Turecké drony Bayraktar mají skvělý marketing. AČR by měla volit spolehlivé americké, nebo izraelské systémy

Poslední konflikty, ať již je řeč o střetnutí mezi Ázerbájdžánem a Arménií v Náhorním Karabachu, nebo probíhající válka na Ukrajině, potvrzují význam bezpilotních prostředků. O tureckých dronech Bayraktar TB2 za jakýkoli prostředek posilující jejich schopnosti bránit zemi před ruskou agresí zpívají Ukrajinci v populární písni. Současně však ukrajinský prezident říká, že "drony mohou pomoci, ale na výsledek nemají vliv." Efektivita nasazení těchto pokročilých prostředků je závislá na úrovni celého systému, a výkony i cena vzdušné platformy, která je nejvíce vidět, jsou přitom spíše druhořadým problémem. Při zavádění těchto systémů do výzbroje armády/letectva je nepochybně dobré mít na paměti jejich vyspělost a spolehlivost dodávek, případně možnost předání technologie. A v těchto ohledech turecká produkce nemůže konkurovat nabídkám, které přicházejí z USA a z Izraele. Již jen proto ne, že je v jádru jen levnější variantou jednoho segmentu původní izraelské technologie.

Bayraktary pořizuje podle smlouvy z roku 2021 například Polsko, tedy podle smlouvy uzavřené ještě před ruskou invazí na Ukrajinu. Dodávky 24 kusů očekává ve druhé polovině letošního roku. Počet těchto dronů, jimiž Ukrajina disponuje, resp. disponovala, je odhadován mezi 20 a 50.

Jejich úspěch, jakkoli jej nelze přeceňovat, je vidět – a tím atraktivnější, uvědomíme-li si, že čistě technicky jde o letoun, který je svými výkony v zásadě srovnatelný s letadly první světové války (cestovní rychlost 130 km/h, maximální vzletová hmotnost 630 kg) a je tak na první pohled snadným cílem protivzdušné obrany. Paradoxně se ale Bayraktary staly do velké míry postrachem právě ruských protiletadlových baterií, určených přitom mj. k jejich likvidaci. Ruská neschopnost se s drony efektivně vypořádat, ať již sestřelením (pozemní PVO, nebo letouny), nebo pomocí rušiček, je jedním z významných selhání ruské armády a jedním z překvapení války na Ukrajině. Ztráty Ukrajina nepochybně zaznamenala (podle ruských zdrojů to mělo k 1. dubnu být 36 kusů, z nichž 37 Rusko údajně zničilo, což je skvělý 103% úspěch) - a zde vstupuje do hry jedna z hlavních výhod nasazení bezpilotních prostředků. Ztráta vzdušné platformy je relativně snadno nahraditelná. Pilot/operátor a celý tým podílející se na operaci jsou v bezpečí.

Russian Ministry of Defense today claims another Bayraktar TB-2 drone shotdown. This would be 37 of 36 according to their own count/statements(Last Friday 35+2 more). Disinformation as usual pic.twitter.com/2lexLioVqY

— Liveuamap (@Liveuamap) April 1, 2022

Hlavní zbraní Bayraktaru jsou laserem naváděné protitankové střely. Stejně byly zveřejněny záběry zničení taženého dělostřelectva, kde protitankové zbraně nejsou až tak účinné. Jejich úspěšné zásahy jsou oznamovány formou krátkých videí na sociálních sítích a podpořily morálku bojujících Ukrajinců, vytvořily z Bayraktaru určitý symbol jejich odhodlanosti svou zemi bránit. Nejen s ohledem na celkově nízký počet letounů a omezené množství řízených střel přitom hrají drony velmi významnou úlohu při průzkumu a řízení dělostřelecké palby. Nedostatek munice lze přisoudit mj. ruskému diplomatickému tlaku na Turecko a zvláštních vztahů, které obě země za Erdogana rozvíjejí, a tím se dostáváme k hlavnímu problému případné akvizice turecké technologie – tedy ke spolehlivosti dodávek.

