foto: Picryl / Public domain /EA-18G Growler
Nicolás Maduro alias Noriega II. Rozdováděný Trump ihned oprášil své choutky na Grónsko. Dánsko ho jako spojence v NATO vůbec nezajímá. Putin se potají tetelí blahem.
Podle Zona Militar provedly americké vojenské síly na rozkaz Donalda Trumpa velmi sofistikovaný útok na Venezuelu, jehož výsledkem byl únos prezidenta Nicoláse Madura. Boeingy EA-18G Growler z paluby USS Gerald R. Ford nejprve oslepily čínskou senzoriku JYL-1 a JY-27. Následně došlo k vyrušení ruských S-300VM. Následoval útok na zřejmě jediné dva funkční systémy PVO středního dosahu Buk-M2E. Pak na scénu nastoupily vrtulníky MH-60M Black Hawk, MH-47G Chinook a MV-22 Osprey. Jednotky Delta provedly precizní operaci, jejímž výsledkem je Nicolás Maduro v USA. A Donald Trump září štěstím.
Aktuálně chce Trump Grónsko
Nedělní tisková konference se nesla v duchu toho, jak je Donald Trump skvělý a jak jsou skvělé Spojené státy. Přesně v tomto pořadí. Přítomná bezpečnostní ekipa USA nekriticky pomlaskávala a přitakávala agresivnímu aktu USA. Trump nelenil a už je na řadě znovu Grónsko. Velikášství připomínající Adolfa Hitlera, který po obsazení větší části Evropy také propadl pocitu, že jeho role je určena prozřetelností. I přes veškeré sliby, Donald neinformoval o operaci Kongres dopředu. Zdá se, že si může dělat, co chce. A teď chce Grónsko, zcela zjevně. Zdaleka se ovšem nejedná o první precedens, Panamu a Manuela Noriegu potkal stejný osud. A také šlo údajně o drogy.
Trump a Maduro
Asi nemůže být sporu o tom, že Nicolás Maduro byl faktickým diktátorem Venezuely a má na svědomí celou řadu zločinů. To je asi tak vše. Ve Venezuele je dost podezřelý klid. Většině občanů se asi ulevilo, ale zároveň jsou si dobře vědomí, že se jedná o akt agrese ze strany USA a čekají, co se bude dít. Otázka zní, jestli aktuálně nevolá Kim Čong-un Putinovi, zda mu nehrozí to samé. A Putin Korejce jistě uklidňuje s tím, že Donnymu něco nakecá o míru na Ukrajině a bude klid. I když, i vládce Kremlu by mohlo napadnout, zda se mu nemůže stát to samé. Ale spíše ne, na řadě je asi dánský král. Dát Trumpovi Grónsko se mu zjevně moc nechce. Ani NATO nejeví ochotu něco takového udělat.
Po pádu komunistických režimů ve východní a střední Evropě a rozpadu Sovětského svazu se zdálo, že jedinou skutečnou globální silou zůstal poměrně jednotný kapitalistický západ pod vlajkou NATO, za kterou utekla řada postkomunistických států. Na straně západu stála hard power i soft power. Tato iluze vydržela maximálně deset let. Rostoucí síla Číny a nástup Putina k moci v Rusku celou situaci začaly postupně měnit. Nemá smysl si nic namlouvat, Evropa se naprosto trestuhodně úplně přestala soustředit na vlastní bezpečnost a vše nechávala na USA. Lekce ze strany Donalda Trumpa hned po nástupu do úřadu byly doslova žádoucí.
Válka na Ukrajině jako tlak na NATO
Válka na Ukrajině ovšem už začala drobit obraz mocného západu. Najednou se ukázalo, že moderní vojenské technologie by byly, ale nejsou v armádách a všude vládne kritický nedostatek munice. Čína po celou dobu ve vzniklé mezinárodní situaci výborně lavíruje. Putin vrátil na scénu režimy ze Severní Koreje a Íránu. Nástup Trumpa k moci v loňském roce začal oslabovat i poslední vojenskou strukturu studené války. NATO. Trump už se v prvním období chlubil vztahem s Kim Čong-unem. V současnosti se přátelí s Erdoganem, který inscenovaným převratem zlikvidoval značnou část demokracie v Turecku a odkaz Mustafy Kemala Atatürka.
Putin se potají tetelí blahem
Velmi rychle začal vztah s ruským carem Vladimirem Putinem. Ten vypadá tak, že kremelský vládce nasměruje Trumpa vždy tam, kam chce. Diktátorské a agresivní Rusko se zdá být Trumpovi mnohem blíž než spojenci v NATO. Zatímco od Putina nikdy nic nechce, Dánsko by se mělo vzdát Grónska a bezpečnost Evropy se zdá, že pro Trumpa nemá význam. Agrese proti Venezuele je vytím vlků. Precedens, nad kterým radostí skáče Peking kvůli Tchaj-wanu. Putin se potají tetelí blahem.
Bezpečnostní architektura západu v prachu
Putin dobře ví, že byl zaseknut další klín do jednoty západu a Čína to ví také. NATO díky Turecku a v současnosti především rolí USA ztrácí na významu. Je stále jasnější, že pod Trumpem už se nejedná o spojenectví. Vše řídí jen Donaldovo ego a patologická snaha se zapsat do historie. A bavíme se o nevzdělané a velmi omezené osobnosti, která je kvůli Grónsku nepochybně schopná začít tlačit. Bezpečnostní architektura západu ze studené války se pomalu obrací v prach.
Tagy