Tendr na BVP: Kritika, rozpory a otazníky – díl I. - armádě věříme, ale nerozumíme

11. 06. 201917:00

Tendr na BVP: Kritika, rozpory a otazníky – díl I. - armádě věříme, ale nerozumíme

V souvislosti s připravovaným nákupem 210 pásových bojových vozidel pěchoty pro Armádu České republiky, resp. pro její „těžkou“ brigádu, byla publikována řada pozoruhodných textů, mezi nimi dva velmi důležité na www.armadninoviny.cz: jednak Armáda ČR hledá nové BVP: Bezosádková vs. osádková věž, jednak Armáda ČR hledá nové BVP: Velikost výsadku, který byl také s mírnými úpravami převzat redakcí Technet.cz na iDnes. Zejména druhý zmíněný je významný, protože vysvětluje pozici Armády ČR týkající se důležitého požadavku na nová pásová BVP, jímž je osmičlenný výsadek.

Nejnověji publikovala na svém facebookovém profilu apel náčelníka generálního štábu armádního generála Opaty, který opakuje, že armáda ví, co chce, a přesvědčivě říká, proč potřebuje nová pásová bojová vozidla pěchoty. Detailům se ve videu nevěnuje, ale nelze ho číst jinak než jako jednoznačnou a opakovanou podporu dosavadní argumentaci.

Do veřejné diskuse se tak poprvé šířeji dostává termín „britská pěchotní škola“. Rozhodnost a jednoznačnost, s níž je (nejen) tento požadavek AČR formulován, přičemž de facto ze soutěže vyřazuje vozidla Puma německého Bundeswehru, do jisté (značné?) míry kontrastuje s tím, že Česká republika není světovou velmocí ani ostrovním státem. Proč tedy vlastně sleduje jinou taktickou doktrínu své mechanizované pěchoty než její nejbližší spojenci na kontinentu, tedy Německo a Polsko? Následující úvaha je postavena čistě na tom, co dosud na téma požadavku osmičlenného výsadku zaznělo v otevřených zdrojích, a především ve zmíněných článcích.

České aplikace britské pěchotní školy

Mechanizovaná pěchota AČR údajně následuje „britskou pěchotní školu“ od 90. let. Důsledkem toho má být požadavek na větší počet převážených vojáků (kromě mechanizovaného družstva chce armáda také dvě místa pro specialisty) – zde připomeňme, že tento požadavek je součástí souboru Modernizační projekty AČR zveřejněného 18. června 2018 – a současně byl koncem března 2019 zveřejněn požadavek osádkové věže. Zjednodušeně řečeno, dle přijaté doktríny jsou pásová BVP určena k přepravě vojáků a jejich vybavení na místo určení, a k následné podpoře činnosti pěchoty. Podpora manévru obrněných (tankových) jednotek je důležitým úkolem pásových BVP, ale zdaleka ne jediným, a pásová BVP mají mít schopnost některé úkoly plnit samostatně. AČR potřebuje flexibilnější BVP, mj. protože její tankové vojsko má omezenou sílu. Vozidlo je dle tvrzení ve zmíněných článcích podporou pro pěchotu v situacích, které pěchota sama nezvládá. Z takového přístupu skutečně britský přístup poznat je. Poziční, pomalá a defenzívní taktika, vs. dravá, ofenzívní taktika v pohybu, v manévru.

Dnešní úkoly mechanizované pěchoty jsou univerzálnější a komplexnější, než tomu bylo za studené války, říká autor dále („Úkolem BVP-2 bylo společně s tanky, po dělostřelecké a raketometné přípravě, ztečí prorazit frontovou linii a vysadit vojáky, kteří by rozšířili průlom a zničili zbytky odporu.“). AČR přechází v 90. letech od sovětské na britskou školu (proč právě na britskou?), a v souvislosti s tím mechanizovaná pěchota AČR získala nové povinnosti a schopnosti mechanizovaných čet (autor uvádí odstřelovače, ISR týmy, psovody, pyrotechniky, zdravotníky, chemiky, letecké a dělostřelecké návodčí, obsluhu dronů, atd.), a s tím rostou údajně také nároky na množství převáženého materiálu.

V současné době se družstvo mechanizované pěchoty AČR skládá ze tříčlenné osádky BVP-2 (velitel vozidla a současně velitel družstva, střelec-operátor a řidič) a šestičlenného roje (velitel roje, dva střelci s útočnou puškou, střelec z kulometu, střelec z ruční protitankové zbraně, a střelec z odstřelovací pušky). Mechanizovaná četa o třech družstvech pak má navíc svého velitele, případně jeho zástupce (jímž bývá ovšem velitel prvního družstva). Článek Armádních novin uvádí namísto odstřelovače pomocníka pancéřovníka, jehož úkolem je zvyšovat množství nesené munice.

Je přitom obtížné zmínku o britské pěchotní škole, k níž měla armáda přejít (začít přecházet), dohledat. Ještě v roce 2008 vychází ve Vojenských rozhledech studie Dušana Rovenského Palebný tým – základní organizační prvek pěších družstev moderních armád, kde čteme ve Shrnutí: „Je nezbytné, aby i AČR reflektovala skutečnost, že je již od počátku roku 2005 plně profesionalizovanou organizací a ustoupila od organizačních struktur, které byly před několika dekádami vytvořeny pro potřeby braneckých ozbrojených sil, jejichž úkolem byl masový útok směrem na západ od našich hranic. Je třeba se zabývat i dalšími otázkami: Kdy budou příslušníci AČR vyzbrojeni kvalitními a moderními ručními zbraněmi? Kdy začne AČR změnami v organizaci nižších stupňů (družstvo, četa, rota) brát do úvahy nové požadavky, vyplývající z vedení činností na soudobých válčištích? Lze jen doufat, že brzy, aby neplatilo tvrzení, že se každá armáda připravuje na minulou válku.“ O přechodu české armády k britské doktríně v 90. letech zde není ani slovo. Naopak, autor hovoří o negativním pozůstatku sovětského vlivu jako nepružné a zastaralé organizaci nižších celků (družstvo, četa, rota).

Ovšem budiž, od 90. let sleduje AČR britskou pěchotní školu, ale k dispozici měla dosud pásová BVP sovětské školy. Nyní tedy hledá vozidlo, které jí přijatou doktrínu pomůže uplatňovat a rozvíjet bez omezení. V dalším článku se podíváme na britské a australské požadavky.