Turci chtějí urychlit vývoj vlastního stíhacího letounu TF-X

Velká Británie souhlasí se snahou Turecka urychlit vývoj stíhacího letounu TF-X. Ten má v tureckém letectvu nahradit F-16 a zároveň být jakousi náplastí za zrušení dodávek F-35 ze strany Spojených států.

Žádný nový projekt

Samotný projekt letounu TF-X ovšem nevznikl až nyní, jak by se mohlo zdát. S myšlenkou vyvinout stíhací letoun určený především k vybojování a udržení vzdušné nadvlády přišel už v roce 2010 turecký obranný výbor s tím, že by v budoucnu nahradil početné stavy F-16 a ve výzbroji fungoval společně s F-35. Už následující rok pak dostala společnost TAI (Turkish Aerospace Industries) za úkol prozkoumat možné koncepce.

Postupem času pronikly na veřejnost údajné vizualizace možných variant. Ty lze rozlišovat jednak podle počtu pohonných jednotek a za druhé podle řešení vodorovných ploch. Soudě podle představené makety letounu na pařížském aerosalonu volba padla na dvoumotorovou variantu bez tzv. kachních křidélek. Ta sebou pochopitelně přináší vyšší nosnost zbraňových systémů a obecně lepší letové výkony, byť v tomto ohledu ještě bude záležet na pohonných jednotkách. Při prezentaci bylo k vidění i docela široké spektrum protizemní munice, což lze vykládat různě. Přeci jen ale vyvíjet jen jednostranně využitelný letoun nedává v případě Turecka pořádný smysl.

Dlouhý a složitý vývoj stíhacích letounů

Velkou otázkou nicméně zůstává schopnost Turků vyvinout vlastní stíhací letoun řadící se v podstatě do 5. generace a úspěšně jej zavést do výzbroje. Je pravdou, že TAI má velké zkušenosti s vývojem a výrobou. Konkrétně z oblasti stíhacích letounů můžeme zmínit schopnost modernizací F-16 a to včetně strukturálních úprav nebo podíl na vývoji F-35. Na druhou stranu vývoj zcela nového letounu takové kategorie je dlouhý a složitý běh na dlouhou trať. Stačí se podívat, kolika zemím se něco takového povedlo: vedle Spojených států můžeme jmenovat jen Čínu s těžšími stíhacími letouny J-20 a Rusko, které se snaží nějak dotáhnout Su-57.

Taktéž očekávat první let už v roce 2025 se zdá být brzkým termínem a můžeme jen spekulovat, jak moc je ovlivněn politikou, přehnaným optimismem, či obojím. Ještě ambicióznější se může zdát plán na dosažení počáteční operačních schopností už v roce 2028 – tedy pouhé tři roky po premiérovém letu. Jen pro představu: evropský Eurofighter Typhoon poprvé letěl a v roce 1994 a do výzbroje Britského královského letectva vstoupil až v roce 2004. V případě amerického F-22 Raptoru uběhlo mezi prvním vzletem a zařazením do výzbroje přes 8 let a v případě novějšího F-35 dokonce 9 let.

Na druhou stranu kvůli nemalým zkušenostem není radno Turky předčasně podceňovat. Při vlastním vývoji není nutné tolik poohlížet po požadavcích ostatních partnerů a kooperovat jednotlivé podniky ve více zemích. Z těchto důvodů mohou vývojové práce i zahájení výroby probíhat mnohem rychlejším tempem. Zvláště pokud na konstruktéry nebudou kladeny zbytečně přehnané požadavky a v maximální míře využijí získané zkušenosti a dostupné technologie.

Pomoc od Britů

Navíc k tomu Turecko počítá s pomocí Velké Británie, s níž se nyní údajně mělo podle vyjádření ministra zahraničních věcí Mevluta Cavusogla dohodnout na urychlení prací. V tomto ohledu však bude velice zajímavé sledovat, jak bude spolupráce vůbec pokračovat vzhledem k tomu, že Britové pochopitelně budou pod tlakem Spojených států (které ústy svého ministra obrany dříve nevyloučily možnost návratu Turecka k programu F-35 v případě „vzdání se“ ruského protivzdušného systému S-400).

Velká Británie nebyla jedinou zemí, se kterou „Turci“ koketovali v otázce technologické výpomoci. V minulosti mělo údajně dojít k údajné komunikaci s ruskými společnosti. Snad i kvůli tomu a zatažení Katařanů do skupiny Kale v minulosti odstoupila britská společnost Rolls-Royce od spolupráce. Současný stav v tomto klíčovém partnerství, z něhož měly nebo mají vzejít pohonné jednotky, není znám. Vzhledem k dohodě o urychlení prací ale snad lze předpokládat jisté narovnání vztahů.

Klíčovým partnerem v celé spolupráci je britská společnost BAE System, přes kterou by Turecko mohlo získat do budoucna (samozřejmě za souhlasu britské vlády) přístup i k velice pokročilým technologiím. Ostatně je to právě tato společnost, která snad už měla ovlivnit současnou podobu letounu TF-X a zároveň na domácí půdě pracuje na budoucím britském stíhacím letounu už 6. generace známém jako Tempest.

 

Autor: Michal Polák

Tagy