Tendr na bojová vozidla: „Nejlepší BVP je žebřiňák. Kulka proletí, škodu neudělá.“ Expert se vysmál argumentům armády pro osádkovou věž

Tendr na bojová vozidla: „Nejlepší BVP je žebřiňák. Kulka proletí, škodu neudělá.“ Expert se vysmál argumentům armády pro osádkovou věž
23 / 07 / 2019, 15:00

Přestože od zveřejnění nepřekročitelných požadavků pro výběr BVP uplynuly už více než tři měsíce, podmínka na osádkovou věž vyžadovaná Armádou ČR zneklidňuje některé odborníky na tuto techniku. Redakce SM oslovila experta, jehož jméno zná, ovšem z bezpečnostních důvodů jej v rozhovoru nemůže uvést. Vzali jsme jednotlivé argumenty, kterými se zaklíná Generální štáb, a zkusili je rozebrat trochu více do hloubky. A výsledek?

Co říkáte na argument, že velitel musí mít přehled o bojišti?

Nejen velitel, ale každý voják. Proto je přeci vyvíjen koncept voják budoucnosti, kdy každý má povědomí o pohybu dalších vojáků, vlastních zbraňových systémů k zamezení palby do vlastních řad, ale i o protivníkovi. Nikdo nechce zažít tzv. „friendly fire“ – palbu do vlastních řad. Tedy v tomto případě je jedno, zda je věž osádková nebo bezosádková, klíčem je schopnost SW vybavení zbraňových systémů, datová propustnost komunikačních systémů a kvalita instalovaných pozorovacích systémů, což jsou spíše moderní optoelektronické přístroje, „Situational awareness“ systémy poskytujícím přehled 360° v různých režimech (den/noc/thermo) včetně schopnosti selektivního zoom členy osádky, než periskop ve věži, případně bojovník hledící z příklopu věže s dalekohledem v ruce, který se navíc sám neotočí o 360°.

Genštáb při obhajobě osádkové věže používá často také argument, že vojáci musí mít přehled v zastavěném prostoru. Co na to říkáte?  

S tímto se nedá než souhlasit. Rozdíl je ale v řešení. Právě toto je nejslabší místo osádkové věže. Protivník neútočí jen ze sklepů, ale i z vyšších pater budov. Takže velitel vozidla čnící z věže je perfektní cíl, otevřený příklop je přímý průchod k munici ve vozidle a v porovnání s bezosádkovou věží slabší balistická ochrana shora je evidentním problémem pro boj v zastavěných oblastech. Vzpomeňme na Čečenskou válku. Konflikt v Grozném (i dalších městech současných konfliktů) je toho příkladem. Tehdy značná část ruské techniky byla zničena shora, tedy zásahem do motorového prostoru (je jedno jaká je věž), nebo do věže, kde seděli vojáci, obklopení municí …

Armáda požaduje rychlou a přesnou orientaci v terénu, voják tedy musí snadno identifikovat cíl.  Není to trochu protimluv, resp. rozdíl mezi argumentací a zvolenou variantou osádkové věže?  

Rychlost a orientace je opět o moderních technologiích. Bezosádková věž je lehčí, tedy i v otáčení rychlejší. Zbytek rychlosti orientace je dán vybavením vozidla a vycvičeností osádky, nikoliv sezením ve věži a koukání periskopem nebo dalekohledem. A pokud v osádkové věži využívá osádka stejné technologie k pozorování jako v bezosádkové, rozdíl je logicky jen v balistické ochraně a rychlosti pohybu věže, ta je u bezosádkových věží vyšší.  

V případě identifikace cíle, položme si otázku, jaká je výhoda osádkové věže? Jedná se o bojovou situaci, kdy jsou všichni uzavřeni ve vozidle a používají ty nejvýkonnější pozorovací přístroje, pokud nejsou přímo zapojeni do boje a na plošné pozorování nemají čas. Snadno identifikovat cíl lze podle senzorů nebo tepelných charakteristik zjištěných termovizí, nebo kvalitním nočním viděním, opět není zásadní rozdíl mezi tím, jestli osádka sedí ve věži nebo ne. Důležitá je výbava vozidla a vojáka a schopnost osádky přežít, jež je u bezosádkových vozidel vyšší.

BVP s osádkou má vizuální kontakt se sesednutým výsadkem

Toto je argument dobrý pro fotbalové hřiště nebo argument z velké kanceláře. Popišme si terén tzv. středoevropského válčiště, ten je poměrně členitý, v různých oblastech poměrně hustě zarostlý, je možno bojovat i v lesích. V zastavěných oblastech sesednutý výsadek využívá krytu v budovách nebo se pohybuje paralelními ulicemi, tedy se zdá tento argument poměrně redundantní. Toto je možno pouze ve velmi ploché a oblázkové poušti, mezi dunami už ne, v džungli ne, ve městě ne, v lese ne, ale pak vyjdou všichni na louku, aby se viděli, a výsledek nemusí být zrovna příjemný, faktem je, že se viděli, než na ně někdo vystřelil. Vizuální kontakt byl nutný při frontálním útoku typu druhá světová válka nebo nasazení vojsk Varšavské smlouvy – s HURÁÁÁÁ vojáci běží mezi bojovou technikou, jež jede velmi pomalu, aby to vojáci zvládli uběhnout a pak je vizuální kontakt nutný, aby nikdo nepřejel vlastní. Jinak nemusí mít vizuální kontakt, musí mít kontakt a vědět o sobě, tedy mít perfektní komunikační prostředky. Toto není věc osádkové věže, ale vybavení vozidla s osádkovou i bezosádkovou věží a vybavení vojáka v rámci Situational Awarness and Battlefield Management.

