Jakkoli jsou přinejmenším teoreticky od 30. let 20. století hlavní zbraní nejsilnějších loďstev světa letadlové lodě, a od 2. světové války i prakticky, neobejdou se ani dnešní jaderné kolosy bez podpůrných plavidel schopných zajišťovat především protivzdušnou a protiponorkovou ochranu, průzkum a řadu dalších sekundárních, leč nepostradatelných funkcí – čímž uvolňují kapacitu letadlové lodě pro hlavní misi. Kromě raketových torpédoborců (DDG) plní tyto funkce od roku 1983 v americkém námořnictvu raketové křižníky (CG) třídy Ticonderoga.
První lodě třídy Ticonderoga byly objednány v roce 1978. Její první jednotka nesla jméno podle dobytí pevnosti Ticonderoga (10. května 1775) během americké války za nezávislost, jméno, které před ní nesla jedna z letadlových lodí třídy Essex (CV-14). Původně měly být klasifikovány jako torpédoborce, ale možnosti, které lodím poskytuje jednak protiraketový systém Aegis a jednak pasivní radar AN/SPY-1 spolu se schopností působit jako vlajková či velitelská loď, vedly k jejich zařazení do kategorie raketových křižníků.
Díky pestré výzbroji a výstroji jde o užitečná víceúčelová plavidla. Prvních pět plavidel (Ticonderoga, Yorktown, Vincennes, Valley Forge a Thomas S. Gates) zařazených do služby v letech 1983–1987 neslo raketomety Mark 26 (Mark 26 Guided Missile Launching System, GMLS) schopné odpalovat v rychlém sledu dvou po devíti sekundách střely různého určení, především protivzdušné RIM-66, protiponorkové RUR-5 ASROC a protilodní RGM-84 Harpoon. Od lodi Bunker Hill (CG-52) uvedené do služby v září 1986 nesou vertikální odpalovací systém Mark 41 schopný odpalovat i střely s plochou dráhou letu Tomahawk, a modernizované varianty protivzdušných, protiponorkových a protilodních střel, jež jsou odpalovány z vertikálních šachet umístěných v několika řadách – na křižnících třídy Ticonderoga na přídi a na zádi lodi.
Kromě raketové výzbroje nesou lodě dva 127mm kanóny, 25mm bushmastery, kulomety, protivzdušný systém Phalanx CIWS a dva tříhlavňové torpédomety ráže 324 mm. Na zádi pak také dva vrtulníky SeaHawk SH-60B nebo MH-60R.
Lodě, jichž bylo do července 1994 do služby zařazeno 27 a 22 je stále aktivních, mají poměrně značné provozní náklady, jež spolu s drahou údržbou vedou k tlaku na jejich postupné vyřazování. Nicméně jejich schopnost poskytovat protiraketovou ochranu v rámci systému Aegis převažuje. Rozpočtové škrty se dotkly lodí, které je měly nahradit, projektu raketových křižníků X, který byl zrušen. Všech 22 křižníků prošlo nebo prochází modernizací, která má zajistit celkovou životnost 35 let, přičemž díky střídavému zapojení do služby se počítá s jejím trváním v případě posledních 11 jednotek až do roku 2045.
USS Vincennes (CG-49) sestřelil 3. července 1988 Airbus A300 íránských aerolinií, který kapitán považoval za útočící íránský Tomcat, přičemž zahynulo všech 290 osob na palubě.