foto: Mike1979 Russia / Wikimedia Commons / CC BY/TOS-2 na Ural-63706
Termobarické zbraně patří mezi ty nejvražednější na planetě. A Rusko je konstruovat umí, systém TOS-2 Tosočka je toho důkazem. Bohužel nejen ten, v pozadí jsou TOS-1 a TOS-3.
Měrná energie J/kg běžných výbušnin je menší než energie uhlovodíkových paliv, to je základní myšlenka termobarických zbraní. Jakákoliv termobarická střela je prakticky tandemová. Tedy jsou třeba dvě exploze. První z nich rozptýlí v místě výbuchu vysoce hořlavý aerosol, druhá ho zapálí. Aerosol obsahuje energetické mikročástečky hliníku, někdy hořčíku. Mnohem méně častěji je používán bórový, zirkonový, titanový nebo křemíkový aerosol. Exploze jako taková trvá jen několik milisekund. Následky jsou ovšem vražedné.
TOS-1, TOS-2 a TOS-3 vytvoří explozí teplotu 3000 stupňů
Obsah aerosolu je u termobarických výbušnich maximálně čtyřicet procent, zbytek tvoří třeba TNT. Právě toto maximum používá Kreml u svých TOS-1, TOS-2 a TOS-3. Účinek zbraně je mnohem větší v uzavřených prostorách, protože ve venkovním prostředí látky rychleji vyhoří. Tlaková vlna je velmi masivní a výbuch v zásadě vytváří podle BBC vakuum, které vysává okolní kyslík. Důsledkem je vlastně následující podtlak. V epicentru se při teplotě až 3 000 stupňů podle Fandom.com odpaří vše živé. Jenže rozsah bomby. v závislosti na její velikosti je mnohem větší. Účinky termobarické zbraně jsou násobeny právě změnami tlaku vzduchu v širokém okruhu, který je schopen trhat vnitřní orgány.
Kreml disponuje širokou škálou termobarických zbraní
Američané termobarickou zbraň použili ve Vietnamu, ale nakonec upřednostnili Napalm. Rusové vyzkoušeli termobarické systémy v Čečensku a disponují rozsáhlým arzenálem hlavic pro ATGM Kornet, BM-30 Smerč, dokonce i pro balistické střely Iskander. Hlavní zbraní jsou ovšem specializované systémy TOS-1/2/3. Rusové Tosočky a Buratina (TOS-1) používají od začátku války, přidal se i TOS-3 Drakon. Ukrajinci reagovali vlastním modulárním systémem Sivalka-VM8. Přesto k prvnímu zničení TOS-2 Tosočka došlo až teď. Informaci potvrzují Defence Express a The Week. Na Oryxu je 21 zničených TOS-1, ale žádný TOS-2.
První zničená Tosočka
Odepsaná Tosočka je i na výše vloženém příspěvku ze sítě X. Média spekulují o zásahu dronem s optickým kabelem. Pochopitelně systém žádnou výraznou ochranu nemá. Zajímavé je, že podle WPtech je poslední model TOS-3 Drakon kombinací svých předchůdců. Vysoké ztráty na TOS-1 mají celkem jednoduchý důvod. Podle Army Recognition mají efektivní dostřel jen 5 000 metrů, jenže základní verzi už Kreml nepoužívá a ztráty jsou na TOS-1A, kterým se už zvýšil dostřel na deset kilometrů. Jenže to je pořád velmi málo. Ukrajinské drony se k nim velmi snadno dostanou.
.jpg)
TOS-3 kompromisem
TOS-2 Tosočka byl reakcí, za cenu snížení počtu odpalovacích šachet. TOS-1 jich má třicet, zatímco Tosočka disponuje podle globalsecurity.org osmnácti raketami se schopností pokrýt prostor o čtyřiceti kilometrech čtverečních. Tedy jedna salva by zlikvidovala přibližně třetinu Plzně. Dostřel se zvýšil na dvacet kilometrů. TOS-3 Drakon vzal podvozek z TOS-1A a odpalovací zařízení z TOS-2. Hmotnost Drakonu se pohybuje tím pádem kolem 45 tun, protože Tosočka je kolová na vozidle 6x6 Ural-63706-0120 a je výrazně lehčí. V každém případě Rusové disponují zřejmě jen velmi malým množstvím TOS-2 a TOS-3. Jsou to poměrně moderní zařízení, takže úlovek je opravdu vzácný.
Zranitelné TOS-1
První potvrzení o nasazení Tosočky přišlo až lednu 2024 v Luhanské oblasti. To se koneckonců týká i Buratina, kterých mělo být ve výzbroji Kremlu v roce 2024 jen 55. Ztráty jsou tedy opravdu velké. Nutno podotknout, že termobarický MLRS je vzhledem ke svým účinkům skutečně rozdílovým systémem, pokud je jch k dispozici dostatečné množství. A Kreml jich zjevně dost nemá. Má větší počet TOS-1, ale ty jsou tak extrémně zranitelné vůči dronům, že jsou zřejmě nasazovány minimálně. A TOS-2 nebo TOS-3 na tom nejsou o mnoho lépe. V zásadě lze říci, ještěže tak. Mrtvých je i tak obrovské množství.
Tagy