Poddimenzování výroby střel THAAD ukazuje zranitelnost Západu

Moderní americké střely SM-3 a THAAD jsou výrobně natolik poddimenzované, že konflikt USA a Izraele s Íránem ukázal neschopnost Západu bojovat v konfliktu vysoké intenzity.

Nejde jen o SM-3 a THAAD. Identická situace panuje kolem střel PAC-3 do páteřních systémů Patriot, bez kterých by byla aktuálně Ukrajina zcela bezbranná proti Iskander-M a KN-23 z Ruska. Stav je opravdu doslova tristní. Jedním z důvodů je cena těchto vysoce sofistikovaných střel, které Američané byli nucení používat proti relativně levným a jednoduchým balistickým raketám Íránu. Totéž se týká Izraele a Iron Dome. Američané spotřebovali tak velké množství střel THAAD, že začali zvažovat pozastavení jejich dodávek pro Saúdskou Arábii. Během několika dní spotřebovali čtvrtinu všech zásob. 

Poddimenzované antirakety THAAD v Izraeli 

 

Podle Wall Street Journal vypálila americká armáda více než 150 antiraket THAAD během dvanáctidenního konfliktu mezi Izraelem a Íránem. To je čtvrtina všech střel objednaných Pentagonem pro US Army. Cena jedné střely je 15,5 milionu dolarů (324 milionů korun). Američané mají k dispozici sedm baterií THAAD, z nichž dvě jsou podle TWZ údajně nasazeny v Izraeli. Typická baterie THAAD se skládá ze šesti až devíti silničních mobilních odpalovacích zařízení, z nichž každé může být naloženo až dvěma antiraketami najednou, stejně jako radarem AN/TPY-2 a dalšími podpůrnými prostředky.

THAAD je systém PVO určený k zachycování balistických střel krátkého a středního doletu v terminální fázi letu. Střela nemá bojovou hlavici a spoléhá se na kinetickou energii při nárazu do nepřátelské rakety. Systém byl vyvinut na základě amerických zkušeností s iráckými střelami Scud během války v Perském zálivu v roce 1991. Raketa THAAD váží 900 kilogramů a na délku má šest metrů. Dosah činí 200 kilometrů a to až ve výšce 150 kilometrů. Maximální rychlost je Mach 8,2 a navádění je pomocí senzorů infra. 

Američané proti Íránu vystříleli i SM-3

 

Podobná situace panuje kolem námořních střel RIM-161 SM-3. Ty byly podle Business Insideru použity vůbec poprvé v loňském roce opět na obranu Izraele proti úderům balistických střel z Íránu. Torpédoborce USS Carney a USS Arleigh Burke tehdy vypálily asi sedm raket. Střela SM-3 byla použita i k sestřelu vysloužilého satelitu. Je jedinou americkou antiraketou, která může být použita ve vesmíru. Stejně jako THAAD je ke zničení nepřítele používán systém hit and kill. Tedy zásah střely a její zničení pomocí kinetické energie. Cena střely může být i třicet milionů dolarů. SM-3 využívá k navádění špičkový protivzdušný systém Aegis. Američaní použili proti íránským balistickým raketám až 80 kusů SM-3 a opět panují obavy o jejich dostatečné množství k dispozici. 

THAAD, SM-3 a nakonec PAC-3 v nedostatku 

 

Háček je v tom, že střel THAAD a SM-3 je málo a posledních do party PAC-3 do Patriotů také. Podle Forbesu vyrábí Lockheed Martin kolem 500 raket Patriot ročně a doufá, že do roku 2027 zvýší počet na 650 ročně s tím, cílem amerického výrobce MIM-104 je jenom 750 střel PAC-3 za rok. Nu, a Rusko aktuálně posílá na Ukrajinu zhruba deset balistických Iskander-M a severokorejských KN-23 denně. Pochopitelně Patrioty byly proti íránským střelám použity také a to v situaci, kdy ukrajinská PVO trpí logicky jejich nedostatkem a není je kde vzít. 

Zranitelnost Západu je příznačná 

 

Pokud se podíváme na výše uvedená čísla, celý Západ by byl v konfliktu vysoké intenzity proti masivně vyráběným balistickým střelám extrémně zranitelný. Jen Írán má v zásobě stále nižší tisíce balistických střel a odhaduje se, že Kreml aktuálně vyrobí tisíc inovovaných Iskander-M ročně. O kvalitách střel THAAD, SM-3 a PAC-3 nemohou být pochybnosti. Pokud jich ovšem je nedostatek, je celkem jedno, jak sofistikovaníé jsou. A je třeba vidět, že Evropa je na tom vedle Spojených států ještě výrazně hůře. Je závislá na Patriotech a výroba SAMP-T se rozjíždí jen velmi pomalu. 

 

Tagy