Autor fotografie: Paalso, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0|Popisek: T-34 v Jugoslávii v roce 1996
Je mnoho ikon výzbroje, kterou produkoval SSSR. Některé z nich se dají najít ještě v různých částech světa. Ale konstrukční kanceláře jako takové již nejsou nebo se posunuly jinam. Rusko má velký problém, krom ropy a plynu ho živily zbraně, a export všech těchto komodit se menší. Buď s tím bude nějak žít nebo bude čím dál tím agresivnější. A předpokladem je agresivnější.
Legendární Iljušin Il-2 šturmovik už nejsou mezi námi a nástupce Il-10 také ne. A konstrukční kancelář se přesunula do civilního sektoru. Známý je Il-76M velkokapacitní dopravní pracant, nejmodernější je Il96-400M, což je letoun určený pro aerolinie. Ale vojenská výroba jako byl šturmovik neexistuje.
Českoslovenští piloti na východní frontě létali na Lavočkinech La-5 a nástupcem byl La-7. Tato konstrukční kancelář již neexistuje. Bojovaly i letouny z kanceláře Jakovlev, ale poslední, co jsme viděli na nebi byl Jak-40 případně Jak-42. V roce 2006 byla firma integrována do Sjednocené letecké korporace. Zmizela i kancelář Mjasiščev.
Kancelář Berjev se drží díky specifice letounů schopných přistát na vodě, ale zdá se, že MiG je v útlumu kdy dominanci přebírá Suchoj. U vrtulníků se drží Mil a Kamov, protože každý má zcela jiný typ produkce, Mil drží klasickou konfiguraci, kdežto Kamov má protiběžné rotory.
Zmizel i Maxim, což ale nebyla původní ruská či sovětská konstrukce. Ale všichni si vybaví vodou chlazený kulomet s čelním ochranným štítem na dvoukolé lafetě. Pak přišel na řadu Děktarjev. Jednak vyráběl samopaly, ale byl známější díky kulometům. V T-34 byl radista střelec sedící vedle řidiče mechanika. Kulomet měl rovně zakončenou hlaveň, aby bylo možno jej posunout čelním pancířem a byl upraven i zásobník vzhledem k omezenému prostoru v tanku. Pěchotní verze měla dvounožku, trychtýřovitý tlumič zášlehu a plochý kruhový zásobník. Díky němu získal tento kulomet přezdívku gramofon.
V rámci odstřelovačích pušek sovětští odstřelovači používali pušky Mosin, kdy ani tato firma již není, někteří měli automatickou SVT-40 Tokarev, který již není aktivní a později pušky Dragunov, ani zde již není nic nového. Navíc trendem je přechod na velkorážné pušky s manuálním přebíjením.
Legendární byly samopaly Špagin. Zpočátku byly kritizovány za deformaci zásobníků, ale po zesílení materiálu byl tento problém odstraněn. Též někteří odborníci kritizují hmotnost zásobníku a dobu jeho plnění. Ale německý voják se samopalem MP-40 musel vyměnit tři zásobníky, než sovětský vyprázdnil jeden. Faktem je, že bubnové zásobníky jsou nositelnější v batohu, krabicové lze nosit na těle i po kapsách. Ale i Špagin již tady není.
Děktarjev si drží ještě segment velkorážných kulometů, ale jinak vše „převálcoval“ Kalašnikov, v jehož portfoliu jsou kulomety i útočné pušky.
Na tankové technice, tedy tanky, BVP a BTR se podílejí různé konstrukční kanceláře a výrobní závody. Faktem je, že základ modernímu tankovému vojsku a konstrukci dal Michail Koškin.
Tak jak byl SSSR masivním výrobcem zbraní, kapacity Ruska se zmenšují čím dál více, protože konec studené války, ekonomické problémy nebo konkurence z Číny jim neumožňují masivní export. I Indie se od Ruska odklání, tak lze předpokládat, že tento segment průmyslu se bude více topit v problémech, pokud nenajde velká odbytiště třeba v Africe nebo Jižní Americe. Současné sankce a propad prodeje působí Rusku nemalé problémy a bude i dále.