, Public domain")
Rizikem je pouze to, že v takovém případě se na konkrétní stát nebo firmu, která podmínky nedodrží, založí tzv. denial, tedy opatření české strany, které má zabránit, aby do tohoto státu nebo dané firmě byla z české strany vydána minimálně po 3-4 roky jakákoliv licence na vývoz vojenského materiálu. Důvody se zpravidla ten, kdo o takovou licenci žádá, nedozví. Ale ani tyto denialy nejsou v praxi závazné a stát k nim přihlíží nebo je akceptuje jen tehdy, pokud je to v souladu s jeho zájmy.
Typickým příkladem jsou restrikce vůči Číně, kdy se s odkazem na mezinárodní restrikci v souvislosti s událostmi na náměstí Nebeského klidu v roce 1989 nepovoluje na jedné straně dovoz sportovních zbraní, tedy nevojenského materiálu, který je označen za vojenský, na druhé straně se dovoz jiného vojenského materiálu akceptuje. To je i případ naší trestní věci. Je mně znám případ, kdy celní správa nepovolila dovoz sportovních pušek, které označila za vojenský materiál na druhé straně tatáž celní správa, jako nevojenský materiál označila právě ty brzdové ventilky, které jsou předmětem tohoto trestního řízení a které státní zástupce i soud označil za vojenský materiál a přitom se v obou případech jednalo o dovoz z Číny.
Tím se vlastně můžeme vrátit k případu Quatro R.I.S.K., protože to je příbuzný, totožný problém.
Ano, a je to velmi jednoduché. Do protokolu před soudem to jako svědek řekl bývalý obchodní náměstek Tatry. Byla zahájena akce proti „šedým“ dílům. Jasně tam řekl, že cílem bylo vymýcení konkurence. Jak jsem již dříve uvedl, je toto jediný případ z celé mé kariéry, kdy se vojenskému materiálu věnuji, který neřešila NCOZ. Prvopočátek trestního řízení vznikl na obvodním oddělení v Kopřivnici, se kterým Tatrovka při boji proti konkurenci spolupracovala. Tedy, jak jsem uvedl, jakási Policie Modrava.
A pokud jde o Tatra Export, víte, já pochopím, když obchod skutečně řídí jednatel, a majitel ho nějakým způsobem z pohledu obchodního zaměření chodu firmy ovlivňuje, ačkoliv by to tak být nemělo a majitel by měl firmu ovlivňovat maximálně výměnou statutárů. Ale tady ti zástupci Tatra Export ani nevěděli, jaké obchody ta firma fakticky provádí. Vypadalo to, jako by jim přinesli z firmy Tatra Trucks kde pracovali k podpisu papíry a ukázali jim, kde se mají podepsat. Jak u soudu oba jednatelé fakticky přiznali, prakticky neznali ani strukturu obchodů které podepisovali. Co mně překvapilo, tak bezstarostnost s jakou to u soudu přiznali. Vypadá to, jako by všem bylo úplně jedno, co jejich výpovědi mohou způsobit. Jako by všichni žili v přesvědčení, že jsou nepostižitelní a že jim vše projde. Zatím to tak vypadá a jediný, kdo to fakticky odnesl, byl můj klient.
Vybavuji si jinou věc, kde jednatel přišel o bezpečnostní prověrku mimo jiné proto, že do konkrétních obchodních případů zasahoval konkrétně majitel společnosti, který nebyl statutárním orgánem. V této věci jeden svědek výslovně před soudem uvedl, že v případě vojenských obchodů tyto za Tatra Export sjednávali pracovníci Tatra Trucks a dokonce v případě významných obchodních partnerů jako byli například náčelníci generálních štábů, přímo jednal jeden z majitelé společnosti, který vše domlouval „vahou své osobnosti“. To mně připomnělo slavný citát z knihy Maria Puzzo „Kmotr“. Svědek k tomu prohlásil, že mu není známo, že by v dané době měl tento spolumajitel firmy v ní nějakou konkrétní pozici, co by svědek jako součást tehdejšího vedení firmy měl vědět.
