foto: Daniel Potocký/T-72M4CZ
Česká armáda, co se týče tankové techniky, už téměř dvě desetiletí spoléhá na zhruba tři desítky tanků T-72M4CZ. V posledních letech ale jejich provozuschopnost prudce klesala kvůli nedostatku náhradních dílů. Vojáci tak museli ze skladů vytáhnout obstarožní uloženky T-72M1, aby mohli alespoň improvizovaně plnit výcvikové úkoly.
Ministerstvo obrany po peripetiích před časem rozhodlo o modernizaci armádních T-72M4CZ, tedy přesněji o technickém zhodnocení těchto tanků, se záměrem jejich provozování až do konce desetiletí. Jenže ve skutečnosti jde o pouhé zprovoznění odstavených tanků. T-72M4CZ je totiž unikát, který vznikl jen ve třech desítkách kusů a jednoduše se už některé komponenty a vybavení nevyrábějí a nejsou ani na skladech. Servisní podpora by se prostě výrobcům u tak malého počtu nevyplatila. Proto musela armáda přistoupit k „modernizaci“, tedy přesněji, tanky nebudou vylepšeny, ale dostanou nové komponenty nahrazující ty nedostupné.
To se děje v situaci, kdy má česká armáda budovat těžkou brigádu, což vyplývá z jejích závazků vůči NATO, ale i z vlastních potřeb. Těžká brigáda musí stát na dvou pevných základech – moderních pásových bojových vozidlech pěchoty a na moderních hlavních bojových tancích (MTB). Bez jednoho ani druhého nebude plnohodnotnou bojovou silou. Tanky jsou totiž jediné opravdu efektivní nástroje pro boj s tanky protivníka, vozidla palebné podpory či protitankové systémy je nemohou nikdy plně nahradit.
Tanková technika, podobně jako další položky ve výzbroji AČR, celá léta doplácela na podfinancovanost armádního rozpočtu. To se v současnosti mění. Končící vláda i budoucí kabinet, tedy politické reprezentace napříč celým spektrem, podporují navyšování rozpočtu na armádu a zacelení dluhu vůči armádě z minulosti. To je dobrá zpráva, stejně jako záměr uzákonit 2 procenta výdajů v rámci HDP na obranu. Z toho je zřejmé, že finanční prostředky na modernizaci tankové výzbroje by měly být k dispozici. Není tedy nutné udržovat dalších téměř deset let problematické tanky, jejichž kořeny sahají do 80. let minulého století.
Důležitou okolností v širším pohledu je také skutečnost, že se armády NATO v poslední době z velké míry nebo úplně stáhly z většiny expedičních mírových operací (např. Irák, Afghánistán atd.). Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg navíc výslovně pojmenoval nové priority – přesměrovat zdroje a úsilí na obranu teritoria Aliance. Je tedy zřejmé, že i Česko by se mělo věnovat budování vševojskové armády a vylepšování jejích schopností. Vedle nových samohybných děl, protivzdušných raketových systémů, lehkých vozidel nebo vrtulníků a minometů by mělo být prioritou i pořízení BVP a tanků.
T-72M4CZ (Foto: Daniel Potocký)
Programy modernizace BVP a tanků by navíc měly být provázány či úzce spjaty, ne být řešeny separátně. Jsou to dva prvky těžké brigády, které budou operovat společně a navzájem se doplňují. Pokud se budou pořizovat zvlášť BVP a zvlášť tanky, bude těžkou brigádu čekat podobné martýrium jako v případě jednotek vybavených pandury. Pro ně byla plánována mnohem širší paleta verzí pandurů, které měly úzce spolupracovat. Nakonec armáda dostala jen některé verze a až po mnoha letech (tedy s velkým zpožděním) další pandury nakupuje anebo plánuje, aby se tak přiblížila původním záměrům, které padly za oběť škrtům v armádním rozpočtu. Dá se tedy říci, že se vlastně roky ve výcviku jednotek vybavených pandury improvizovalo, protože chyběla část techniky, teprve nyní se dostává do „normálu“.
