Třída Stěreguščij - Ruská úderná síla na moři

Projekt 20380, nebo též třída Stěreguščij, je třída víceúčelových korvet ruského námořnictva. Třída tvoří, společně s fregatami Projektů 22350 a 11356, jádro programu obnovy ruské floty.

Korvety jsou nejen pro ruské námořnictvo důležitým ,,nižším" článkem výzbroje. Ruské námořnictvo má ve výbavě také třídu Stěreguščij, velmi dobře vyzbrojené víceúčelové korvety, jejichž posláním je zejména pobřežní hlídkování, obrana konvojů či ničení ponorek, útočit mohou i na hladinové, vzdušné či pozemní cíle. Plavidla jsou prvními ruskými univerzálními korvetami, první válečné lodě s širokou aplikací prvků stealth. Ruské námořnictvo oznámilo, že se očekává pořízení nejméně 30 těchto plavidel, které budou diverzifikovány pro všechny čtyři hlavní flotily.

První jednotku této třídy tvoří korveta Stěreguščij, která byla spuštěna na vodu v roce 2006, a vstoupila do služby o dva roky později. Výtlak korvet této třídy činí 1900 t (standardní) a 2200 t (plný). Délka plavidel je 104,5 m, šířka 13 m. Na zádi je přistávací plocha a hangár pro jeden průzkumný a protiponorkový vrtulník Ka-27PL. Zdrojem elektrické energie pro palubní systémy jsou čtyři dieselgenerátory 22-26DG, každý o výkonu 630 kW. Pohonný systém je koncepce CODAD. Tvoří ho dvě jednotky DDA-12000, z nichž každá roztáčí pětilistý lodní šroub. Každou jednotku tvoří dva diesely typu 16D49, každý o výkonu 4 285 kW a převodové ústrojí.

Co se týče výzbroje, tu zajišťuje kanon Arsenal A-190 ráže 100 mm, dále hybridní systém obrany Kortik-M, vybavený dvěma kanony ráže 30 mm a řízenými střelami 9M311. Protivzdušnou obranu doplňují dva hlavňové systémy AK-630M s dosahem 5 km, umístěné po stranách komínu.

Raketovou údernou výzbroj korvet tvoří dva čtyřnásobné odpalovací kontejnery 3S-24 pro protilodní střely Ch-35 Uran s dosahem 120 km. Kontejnery jsou umístěny mezi hlavní nástavbou a komínem. Obdélníkové kryty po stranách hangáru kryjí dva otočné čtyřnásobné 330mm torpédomety SM-588 systému Paket-NK, sloužícího k ničení ponorek i jejich útočících torpéd (pomocí antitorpéd). Posádka má na palubě i nějaké ruční zbraně, včetně osmi z ramene vypouštěných protiletadlových raketových kompletů 9K38 Igla.

Další modernizací celé konstrukce je Projekt 20385, jehož stavba byla zahájena roku 2012 v podobě korvety Gremjaščij, přičemž roku 2013 začaly práce na její sesterské lodi Provornyj. Ta se liší především prodlouženým trupem a zesílenou výzbrojí. Verze projekt 20385 byla kritizována kvůli vysoké ceně a příliš silné výzbroji. Největší potíže ale patrně způsobilo užití západních dieselových motorů MTU, jejichž dodávky byly přerušeny kvůli sankcím uvaleným na Rusko v souvislosti s konfliktem na Ukrajině. Diesely MTU musely být nahrazeny ruskými DDA12000. Prototypová korveta Gremjaščij zahájila zkoušky v prosinci 2019. 

V roce 2007 projevila zájem o 4 ruské korvety třídy Stěreguščij Indonésie, protože chtěla náhradu za dýchavičné korvety třídy Fatahillah z přelomu 70. a 80. let. Momentálně figurují v této třídě 3 jednotky. Dohoda mezi indonéskou a ruskou stranou však nakonec padla a v roce 2011 Indonésie naopak podepsala závazný kontrakt na dodávku 2 korvet projektu Milgem (turecká třída víceúčelových korvet ADA). V září 2020 byly na veletrhu Armija-2020 objednány další dvě jednotky projektu 20385. Exportní varianta nese označení Projekt 20382 Tigr, přičemž první dva exempláře v červnu 2011 objednalo alžírské námořnictvo.

Projekt však nabral zpoždění a alžírské námořnictvo mělo dostat nakonec 3 korvety až v roce 2021, což se zatím nestalo. Smlouvy na vývoj nových lodí též podepsal Pákistán a Ukrajina, zájem měly projevit i Kanada, Bangladéš nebo nespecifikované jihoamerické státy. 

Faktem je, že silná výzbroj, schopnost operovat v litorálních (pobřežních) vodách i maximální rychlost 30 uzlů předurčuje toto plavidlo jako univerzální bojový systém schopný podpory vyloďovacích operací, hlídkové činnosti ve vlatních teritoriálních vodách i podpory svazu velkých bojových plavidel v prostorách oceánu.

 

Zdroj: Navy Recognition, Wikipedia

Tagy