foto: The National Guard / Flickr/Letoun C-130 na Aljašce
Letoun C-130 vyvinutý před více než 70 lety stále ukazuje, že rozhodně nepatří do starého železa. Díky paletové pumovnici se z kromě mnoha jeho dalších záchranných, průzkumných a dopravních funkcí může stát také bombardér.
Přední světový vývojář a dodavatel vojenské technologie, společnost Lockheed Martin, ve čtvrtek 11. dubna na svém účtu na sociální síti X zveřejnila videa prvního letu jednoho z pěti C-130J-30 Super Hercules, které se mají stát součástí arzenálu letectva Nového Zélandu. Letadlo provedlo cvičný 1000km let nad Georgií a Alabamou a v blízké době by mělo být doručeno novozélandskému letectvu. Nové stroje v odhadované hodnotě 1,4 miliardy dolarů (asi 33,3 miliard Kč) by měly nahradit stávající avšak již zastaralou flotilu dopravních letadel C-130H, oproti kterým mají větší dolet, vyšší rychlost a možnost nést objemnější náklad.
Letadlo C-130J-30 je variantou letounu C-130J, který je modernizací amerického nákladního C-130 z 50. let minulého století. Vývoj letadla byl v této době iniciován kvůli nedostatku transportních letounů schopných startovat z krátkých ranvejí a umožňujících přepravit objemné náklady na velké vzdálenosti v souvislosti s válkou v Koreji. První prototyp YC-130 byl testován už v srpnu 1954 a sériová výroba byla spuštěna již o rok později. Různé varianty C-130 vyrábí společnost Lockheed Martin již více než 70 let, což z tohoto typu letadla dělá nejdéle nepřetržitě vyráběný letoun v historii.
Existují varianty letounu C-130 určené na průzkum, špionáž, záchranu osob, zjišťování údajů o počasí, speciální arktické mise, nesení dronů, elektronickou válku, doplňování paliva, ale také boj. V minulosti tak byl C-130 v různých svých verzích součástí flotil více než 70 armád na světě. Jednou z nejnovějších variant letounu C-130 je MC-130J Commando II, který vznikl modernizací letounu MC-130. První MC-130J Commando II začal být společností Lockheed Martin vyráběn v roce 2009 jako vylehčený a efektivní letoun určený pro bojové, pátrací a záchranné mise speciálních složek americké armády.
První jednotkou, která s letounem začala v roce 2011 létat byla 522. peruť speciálních operací a do konce roku 2017 byl americké armádě pravděpodobně dodán zbytek všech 37 kusů této specializované verze letounů C-130. Model MC-130J Commando II je vybaven čtyřmi motory Rolls-Royce AE 2100D3 turboprop každý o výkonu 3 424 kW, které dokáží plně naložený letoun o hmotnosti 74 389 Kg přivést k rychlosti 671 km/h. Na jednu nádrž letadlo uletí vzdálenost až 4 828 km.
Nejen záchranné, ale také útočné mise C-130
Americké letectvo vzhledem ke spolehlivosti letounu a jeho osvědčení v množství misí začalo uvažovat nad dalším možným využitím letounu C-130 pro bombardování. Za tímto účelem proto začalo pracovat na technologii jednorázového zbraňového modulu Rapid Dragon, který je v případě potřeby vypuštěn z nákladního prostoru letadla. Za letu se z konstrukce paletové pumovnice nesoucí různé druhy střel AGM-158 JASSM určené pro ničení pozemních i námořních hrozeb následně odloučí rakety a samy na základě informací ze střediska řízení palby, s nimiž jsou propojeny, dorazí k potřebnému cíli.
Jeden modul je nakonfigurován tak, aby byl schopen nést od 4 do 45 řízených střel s různým doletem pohybujícím se v rozmezí 925 - 1 900 km. V budoucnu by však měl být Rapid Dragon vylepšen pro nesení bomb JDAM, jiných typů raket, ale především také dronů, které by brzy mohly začít nahrazovat přesné střely. Tento systém se při testování několikrát osvědčil nejen ve spojení s letounem MC-130J, ale také transportním letadlem C-17 od společností McDonnell Douglas a Boeing.
Tagy