Dalším argumentem AČR je mít schopnost vedení palby a pozorování, i když vypadne napájení. Není to trochu univerzální?

Toto je logický požadavek, nikoliv argument ve prospěch toho či onoho řešení. U moderních vozidel je napájení bojových a pozorovacích systémů několikanásobně zálohováno. Říká se tomu anglicky „redundancy“. Z formulace věty spíše zní stesk autora po mechanickém ovládání typickém pro sovětská vozidla jako BVP-1 nebo T-55. Tam byly záložní kličky pro otáčení věže a pohyb kanonu a páčky pro střelbu z nich, ale opět je jedno, kde lidi sedí. Moderní doba vyžaduje moderní přístup. Moderní vozidla, jak již bylo řečeno, mají vícenásobné záložní systémy, nikoliv kličky a páčky, a zároveň jsou chráněna proti EMI. Pokud by skutečně došlo k totálnímu výpadku zdrojové soustavy a vozidlo se zastavilo, pak opět bezosádková věž poskytuje vyšší balistickou ochranu než osádková. A stojící vozidlo je hlavní cíl, je jedno jakou má věž, nejede, nestřílí, je na něj vedena palba, dokud není evidentní, že bylo zničeno. Řekněme si, kdy mají lidi vevnitř vyšší šanci přežít.

Výběrová komise hájí výběr osádkové věže tvrzením, že nutně potřebujeme jednoduchou konstrukci, která snižuje pravděpodobnost závad. Jak se na to díváte?

Toto připomíná vtip, že nejlepším BVP je žebřiňák, protože kulka proletí a škodu neudělá. Pojem jednoduchá konstrukce je velmi zavádějící. Pokud opět hovoříme o moderních vozidlech s potenciálem modernizace a použitím pro budoucí konflikty během dalších 30-40 let, pak musíme též vnímat, že budou používány identické technologie, jedno jestli ve vozidle s osádkovou věží nebo bezosádkovou věží. U jednoho technologie a osoby a munice jsou soustředěny do věže a prostoru pod ní, u druhého do věže i mim o ní, a zásadně v jiné konfiguraci. Osádková věž je větší, a musí tam sedět dva lidé a být tam munice. Co je vlastně jednoduchá konstrukce? T-34/85? Asi jsme se posunuli jinam. Pokud je moderní boj předpokládán i mimo přímou viditelnost s pomocí dronů všeho typu, nasazení jednoduchého vozidla je obětováním vlastních vojáků. A pokud má vozidlo splnit požadavky na nejmodernější boj, pak ani u jedné věžové konstrukce se nejedná o jednoduchou záležitost, pokud má zajistit funkčnost, účelnost, zálohování systémů, a především ochranu zdraví a života vojáků. Moderní věže, osádkové i bezosádkové, jsou velmi sofistikované technologické celky. Každá konstrukce má své výhody i nevýhody, uživatel musí jasně specifikovat, co je jeho prioritou, zda munice ve vozidle nebo přežití osádky v nejhorší bojové situaci.

Dále chtějí mít možnost odstranit závadu zevnitř a možnost přebíjet uvnitř vozidla. Protože osádka je chráněna a nemusí přebíjet „mimo bojovou činnost“.

A jakou závadu? Bude snad osádka odstraňovat i závadu na motoru zevnitř. Zastavení vozidla na současném bojišti při jeho nasycenosti protitankovými zbraněmi je v podstatě smrtelné. Vysazení kanonu s možností úniku do úkrytu a jeho oprava mimo boj je jiný příběh. Jaká je definice přebíjení „mimo bojovou činnost“. Na bojišti neexistuje „mimo bojovou činnost“, stejně jako na automobilních závodech není činnost mimo závod zastávka v pit stopu.

Kdybyste to měl shrnout, považujete tedy výše zmíněné argumenty AČR výběru osádkové věže za neprůstřelné?

Pokud by tyto důvody byly neprůstřelné, nebyla by ani diskuze k nim. Zdá se však, že je lze celkem jednoduše rozstřílet. Neexistuje ani neprůstřelná věž. Ano – bezosádkovou věž nemusím zesilovat, nepřítel ji ustřelí, ale lidi mají šanci přežít. Ano, pokud chci stejnou ochranu pro lidi v osádkové věži, musím doplnit pancéřování a další ochranu, tedy hmotnost vozidla, tedy náklady na jeho provoz.

Ano pokud chci doplnit munici, jsou u obou řešení rozdílné možnosti, ale při zásahu vozidla vybuchnou všichni v jednom případě nebo jsou vystaveni palbě na pancíři v druhém případě. Vždy je nutno vnímat konkrétní situaci a celkové škody/ztráty.

Pamětníci si asi vybaví T-55 a T-55 “Kladivo“ s přídavným pancéřováním věže a přední části vozidla a co dopancéřování provedlo s mobilitou T-55, kdy mobilita je na dnešním válčišti jednou z klíčových schopností – pokud hovoříme o skutečném boji rovnocenných partnerů, nikoliv o boji s guerrilou s lehkými zbraněmi a přenosnými nebo na pick-up Toyota instalovanými PTŘS. Lze se domnívat, že tzv. neprůstřelné důvody vůbec nejsou neprůstřelné a vůbec nezohledňují moderní boj a vývoj. Odvolání se na Británii a Austrálii, ostrovní státy s jinou taktikou boje na vlastním teritoriu nebo působící v expedičních sborech, případně na Norsko dlouhodobě používající CV-90 s osádkovou věží, protože ho zavedlo v době, kdy ho zavedlo (bezosádkové nebyly), jsou argumenty zvláštní a zavánějící lobbyismem, ne-li něčím horším.

Tagy článku