Top Gun: F-14 Tomcat proti Su-57 aneb vítěz není nikdy jistý

Základem vzdušného boje je, kdo má jakou podporu a kdo komu vnutí svůj styl boje. V titulku uvedené letouny jsou od sebe generačně i technologicky hodně vzdáleny, ale neznamená to, že jeden by byl lepší než druhý. V určitých bojových podmínkách má každý své výhody i nevýhody.

F-14 Tomcat je ikonou námořního letectva, a i z pohledu mimo armádní použití velmi elegantní letoun. Jeho výhodou je měnitelná geometrie křídel, tedy možnost pracovat v různých rychlostních režimech a zároveň, vzhledem k jeho robustnosti, schopnost nesení poměrně značného nákladu, ale v daném případě pouze na vnějších podvěsech.

Podle technických parametrů je na tom F-14 hůře. Dolet 2963 km proti 5500 km u Su-57, klasická technologie proti stealth. V rychlosti však Tomcat vítězí se svými 2485 km/h oproti 2130 km/h u Su-57. Ale v boji záleží na tom, kdo má jakou podporu a kdo komu vnutí svůj styl boje. Samozřejmě F-14, vzhledem ke své robustní konstrukci, má velký radarový odraz, na rozdíl od Su-57, jenž je v kategorii stealth. Takže Tomcat musí v prvotní fázi musí spoléhat na podporu jiných senzorů. Není nutno rozebírat, kdy vznikl F-14 a kdy Su-57. Pokud by se do služby ale zařadil Super Tomcat 21, pravidla hry by byla asi jiná.

Oba letouny byly vyvinuty jako stíhací k získání vzdušné nadvlády, kdy F-14 primárně jako palubní a Su-57 jako klasický stíhač. F-14 tedy působil nad mořskou hladinou k potlačení letectva protivníka, nebo jako podpora výsadkových operací, kdežto Su-57 je dle ruské filozofie a absence mateřských letadlových lodí určen spíše jako frontový stíhač.

Pokud by se prvotní kontakt mezi oběma letouny konal v oblasti BLOS (Beyond Line Of Sight – mimo přímo viditelnost) je Su-57 ve výhodě vzhledem ke stealth technologii. Výkon raket odpalovaných je srovnatelný, ale detekce dává výhodu prvního výstřelu. F-14 však nebude ve vzduchu zcela sám a bude mít podporu dalších senzorů nebo jednotek, jako jsou předsunutí letečtí návodčí, AWACS, C4ISTAR, satelity, drony apod. Takže v kombinaci s těmito prostředky starý F-14 může identifikovat stealth protivníka dříve, než je sám zaznamenán.

V přímém souboji na radarovou viditelnost má Su-57 výhodu, ale pokud se LOS (Line of Sight – přímá viditelnost) zkrátí a došlo by k tzv. „dogfightu“, tedy vzdušnému manévrovému souboji, má F-14, vzhledem k přebytku výkonu, proti Su-57 výhodu, ale jen po omezenou dobu, neboť výdrž Su-57 ve vzduchu je prakticky dvojnásobná proti F-14. Pilot i zbraňový operátor musí velmi dobře sledovat zásobu paliva a uzpůsobit styl boje. Pilot Su-57 je na vše sám, ale má větší možnost doletu, pokud v rámci boje je schopen sledovat všechny technické parametry a nepoužívá příliš často přídavné spalování.

Pokud by došlo k souboji stroje Super Tomcat 21 a Su-57, opět by to bylo o vnucení stylu boje. Super Tomcat měl výkonnější a úspornější motory s možností instalace měnitelného vektoru tahu, tedy schopnost neobvyklých manévrů v dogfightu. Měl lepší avioniku a palubní počítač. Jinak je to opět klasická konstrukce proti stealth, dvoumístná osádka proti jednomu, a dva dvoumotorové stíhače zkonstruované v různé době. Potenciál dalšího rozvoje F-14 byl ukončen rozhodnutím o zavedení F/A-18 Hornet, Su-57 je teprve na počátku, stejně jako další stealth letouny jako F-35 z USA nebo J-31 z Číny.

Zde malá odbočka. Je též zapotřebí identifikovat, jaká je perspektiva jednotlivých typů letounů. B-52 nebo A-10, byť již opakovaně měly být vyřazeny, jsou nenahraditelné, vzhledem k jejich spolehlivosti a odolnosti. Ale třeba typ jako střemhlavý bombardér, nejznámější jsou Ju-87 Stuka nebo Douglas SBD Dauntless, zcela vymizely. Bomby nahradily řízené či neřízené rakety. A i taktika použití letectva se mění. Tzv. „hloubkaři“ z druhé světové války jsou nahrazení stíhacími bombardéry nebo bitevními vrtulníky.

Takže nyní můžeme diskutovat o tom, jakým směrem se bude vyvíjet použití letectva. Stále více se prosazují bezpilotní prostředky (UAV) a umělá inteligence (AI), případně kombinace člověk, UAV a AI. Některé typy zbraňových systémů, jako stíhače, bitevníky, bombardéry/strategické nosiče zřejmě nevymizí. Jde jen o to, jak budou pilotovány a jakou výzbroj ponesou.

Zpět ale k F-14 proti Su-57. Oba stroje mají své výhody a nevýhody. Jako vždy, klíčový je lidský faktor a podpora z dalších segmentů ozbrojených sil. V přímém boji je to letoun proti letounu, ale do té doby je hodně času a hodně možností a neskutečné množství informací, jež jsou jednomu či druhému pilotovi poskytnuty, pak je to jen na jeho rozhodnutí. Takže je lepší F-14 nebo Su-57? Těžko říci, v každé situaci je to jinak a každý řetěz je tak silný, jako jeho nejslabší článek – v tomto případě pilot a jeho podpora.

 

Zdroj: Air Recognition