foto: Foto: Ministerstvo obrany ČR, koláž redakce/Mohou si podat ruce?
Ve vleklém akvizičním projektu pásových BVP se schyluje k řešení, které nápadně připomíná postup při nákupu kolových bojových vozidel Pandur II CZ v roce 2006. A to v žádném případě není dobrá zpráva. Naopak je to dokladem smutného faktu, že se Česká republika opakovaně uchyluje k netransparentním a podivným postupům, a to i v případě velmi sledovaných veřejných zakázek. Namísto využití neblahých zkušeností chce Ministerstvo obrany vstoupit to téže řeky podruhé. O co v roce 2006 šlo? Před patnácti lety podepsal ministr obrany v demisi, poté, kdy Výboru pro obranu slíbil, že to neudělá, smlouvu na 199 Pandurů za 24 miliard korun. Letošní ohlášené finále nákupu pásových BVP rovněž spadá do období sněmovních voleb. Jde o 210 vozidel za 52 miliard.
Na jaře roku 2005 bylo zahájené výběrové řízení, jehož cílem bylo najít náhradu za populární, ale přestárlé osmikolové obrněné transportéry OT-64 SKOT. O potřebě nahradit tato vozidla panovalo povědomí dlouhé roky. Ministr obrany Jaroslav Tvrdík (ve funkci 2001-2003 za premiérů Zemana a Špidly) chtěl pro armádu doplňovanou stále ve velké míře vojáky základní služby 440 nových obrněných vozidel. Početní stav armády tehdy klesal od 70 k 60 tisícům a v roce 2004 sloužilo posledních šest tisíc odvedenců. V roce 2003 vláda odsouhlasila záměr koupit 240 obrněných vozidel v předpokládané ceně 24 miliard korun.
Psali jsme
Ministerstvo předloží ke schválení Výboru pro obranu harmonogram finalizace nákupu pásových bojových vozidel pěchoty. Z přiloženého rozpisu vyplývá,...
Do výběrového řízení se přihlásilo sedm uchazečů. Do druhého kola postoupila jednak finská Patria s vozidlem AMV, jednak rakouský Steyr s vozidlem Pandur II. V lednu 2006 po vyhodnocení finálních nabídek a zkouškách vozidel rozhodla vláda Jiřího Paroubka o výběru vozidla Pandur. Argumentem byla nižší cena a rozsáhlejší program investic do českého průmyslu. Podpis smlouvy po dalších nezbytných krocích měl následovat v dubnu. Proti rozhodnutí se však okamžitě ohradily jednak Patria rozkladem u ÚOHS, jednak italské Iveco, které bylo ze soutěže vyřazeno již během prvního kola. Vláda navzdory kritice z řad opozice i prezidenta přesto ve strategické zakázce pokračovala. ÚOHS rozklad finské společnosti zamítl, a vláda dotáhla akvizici k podpisu - týden po volbách do Poslanecké sněmovny, 9. června 2006. Celkem šlo o 199 vozidel a opci na dalších 35 za 23,6 miliardy.
Podpis provázely velké pochybnosti. Místopředseda tehdejšího branně-bezpečnostního výboru Miloš Titz (ČSSD) odstupujícího Kühnla vyzval, aby podpis smlouvy, a tím končené rozhodnutí o realizaci zakázky, nechal na novém ministru obrany (tím se 4. září stal v první Topolánkově vládě Jiří Šedivý). "On nám to dokonce na výboru slíbil," řekl později Titz. "Pak ale odjel do zahraničí a hned po svém návratu smlouvu, kterou jsem považoval za nevýhodnou, podepsal."
Kühnl označil soutěž za legitimní a transparentní a argument, že smlouvu takového významu nemá podepisovat odcházející ministr, odmítl. Argumentoval odpovědností za průběh reformy ozbrojených sil. Podobně nákup podpořil také tehdejší premiér Paroubek, podle něhož byla v sázce obranyschopnost země. Uvedl, že nelze čekat další dva roky na výsledek nového výběrového řízení. Ve skutčnosti by to býval problém nebyl, protože Kühnlem podepsaná smlouva bude vypovězena a nová uzavřena o tři roky později. "Mandát ministra trvá do chvíle, dokud je ministrem," řekl později Kühnl. Již nebyl činným v politice a působil jako velvyslanec v Chorvatsku. Politickou odpovědnost za zásadní rozhodnutí neměl kdo vyvodit.
Pro novou vládu byl nákup 199 vozidel za 24 miliard velký problém. Jednak z hlediska výdajů, jednak proto, že dodávky vozidel vázly. Na vozidlech se rovněž projevovaly závady. Ministerstvo obrany v listopadu 2007 Kühnlovu smlouvu se Steyrem, označenou vládou za zbytečně velkou, vypovědělo. Pod hrozbou mezinárodní arbitráže se pak obě strany dohodly na nové smlouvě, tentokrát na 107 vozidel za 14,5 miliardy. Celkově vláda ušetřila, ale kauza vstoupila do nové fáze: jednotková cena totiž stoupla o plnou třetinu. Nová smlouva byla podepsána v březnu 2009 a v září přišlo prvních 17 vozidel. Poslední Pandur podle této smlouvy byl dodán v roce 2013. Mezitím v roce 2010 vypukl skandál týkající se korupce provázející nový nákup. V souvislosti s tím si pak polovinu pětiletého trestu odseděl bývalý tajemník premiéra Topolánka Marek Dalík.
Psali jsme
Ve středu premiér Babiš oznámil, že armádě přece jen vrátí alespoň pět miliard, a dalších pět ”asi” v únoru. Předsedkyně Výboru pro obranu Jana...
Analogicky k dnešní situaci se schyluje k podpisu zásadního závazku Ministerstva obrany v období kolem sněmovních voleb. Kromě ideálních podmínek pro různé lobbistické tlaky na výsledek to přinese především fakt, že odcházející ministr a celá vláda mohou pustit z hlavy otázku politické odpovědnosti. To by mělo naopak zajímat vládu, která po volbách ve Strakově akademii zasedne: případné odstoupení od smlouvy v řádu desítek miliard korun není jako zrušení nákupu v e-shopu. V tomto ohledu mj. připomeňme, že si současná vláda nedokázala ani na několik pokusů vybrat poskytovatele právních služeb k této zakázce. Konsekvence budou nevyhnutelné. V roce 2007 to byla hrozící mezinárodní arbitráž, které se tehdejší vláda vyhnula za cenu nevýhodného nákupu provázeného skandály. Po patnácti letech jsme v podobné situaci s podobnými riziky, s tím rozdílem, že předem víme, že míříme do ekonomicky velmi nevlídného období, a pořizujeme výzbroj násobně dražší. Taková akvizice jednoduše nesmí proběhnout netransparentně a nestandardně, a musí být jednoznačně podepřena zřejmou politickou odpovědností.
Tagy