foto: Vitaly V. Kuzmin / Wikimedia Commons / CC BY-SA /TOS-1A
Uralvagonzavod dodal ruské armádě další vražedné termobarické raketomety TOS-1A. Vzhledem k tomu, že útočí příliš blízko fronty, dostal Solncepjok ochranu proti dronům.
Podle Defence Blog ruský státní zbrojní konglomerát Rostec uvedl, že Uralvagonzavod dodal další termobarické raketomety TOS-1A Solncepjok, v překladu spalující slunce, ruské armádě. Samotné vyjádření je poměrně zajímavé, není z něj zcela jasné, zda se jedná o nové stroje nebo jen upravené. Součástí zprávy je oznámení, že raketomety dostaly novou protidronovou ochranu. Takže v překladu se jedná o starší stroje, na které byly instalovány kovové klece. Faktem je, že být operátorem TOS-1A je tak trochu lístek do pekla. Téměř nulová ochrana a nasazení velmi blízko fronty je docela smrtící kombinace. Přesto se jedná o velmi nebezpečnou zbraň.
Smrtící termobarická zbraň
Základem myšlenky termobarických zbraní je, že měrná energie J/kg běžných výbušnin je menší než energie uhlovodíkových paliv. Termobarická raketa má v podstatě dvě exploze. První rozptýlí aerosol v místu dopadu a druhá směs zapálí. Jako energetické částečky se nejčastěji používá hliníkový prach, následovaný prachem hořčíkovým. Výjimečně jsou využity částečky borového, zirkonového, titanového nebo křemíkového aerosolu. Samotný výbuch je v řádech milisekund. Obsah energetických částic v běžné náloži činí maximálně čtyřicet procent.
V místě výbuchu zlikviduje vše živé a navíc má obrovský destruktivní účinek. Je ideální na nepříliš zpevněné stavby a techniku. A také v neposlední řadě na bunkry a podzemní kryty. Logicky se účinek zvýší v uzavřených prostorách. Nejde jen o samotnou explozi a 3 000 stupňů, kterých akutně dosáhne na krátkou dobu. Vytvoří obrovskou tlakovou vlnu a následně podlak. Zjednodušeně řečeno, zbraň je dvojnásobně účinnější než TNT. Termobarická výbušnina zabíjí až na dvojnásobnou vzdálenost a vytvořený podtlak navíc s intenzivním hořením způsobuje naprostý nedostatek kyslíku v okolí.
TOS-2 a TOS-3 s větším dosahem nejsou
Důsledky výbuchu pro přeživší jsou děsivé. Zničený zrak, popraskané plicní sklípky a další orgány, roztrhané ušní bubínky. Podtlak je prostě tak velký, že trhá tělo na kusy zevnitř. S vývojem začali Němci za druhé světové války. Na ně navázali Američané především kvůli válce ve Vietnamu, ale s omezeným použitím. Upřednostňovali totiž napalm. Sovětský svaz ovšem následně nelenil a použil termobarické zbraně proti Číně v pohraničním konfliktu a v Afghánistánu. A teď proti Ukrajině. Tam už to ovšem nemá tak jednoduché. Všudypřítomné drony už zlikvidovaly podle Oryxu 34 kusů TOS-1A a devět podpůrných vozidel. Vzhledem k tomu, že Kreml má TOS-2 a TOS-3 velmi málo, mají výrazně větší dostřel, nadále se používají Solncepjoky.
TOS-1A Solncepjok na T-72 z Uralvagonzavodu
TOS-1A nelze obsypat šrotem jako tank. 24 šachet pro 220mm střely musí mít volnost k výstřelu. Občas už je otázkou, zda celá protidronová klecová ochrana není jen pro uklidnění operátorů. Pokud Ukrajinci systém objeví, pošlou dostatečný počet dronů k jeho zničení. Šance na přežití jsou minimální. Dosah TOS-1A je totiž jen deset kilometrů. Pokud k tomu připočteme stále se rozšiřující zónu smrti, musí Solncepjok strašně blízko k frontě. Takže primárně jde o to, jak ho co nejlépe skrýt před všudypřítomnými UAV. Jedinou výhodou by mohla být agilita, protože je na podvozku T-72. TOS-3 údajně Uralvagonzavod instaluje na T-80.
TOS-1A odpálí smrtící salvu za 15 sekund
Uralvagonzavod neuvedl, kolik TOS-1A bylo armádě předáno. Kreml je výrazně použil při vytlačení Ukrajinců z Kurské oblasti, dá se předpokládat nasazení v Pokrovsku, odkud Rusové chtějí vytlačit zbylé Ukrajince. Bohužel je na to termobarický Solncepjok ideální. Systém je vyráběný od roku 2003 a celkově váží 45,3 tuny. Osádku tvoří tři muži, kteří odpálí 24 střel za 15 sekund. To jim umožňuje rychle zmizet z místa odpalu rychlostí až 60 kilometrů za hodinu. Přesto nasazení těchto systémů na Ukrajině není až tak časté. Drony mu zřejmě velmi intenzivně brání.
Tagy