I Ukrajinu to přitom staví před otázku, zda postupně nepřejít na jiný než turecký systém – Američané například mohou Ukrajině dodávat své řízené střely Hellfire, ale ty jsou výrazně těžší, než turecké MAM, a Bayraktar je neuveze, odhlédneme-li od dalších možných komplikací. Pro Bayraktary a jejich omezenou nosnost přicházejí do úvahy střely APKWS, v podstatě naváděná varianta neřízené 70mm rakety Hydra, kompatibilní s podobnou tureckou raketou CIRIT, které jsou lehčí, ale také méně účinné.

Šlo by o improvizované řešení, pokud k němu vůbec dojde. Ukrajina je napadena a potřebuje okamžitou konkrétní pomoc a využít prakticky jakékoli nasaditelné a využitelné prostředky. Česká republika je v tomto ohledu v jiné situaci – a má, doufejme, relativně dost času na to, aby si vybrala takové systémy bezpilotních letounů, které by, kromě většího spektra schopností než Bayraktar, také naši armádu nevystavily závislosti na partnerovi, jehož spolehlivost je diskutabilní a jeho dodávky fungují jen v relativně klidných dobách. A vztahy uvnitř EU a NATO k Turecku nejsou zrovna optimální.

Přímé ničení pozemních cílů je přitom jen relativně úzkým segmentem schopností, které drony ozbrojeným silám poskytují. Mezi průkopníky nasazení bezpilotních letounů patří Izrael a Spojené státy, a jejich systémy nezpochybnitelně dnes, přes výrazný "marketing" tureckých Bayraktarů, patří ke světové špičce. Armáda České republiky již v tomto roce pořizuje čtyři komplety (12 dronů) systému Puma 3AE pro 533. prapor bezpilotních systémů. Jde o lehké typy určené pro průzkum, vyhledávání a zaměřování cílů a vyhodnocení úspěšnosti palby.

Postupné zavádění bezpilotních prostředků přes specializovaný útvar je logické. V budoucnu bude žádoucí, aby těmito prostředky disponovali přímo velitelé jednotek prakticky na každé úrovni – podobně jako v izraelské armádě, kde lehčí drony určené k průzkumu a vyhledávání a zaměřování cílů provozují především pozemní síly, jejichž nasazení bezpilotní systémy činí efektivnějším a bezpečnějším; a těžší drony, určené kromě průzkumu a elektronickému boji také k ničení cílů, letectvo.

Kromě parametrů jako je dolet, resp. výdrž, nosnost, vyspělost senzorů a odolnost systémů proti rušení, půjde při akvizici, tak jako vždy, o zapojení domácího obranného průmyslu do zakázky, a to především v oblasti údržby letounů v průběhu jejich životního cyklu. A u nejmodernějších technologií platí dvakrát, že bychom neměli omezovat kritérium výběru nejnižší nabídkovou cenou.

V oblasti těžších dronů přicházejí do úvahy osvědčené izraelské Hermes 900 od společnosti Elbit, které dnes zajišťují přes 80 % letových hodin izraelských bezpilotních prostředků, případně Heron od IAI, který má však nižší nosnost (250 proti 350 kg užitečného zatížení Hermesu 900) a má také vyšší ztráty; a podobné vlastnosti, ake také schopnost nést řízené střely či chytré bomby má americký General Atomics MQ-1C Grey Eagle, modernizovaná varianta osvědčených MQ-1 Predator.

Armáda České republiky urgentně potřebuje zbavit se jakékoli závislosti na Rusku. A bylo by nešťastné vytvořit si namísto toho pod dojmem mediálního úspěchu dronů Bayraktar v oblasti bezpilotních prostředků závislost na nevyzpytatelném Turecku. Svou cestou do Spojených států a vůlí uzavřít v budoucnu bilaterální obrannou dohodu s USA dává ministryně obrany jasně najevo, kudy by se měly ubírat další kroky při modernizaci výzbroje AČR; jejíž podporu na setkání s ministryní Černochovou České republice americký ministr obrany Lloyd Austin přislíbil. Případná volba izraelské techniky v tomto ohledu není s posilováním transatlantické vazby s ohledem na vztahy mezi Izraelem a USA v zásadním rozporu. Je třeba jednat rychle. Kromě obecného rizika otevřeného konfliktu je zde problém prudce zvýšené poptávky, možnost zapojení domácího průmyslu a rostoucích cen.

Zdroj: Forbes; elbitsystems.com; iai.co.il; ga-asi.com

Tagy