Podle záměru z roku 2017 měla být smlouva na 210 pásových BVP podepsána v roce 2019 a letos již měly probíhat první dodávky. Ministerstvo obrany tento rámec potvrdilo ještě v prosinci 2018. Podpis smlouvy očekávalo v srpnu 2019. Pak to bylo září. Ale předběžné nabídky měli uchazeči dodat do října. V zákoně o státním rozpočtu na letošní rok pak byl v listopadu 2019 uveden další termín: konec roku 2020. Ten byl zpochybněn letos v červenci, a definitivně nyní s odkladem testů funkčních vzorků BVP. Rozhodnuto má být v příštím roce, tedy v roce volebním. Pravděpodobnost, že táhnoucí se tendr bude nějkou formou řešit až příští vláda, roste.
Představme si ideální scénář. Uchazeči na základě výzvy zadavatele odešlou do konce roku své konečné nabídky. Pandemická situace umožní uvolnění a přibližně měsíc trvající testy vozidel proběhnou hned na začátku roku a budou následně vyhodnoceny. Bude vypracován znalecký posudek na cenu, informována vláda, a ze sledované soutěže vzejde konečně vítěz. Bude březen, spíše duben, možná květen. Troufne si ministr obrany několik měsíců před volbami podepsat smlouvu na největší nákup vojenské techniky v historii samostatné České republiky?
Psali jsme
V polovině října zasáhla opatření týkající se pandemie nemoci COVID-19 kromě dalšího také největší zbrojní tendr v historii samostatné České...
Můžeme se podívat na jinou složitou akvizici, která se vlekla přes několik ministrů obrany a volební období. Pořízení izraelských 3d mobilních radarů (MADR, ELM-2048 MMR) bylo oznámeno v prosinci 2016, tedy tři čtvrtě roku před sněmovními volbami. Namísto dotažení projektu do konce přenechal tehdejší ministr obrany Martin Stropnický zakázku své nástupkyni tzv. "v mašličkách" - Karla Šlechtová měla v prosinci 2017 přijít na ministerstvo, rozvázat mašličku, a podepsat připravenou zakázku. Příběh měl pak své další bouřlivé pokračování a teprve v prosinci 2019 šťastně skončil mezivládní dohodou České republiky a Izraele a radary budou v provozu od roku 2023. Šlo o zakázku v hodnotě 3,5 miliardy korun. Pásová BVP mají přijít na 53 miliard, tedy patnáctkrát tolik, a v prosinci, tři čtvrtě roku před volbami, o nich ještě zdaleka rozhodnuto nebude. Skončí také "v mašličkách"? Podepíše ministr obrany v létě smlouvu s plněním za 53 miliard korun, a za pár měsíců to se vším příslušenstvím (v nejhorším případě například s hrozbou arbitráží) předá svému nástupci, aniž by tento měl možnost svou situaci ovlivnit?
Volební rok určitě nebude klidný a nebyl by klidný ani v případě, že země neopouští peřeje protipandemických opatření, a nikdo nevíme, kolik a jakých vln čínského neštěstí nás ještě čeká. Je rozhodně třeba se kategoricky vymezit vůči nápadům omezovat obranný ropočet. Reagovat na krizi snížením bojeschopnosti ozbrojených sil, byť relativním, by byla chyba, kterou jsme již jednou udělali. Jakkoli budou veřejné finance v následujícím období zatížené hrozivými deficity, naděje, že se to nepromítne do modernizačních procesů v armádě existuje. Tlaků bude ovšem mnoho z mnoha stran, a chce-li jim ministerstvo a vláda jako celek odolávat, musí mít akvizice velmi dobře připravené. Působí přitom tendr na BVP, jak po celou dobu vyvíjel, jako dobře připravený? Pokušení udělat z nákupu za 53 miliard volební téma ve volbách kandidující uskupení těžko odolají. Tendr stojí na poněkud hliněných nohách: náhlá změna požadavků v březnu 2019 a odstoupení jednoho z uchazečů v jejím důsledku – průtahy s výběrem právní kanceláře a následně extrémně levné právní služby - nedodržení ohlašovaných termínů.
Psali jsme
V návrhu státního rozpočtu na rok 2020 se objevila informace o tom, že podpis smlouvy s dodavatelem 210 pásových bojových vozidel pěchoty,...
Potřeba obnovit výzbroj 7. mechanizované brigády je jedna věc. Forma, kterou ministerstvo zvolilo a podle které postupuje, je jiná věc. Česká republika v tomto procesu připomíná klopítajícího vytrvalostního běžce, který zvolil "delší, zato ale horší cestu" - Maďarsko, jehož armáda dosud pásová BVP ve výzbroji nemá vůbec, hned po vyřešení otázky hlavních bitevních tanků a těžkého dělostřelectva rozhodlo také o BVP, ukázalo nám v cílové rovince záda a nevypadá ani zadýchaně. Lze při povědomí o dlouhodobých problémech s akvizicemi našeho ministerstva (které se například "spletlo", když pracovalo s nižšími cenami pro radary VERA NG) očekávat, že ve zbývajícím čase, s nejlevnějšími právními službami na trhu a pod tlakem blížících se voleb a celkové situace státu dotáhne svou historicky největší akvizici do zdárného konce a bez chyb? Do takového konce, který pak nikdo ze zúčastněných nezpochybní? Jde o 53 miliard.
Když Ministerstvo obrany nyní říká, že s akvizicí BVP počítá a nemá připravený alternativní scénář, neznamená to, že může napevno počítat s podpisem smlouvy do voleb; znamená to jen tolik, že v nastoupeném směru bude pokračovat. Pravděpodobnost, že o osudu zakázky rozhodne až nová vláda po volbách, je značná. Na vině přitom nejsou (jen) protipandemická opatření. Odkladů a průtahů již bylo v minulosti tolik, že nyní ministerstvo v tomto ohledu sklízí, co zaselo.
Tagy