Koncem července interpeloval předseda výboru pro bezpečnost PSP Radek Koten (SPD) ministra obrany Lubomíra Metnara ve věci armádní akvizice víceúčelových vrtulníků, resp. dvou amerických nabídek; 24. srpna pak zeveřejnil na svém facebookovém profilu ministrovu odpověď, kterou lze v některých ohledech označit za vyhýbavou, a která Radka Kotena neuspokojila.
Ptal se na důvody, které ospravedlňují rozdíl v ceně amerických nabídek (13,2 a 14,5 miliardy) a nabídky italské společnosti Leonardo (8 miliard). Podle odpovědi je rozdíl v ceně dán nákladností vývoje vojenské techniky ve srovnání s vývojem "civilních verzí, které po určitých úpravách mohou plnit některé vojenské úkoly." Taková formulace je zarážející, protože AW139M nabízená společností Leonardo dokáže plnit všechny úkoly, které armáda od víceúčelových vrtulníků požaduje, nejen "některé". Otázka byla formulována zřetelně v kontextu srovnávání tří (resp. čtyř) vrtulníků, a bylo by tedy zajímavé se dozvědět, které z požadovaných vojenských úkolů AW139M podle ministra nedokáže plnit a proč.
Součástí amerických předběžných nabídek, a to ministerstvo říká opakovaně, jsou nejen vrtulníky, ale praxí ověřené zbraňové systémy včetně munice, výcvik personálu, výstavba simulačního centra a logistická podpora. A to "na rozdíl od řešení nabízeného italskou společností" - přitom i italská nabídka je komplexní a úplná, odpovídající požadavkům armády. Ministerstvo tvrdí, že americké vrtulníky (Venom a Viper) budou České republice prodány za stejnou cenu, za níž je nakupují americké ozbrojené síly (v jejich případě Námořní pěchota) - možná by bylo vhodné, aby zveřejnilo alespoň nejobecnější položkový rozpočet diskutovaných nabídek, protože bez toho je srovnávání italského a amerického řešení v rovině nepodložených tvrzení. S tou výhradou, že Italové nabízejí za cenu 8 miliard vše, co armáda chce. Nebo to tak není?
Radek Koten se dále zeptal, jestli by si přecejen neměla Česká republika nechat oficiálně předložit italskou nabídku. Ministr odpovídá, že podle odpovědi italské vlády z roku 2018 by nákup přímo od italské vlády nebyl možný. Přitom uzavírá, že o způsobu zadání veřejné zakázky zatím nebylo rozhodnuto (tedy k datu odpovědi na interpelaci, tedy začátkem srpna).
22. srpna premiér Babiš informoval, že vláda rozhodla o pořízení kombinace vrtulníků Venom a Viper, tedy že odpoví kladně na americkou nabídku 8+4 v hodnotě 14,5 miliardy korun. K té Radek Koten napsal, že vůbec neodpovídá základnímu požadavku na 12 víceúčelových strojů, a zeptal se, proč nebyla rovnou odmítnuta. Ministr Metnar odpověděl, že armáda klade důraz na pořízení komplexního zbraňového systému, který bude mít požadované schopnosti, a že může být postaven buď na jedné platformě, nebo na dvou s vysokou shodou konstrukčních prvků.
O zbraňovém systému a přímo o kombinaci vrtulníků Venom a Viper v tomto smyslu psal opakovaně na Security Magazínu v minulosti také bývalý poslanec a místopředseda výboru pro obranu Bohuslav Chalupa. Ale armádní požadavky prezentované mj. loni v červnu jednoznačně říkají: 12 dvoumotorových víceúčelových vrtulníků. O bitevních vrtulnících nebyla řeč - a je zcela zřejmé, že se ve věci objevují proto, že UH-1Y Venom nejsou standardně vyzbrojeny armádou požadovanými protizemními řízenými střelami.
Bitevní vrtulníky Viper nemohou provádět úkoly týkající se záchrany osob, odsunu zraněných, přepravy osob a materiálu, vzdušných výsadků a spolupráce s IZS; 12 vrtulníků má přepravní kapacitu 96 vojáků, ale 8 vrtulníků jen 64. Požadavky nebyly vypsány pro systém opřený o dvě platformy, ale pro 12 víceúčelových vrtulníků.
Vrtulníky Black Hawk jsou již mimo hru, zajímavá je nicméně odpověď ministra Metnara týkající se provozních nákladů. Píše doslova, že "světovým trendem je využívat vrtulníky navržené pro bojové použití primárně k boji (vysoká technologická náročnost) a vrtulníky navržené pro civilní provoz primárně k plnění úkolů logistického zabezpečení (nižší technologická náročnost)." V předchozím odstavci vyjmenované úkoly, které nemůže plnit Viper, by tedy podle těchto trendů měl plnit vrtulník "navržený pro civilní provoz", ale místo toho se bude pořizovat menší počet vrtulníků UH-1Y?
Jako odpověď na otázku, proč se vláda rozhodla pro vrtulníky z USA, přes vyšší náklady, ministr říká, že jako jediné splňují požadavek Strategie pro vyzbrojování a odporu rozvoje obranného průmyslu ČR do roku 2025: jsou dostupné, v praxi osvědčené, a to zejména v oblasti výzbroje k plnění primárního úkolu, za který označuje palebnou podporu pozemních vojsk. Kromě zmíněné absence řízených střel, kterou nabídka řeší kombinací Venomů a Viperů (otázka je, zda s odpovídající kapacitou), jde zřejmě o způsob lafetace hlavňových zbraní: UH-1Y nese kulomety palubních střelců mimo trup, což umožňuje držet cíl pod palbou i při složitějším manévru. Jde však v českých podmínkách služby o tak významnou výhodu ve srovnání s lepšími logistickými schopnostmi AW139M (zejména z hlediska pořizovacích i provozních nákladů)?