Jaký očekáváte v kauze Quatro R.I.S.K. další vývoj?
Teď bude chvíli klid. Několik měsíců budeme čekat na písemné vyhotovení rozhodnutí soudu. Já se v každém případě obrátím na VSZ Olomouc jako na nadřízené státní zastupitelství aby přezkoumalo postup KSZ Ostrava a buď vzalo podanou stížnost do postoupení věci pro přestupek zpět, nebo uložilo dozorovému státnímu zástupci dát pokyn k zahájení trestního řízení ve věci obchodů s vojenskými vozidly Tatra.
Další vývoj skutečně neumím odhadnout. Vše záleží na tom, jak se k věci postaví VSZ Olomouc. Pokud se věc postoupí jako přestupek na Licenční správu, pak budeme bojovat o zastavení přestupkového řízení, neboť vyvážené brzdové ventilky a další náhradní díly nejsou vojenský materiál. Pokud se věc znovu vrátí před soud, budeme v trestním řízení pokračovat a pokusíme se o prokázání neviny klientů. Co učiní v případě Tatry NBÚ a licenční orgány neumím odhadnout ani fakticky ovlivnit.
Poslední otázku si dovolím na jiné téma, s nímž ale máte také bohaté zkušenosti. Velkým tématem je česká muniční iniciativa pro Ukrajinu. Obecně potřebný záměr, který ale provází, a jistě z větší části pochopitelně, řada nezodpovězených otázek. Jedna z nich se týká vůbec kapacity muničních skladů v České republice. Jaká je obecně situace u nás v této oblasti?
Skladovací kapacity munice na našem území se dlouhodobě podceňuje a to především ze strany státu. Osobně tyto kapacity hodnotím jako zcela nedostatečné. V případě Ukrajiny vidíme jasně, jaká je spotřeba dělostřelecké munice v lokálním válečném konfliktu. Výrobní kapacity této munice jsou na našem území silně omezené a skladovací kapacity ještě více. Nyní se sklady s bývalou sovětskou municí vyprázdnily a zvolna se plní novou municí NATO, která se ale obratem vyváží na Ukrajinu. Nemohu posoudit zásoby naší armády, ale kladu si otázku, kde by se dostatečné zásoby skladovaly. Stát se většiny muničních areálů zbavil a co mu zůstalo, může tak stačit na provoz armády v hlubokém míru, nikoliv na její přípravu na jakýkoliv konflikt.
Z tohoto pohledu mně jako naprosto šílené připadá rozhodnutí zbavit se muničního areálu ve Vrběticích, což je jeden z posledních velkých muničních areálů postavených za první republiky, který splňuje prakticky všechny myslitelné požadavky a představuje více než 50 velkých skladových objektů na dostatečné ploše. Pokud nechceme stavět nákladem desítek až stovek miliard nové sklady například na Doupově nebo Libavé, pak je nutno revidovat tato chybná rozhodnutí. Má-li mít Česká republika dostatečnou zásobu munice na svoji obranu nebo podporu spojenců, musí mít tuto munici kde uložit. Minimálně tu, kterou jsme schopni na našem území pro potřeby armády vyprodukovat.
Jistě, soukromí výrobci si svoje skladovací kapacity řeší sami, ale stát by měl mít bezpečná diverzifikovaná úložiště vlastních zásob munice a ne dávat všechna vejce do jednoho košíku. Jak to nyní vidím, řešení této situace se odkládá a odpovědnost se přenáší buď na budoucí politické garnitury, nebo na soukromé výrobce. I kdyby Česká republika muniční iniciativu celou svěřila soukromým firmám, musí zajistit vlastní prostředky jak na svoji obranu, tak na plnění spojeneckých závazků v NATO a to bez dostatečných a řádně střežených muničních skladů na naše, území nelze.