Projekt nových BVP je nyní pozastaven, bude záležet na nové vládě, co se v této věci stane. Vláda bude muset chtě nechtě brát v potaz velkou zadluženost státu v souvislosti s koronavirovou krizí, což může mít vliv na budování těžké brigády. Úspornou cestou by mohlo být pořízení menšího počtu bojových vozidel pěchoty, respektive přesunutí některých variant na levnější kolovou platformu. Logicky se nabízí domácí platforma TITUS, kterou armáda již do své výzbroje zavádí ve třech verzích. Ušetřené finance by pak mohly být uvolněny na druhý pilíř těžké brigády, na tanky, neboť ty budou jejím hlavním úderným prvkem. Z hlediska nákladů na pořízení i provozních výdajů po celou dobu životnosti tankové techniky se ve středu Evropy jako logickým i nejvýhodnějším řešením jeví nákup tanků Leopard 2.
.jpg)
Leopard 2A7 (Foto: KMW)
Leopardy 2 se vyrábějí v sousedním Německu, podpora výrobce tedy není zatížena velkými vzdálenostmi a český průmysl má na německý tradiční vazby. Dalším silným argumentem je to, že Leopardy 2 má ve výzbroji většina armád NATO, z českého pohledu je také důležité, že slouží téměř u všech sousedů – Německo, Rakousko a Polsko. K tomu připočtěme Maďarsko, které tento typ tanku také objednalo a bude provozovat nejmodernější verzi. Teoreticky se nabízejí i jiné typy tanků, ale s nimi jsou spojeny potenciální obtíže nebo pro AČR nevýhodné okolnosti. Jde především o francouzský tank Leclerc, britský Challenger 2, korejský K2 Black Panther či americký Abrams.
První dva typy jsou evropského původu, problémem však je, že už se nevyrábějí, k dispozici by mohly být teoreticky pouze přebytky, které vzniknou snížením stavů tankových vojsk francouzské a britské armády. Šlo by o stroje použité, které by vyžadovaly rozsáhlou, a ne zrovna levnou modernizaci. U korejského K2 by mohl být problémem jeho původ ve vzdálené zemi. Tank slouží navíc jen v korejské armádě, výrobce sice nabízí přenos technologií a lokalizaci výroby, otázkou ovšem je, zda by se mu to vyplatilo v počtech nižších desítek kusů, které bude česká armáda poptávat. Co se týče amerického typu Abrams, tato cesta by pro českou armádu byla jistě nejnáročnější i nejnákladnější, a jeví se proto jako vysoce nepravděpodobná.
Leopard 2 je tedy jediný tank, který se v současnosti vyrábí na území Evropské unie. Výrobce ve spolupráci se všemi uživateli také vytvořil rozsáhlý a propracovaný program servisní i modernizační podpory, což se projevuje na efektivním vynakládání finančních prostředků na provoz tanků a potřebnou logistiku po celou dobu jejich životnosti, včetně upgradů a vylepšení. Navíc na ně nemá vliv počet provozovaných tanků v jednotlivých armádách. Náklady na provoz jednoho tanku tak budou srovnatelné u německé či polské armády se stovkami tanků, tak i u české, pokud by si pořídila zamýšlených šest desítek strojů pro dva tankové prapory. Armáda totiž plánuje mít tankový prapor u obou brigád, což je v podstatě nezbytný minimální počet pro plnohodnotné fungování obou manévrových prvků a tankových sil. Už dlouhá léta armáda totiž trpí v oblasti tankové techniky podstavem, svědčí o tom právě opotřebení strojů T-72M4.
Pořízení nových tanků Leopard 2 v nejnovější verzi je tedy nejschůdnější a nejlogičtější cestou modernizace tankové výzbroje AČR. Jde o osvědčenou a v boji prověřenou platformu, která má stále potenciál pro technologický vývoj a vylepšování bojových výkonů. Navíc je zde reálná šance zapojit české průmyslové podniky do její výroby v rámci dodavatelského řetězce výrobce. Je tu také možnost spojit síly při pořízení tanků Leopard 2 se Slovenskem, které rovněž řeší přechod ze starých sovětských strojů na novou techniku. Společný nákup by měl vliv na pořizovací cenu tanků, navíc bude nutné obměnit zabezpečovací a podpůrnou techniku, což by byla další příležitost pro domácí průmysl obou zemí.
Tagy