Tendr na vrtulníky: Otázka, před kterou všichni uhýbají, 4 kusy jsou nesmysl, do akce nasadíme jeden

Tendr na vrtulníky: Otázka, před kterou všichni uhýbají, 4 kusy jsou nesmysl, do akce nasadíme jeden
16 / 10 / 2019, 11:00

Armáda z požadavku na dvanáct víceúčelových vrtulníků učinila letos požadavek na osm víceúčelových a čtyři bitevní vrtulníky a začala mluvit o systému, jehož předností je 85% kompatibilita Venomu a Viperu a například schopnost zastupitelnosti pilotů. Je možné, že kompatibilita jednoho typu je 100% a schopnost zastupitelnosti pilotů je v případě jednoho typu zaručena též, ale veřejnost má být nadšena, a do značné míry díky propagační kampani armády je. Nejednoho ovšem zarazil a zaráží počet bitevních Viperů. Čtyři jsou opravdu málo. Nekonkrétně se hovoří o tom, že v budoucnu budou dokoupeny další, a že armáda bude jednou provozovat 12+12 vrtulníků systému H1. Snad. Ale do té doby?

Kromě možná prvních okamžiků a úvodních prezentačních nasazení bude armáda se čtyřmi Vipery nevyhnutelně v situaci, kdy bude na jednom stroji probíhat výcvik posádek, jeden bude procházet pravidelným servisem, jeden bude mimo službu kvůli provoznímu problému, poruše nebo závadě, a k aktivnímu nasazení bude připraven jeden kus. Podfinancování armády sledujeme již dnes v případě další aktivní techniky. Například modernizovaných tanků T-72M4 CZ, které slouží již 15 let v počtu 30 kusů. Výsledkem je, že provozována jich je desítka. Nedávno proběhla médii zpráva, že pětina kolových bojových vozidel pěchoty Pandur II CZ je nefunkčních. Armáda vysvětluje problém mj. dodacími lhůtami náhradních dílů z Izraele. A nedostatkem peněz. A stejně tak reaguje v případě pořízení vrtulníků: "Musíme zohlednit finanční možnosti. Venomy a Vipery bereme jako systém, který je možné v budoucnu rozšířit."

Nyní si tedy pořídíme čtyři Vipery, které sice sdílejí 85 % dílů s víceúčelovými Venomy, ale jejich výrobce sídlí za oceánem. I ta nejlepší a nejodolnější technika vyžaduje pravidelnou údržbu. Musí být používána k výcviku. A k nasazení tedy nikdy nemůže být připravena celá flotila. Jakkoli tedy u čtyř strojů o flotile asi hovořit nelze. Účinného bojového nasazení na moderním bojišti jeden nebo dva stroje schopné nejsou. U osmi Venomů to nebude jinak, a reálně tak armáda pořizuje sice 12 strojů, leč reálného nasazení v reálném čase bude schopen jen zlomek vrtulníků, přičemž piloti zastupitelní jsou, ale stroje ve své roli nikoli. Venom a Viper se doplňují, ale nemohou se vzájemně ve většině úkolů nahrazovat.

A které státy mají ve výzbroji čtyři bitevní vrtulníky? Podle Global Firepower jsou to Afghánistán, Kuba a Makedonie. Pět jich má Uganda nebo Mali. Ve všech případech jde ovšem o víceúčelové ruské (sovětské) Mi-35, které bude naše letectvo vyřazovat. Existuje na světě letectvo, které provozuje čtyři (nebo podobný nízký počet) čistě bitevních vrtulníků stejného druhu jako je Viper? V absolutních počtech je z evropských států, které disponují specializovanými bitevními vrtulníky, nejslabší letectvo Nizozemska. To nasazuje 28 vrtulníků Apache. Itálie má 32 strojů Augusta A129.

Čtyři Vipery nejen snižují kapacitu flotily víceúčelových vrtulníků jako celku, ale nadto je nemožné si představit, že by mohly účinně pozemní jednotky podpořit. Armáda říká, že jich nebude málo (a dodává, že jejich počet navýší, čímž vlastně říká, že jich málo je), a uvádí, že systém H1 umí leteckou přepravu a záchranu osob i palebnou podporu, pak ovšem právě v poměru 8:4. Venomy mohou plnit úkoly palebné podpory kromě řízených střel. A o to jde. Armáda příliš zřetelně požadovala řízené střely - a dvanáct Venomů tedy pořídit nebylo možné. Aby mohla pořídit právě Venomy, přišla s řešením "systém" (a odhlížíme zcela od toho, že pořizuje jen 14 střel Hellfire). Problém je, že než někdy v budoucnu možná pořídí další, budou ty čtyři Vipery zoufale neakceschopné. Dobré leda pro letecké šou a soutěže v atraktivních kamuflážích. Ve skutečnost tak vlastně v rámci jednoho akvizičního projektu kupuje dva různé, byť příbuzné, stroje, čímž do budoucna vylučuje soutěž dodavatelů v tendru, o němž se dosud vůbec nemluvilo, v tendru na jednoúčelové bitevní vrtulníky.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace