Autor fotografie: Picryl |Popisek: M777
M777 je nechtěně na odchodu do důchodu. Vysoce kvalitní a uznávané houfnici tvořící páteř amerického dělostřelectva, a na níž z Ukrajiny přichází jen chvála, došel čas.
Konflikt na Ukrajině nelze označit jako moderní válku. Je to střetnutí s mnoha parametry moderního bojiště. Jednoznačně chybí role letectva, jehož užívání je z řady důvodů výrazně omezené na obou stranách. Dále lze postrádat masivnější používání přesně naváděných raket, obě strany jich zjevně mají nedostatek a bojiště zatím v žádném případě není kompletně on-line tak, jako bude v moderních armádách budoucnosti.
Jedním z klíčových poznatků je role dělostřelectva. Před konfliktem řada odborníků hovořila o konci éry artilerie. Byli velmi důrazně vyvedení z omylu. Salvové raketomety prokázaly opět svojí nenahraditelnou roli a HIMARS se za pár měsíců staly legendou, stejně jako ruské Tosočky. Klasické dělostřelectvo totéž. Moderní houfnice s moderní municí mají dostřel v současnosti i padesát kilometrů, programovatelné granáty a mimořádnou přesnost. Jenže stále častěji se objevuje další klíčový faktor a to je mobilita houfnic, potažmo minometů. Konflikt na Ukrajině nelze označit jako moderní válku. Je to střetnutí s mnoha parametry moderního bojiště. Jednoznačně chybí role letectva, jehož užívání je z řady důvodů výrazně omezené na obou stranách. Dále lze postrádat masivnější používání přesně naváděných raket, obě strany jich zjevně mají nedostatek a bojiště zatím v žádném případě není kompletně on-line tak, jako bude v moderních armádách budoucnosti.
Jedním z klíčových poznatků je role dělostřelectva. Před konfliktem řada odborníků hovořila o konci éry artilerie. Byli velmi důrazně vyvedení z omylu. Salvové raketomety prokázaly opět svojí nenahraditelnou roli a HIMARS se za pár měsíců staly legendou, stejně jako ruské Tosočky. Klasické dělostřelectvo totéž. Moderní houfnice s moderní municí mají dostřel v současnosti i padesát kilometrů, programovatelné granáty a mimořádnou přesnost. Jenže stále častěji se objevuje další klíčový faktor a to je mobilita houfnic, potažmo minometů.
Klasickým taženým houfnicím trvá 10 až 15 minut než se po výstřelu dokáží složit. To je neúměrně dlouhá doba. Protibateriový radar ve spolupráci s řídícím centrem dokáže reagovat na výstřel nepřátelského dělostřelectva do pěti minut. Radar spočítá trajektorii střely a tím pádem místo, odkud byla vypálena. Informaci neprodleně odešle řídícímu centru. To opět automaticky vyhodnotí nejvhodnější systém k odvetnému výstřelu, zadá souřadnice, vhodnou munici a povel k odvetě.
Tažená houfnice vůbec nemá šanci. Nejmodernější samohybné houfnice dokáží z místa odpalu odjet do pěti minut a třeba německá KMW vyvinula RCH 155, která je schopná střílet v rychlosti 30 km/h. Toto je budoucnost dělostřelectva. Pokud nedojde k technologickému skoku ohledně tažených houfnic, končí. Je nutná automatika nabíjení a schopnost zmizet z místa odpalu spíše do tří minut než do pěti. Americká, francouzská a britská armáda se pomalu a potichu modernizují do plného nasazení on-line. Vše bude extrémně rychlé a čas na reakci velmi krátký.
Zdroj: Defence Agenda