Torpédo VA-111 Škval: Ruská ,,vichřice" smete vše, co jí stojí v cestě

VA-111 Škval (,,Vichřice") je ruské torpédo s raketovým pohonem, které je vystřelované z ponorek. Od roku 1990 tvoří výzbroj ruské armády.

Pokud bychom měli zmínit nějakou ruskou zbraň, která se svými schopnostmi vymyká standardu, bylo by to jistě superkavitační torpédo VA-111 Škval. Zbraň tvoří výzbroj ruské armády od roku 1990. Jeho hmotnost činí 2 700 kg, délka 8 200 mm.

Škval je považován ve své kategorii za unikátní bojový prostředek. Především proto, že je velmi rychlý - dosahuje rychlosti i přes 100 m/s a současně má dostřel 7 000 m. To vše je způsobené efektem jednak raketového pohonu, a jednak tzv. superkavitace, kdy se okolo torpéda díky exotermické reakci peroxidu vodíku a manganistanu vápenatého vytváří plynová kapsa. Na druhou stranu je nevýhodou torpéda jeho vysoká hlučnost, která je dána právě raketovým motorem.

Podle některých médií pak má exportní varianta Škval E s účinnější bojovou hlavicí dosah údajně přes 9 000 m. Exportní varianty měly koupit Írán a Čína, což je ale nepotvrzená informace. Nicméně v případě Íránu by to smysl dávalo, protože ten měl vyvinout vlastní superkavitační torpédo Hoot na základě Škvalu údajně reverzním inženýrstvím.

Počátky vývoje ruského supertorpéda je nutno hledat již v 60. letech, kdy Sovětský svaz hledal efektivní a rychlý prostředek k útokům na jaderné raketové ponorky států NATO. Na superkavitačních systémech přirozeně pracovaly i USA, ale Sovětský svaz získal v té době nad svým ,,studenoválečným" nepřítelem náskok. V době vývoje Škvalu se již skloňovala rychlost jako jedna z klíčových vlastností torpéda. To, vybavené jadernou hlavicí, mělo udeřit na nepřítele do té doby nevídanou rychlostí.

Zajímavé je, že informace o Škvalu, kterými jsou vybaveny ruské ponorky, vešla v povědomost až po skončení studené války. Vývoj torpéda totiž podléhal striktnímu utajení. V 90. letech se tedy mnozí odborníci začali dozvídat informace o této inovativní zbrani.

O Škvalu se hovořilo i v roce 2000, ale především v negativních souvislostech, kdy došlo ke katastrofě ruské jaderné ponorky Kursk. Tu mělo podle některých odborníků zničit právě vlastní torpédo Škval, resp. únik a výbuch paliva tohoto torpéda

Americká odpověď na ruská torpéda: Mark 48 ADCAP

I Američané disponují účinnou podmořskou zbraní. Součástí amerických ponorek je osvědčené torpédo Mark 48 a zejména modifikovaná verze MK 48 ADCAP (Advanced Capability), které je výsledkem pokročilé technologie, jež zahrnuje hnací systém, trhavinu uvnitř torpéda či jeho konstrukci. To vše dělá z torpéda Mark 48 smrtícího nepřítele. Torpédo je navíc ,,chytré", což znamená, že může fungovat autonomně s velkou efektivitou a navíc vysokou přesností. Když je Mark 48 vypuštěn, použije v hnacím ústrojí ,,tryskovou pumpu", která mu dodá potřebnou rychlost až přes 80 km/h. MK 48 ADCAP tvoří součást výzbroje ponorek Seawolf či Ohio.

Navíc Mark 48 prakticky nemůže minout. Když se tak stane, svou kořist nepřestane pronásledovat. Zabudované počítačové systémy totiž umožní torpédu znovu zaměřit cíl a zaútočit. Právě počítačové systémy dávají torpédu řadu možností, jak útok vést. Když torpédo například útočí na nepřátelskou loď, ,,pluje" pod kýlem, který je zpravidla nechráněn a vybuchne pod ním. Pokud torpédo útočí na nepřátelskou ponorku, exploduje v těsné blízkosti tlakového trupu, který zasáhne masivní tlaková vlna.

Hlavním atributem torpéd Škval i Mk.48 je tedy jejich rychlost, nikoliv tichost. Trysková pumpa Mk.48 může být jen o něco málo tišší než raketový pohon Škval, relevantní data ale nejsou k dispozici. Každopádně při rychlosti 80-100 km/h mají napadená plavidla, ať již hladinová nebo ponorky, minimální šanci na úhybný manévr, zde musí být zaveden velmi efektivní obranný systém klamných cílů nebo protizbraní, tak jako u obrněné techniky v boji s PTŘS.

Zdroj: National Interest

Tagy