Autor fotografie: JohnNewton8, CC BY-SA 4.0|Popisek: TF-X (mock-up)
Video prvního prototypu tureckého stíhače 5. generace TF-X bylo zveřejněno před několika týdny a s ním vyvstávají i otázky, jak bude projekt pokračovat dál.
Turecko pracuje již od roku 2010 na ambiciózním projekt stíhače 5. generace, který nese název TF-X. Hlavním cílem je pak zkonstruovat vlastní výkonný stíhač s pokročilou avionikou, zbraňovými systémy a profilem stealth. Projekt nabývá na zvláštní důležitosti, protože jak víme, Turecko bylo USA v roce 2019 vyřazeno z programu F-35, protože proti vůli USA nakoupilo ruské protivzdušné komplety S-400. Je nepochybné, že Ankara se potřebuje porozhlédnout po adekvátní alternativě, která by nahradila ,,ztracené" letouny F-35. Tím má být právě TF-X.
Ač Turecko propaguje, že směřuje k soběstačnosti, pomoc při vývoji letounu již stačilo nabídnout Rusku, což má samozřejmě širší mezinárodní souvislosti a jde ve šlépějích upevňování vzájemných vztahů. V říjnu minulého roku turecký prezident Recep Erdogan prohlásil, že se on a jeho ruský protějšek Vladimir Putin dohodli na užší spolupráci na některých zvláštních projektech, jako je vývoj ponorek, vesmírný program či stavba jaderných elektráren. A ředitel Federální služby pro vojensko-technickou spolupráci Dmitrij Šugajev před rokem i s nabídkou problémy sužovaných letounů Su-57.
Video: YouTube
Možnost, že Turecko k vývoji stíhače Rusko, skutečně přizve, samozřejmě existuje, to ostatně zmínil v září minulého roku i šéf úřadu obranného průmyslu Ismail Demir, když prohlásil, že ,,dveře jsou otevřené" pro přátelské a spojenecké země, na druhé straně pro Ankaru je důležité sázet v obecné rovině na dlouhodobou strategii domácího řešení a snižování závislosti na druhých zemích (zejména západních) při vývoji vlastních moderních zbraňových prostředků. Celkově lze vnímat tento akt v druhé řadě jako nátlak Ankary na NATO a EU. Navíc Turecko zde může hrát i čínskou kartou.
Závazky v rámci NATO jsou jednoznačné, ale možnost a schopnost Turecka se ,,vymanit" a řešit obranu svojí cestou je v daném případě evidentní. A ztráta Turecka na jižním křídle by byla pro NATO velmi citlivá záležitost. Na každý pád jak to vypadá, projekt nového tureckého stíhače nové generace má zatím našlápnuto solidně. Před několika dny bylo publikováno video prvního prototypu stíhač v prostorách výrobní linky. Stroj již dostává tvar, nicméně nejdůležitější komponenta - dvojice motorů - zatím chybí.
Podle informací serveru The Drive má opustit první prototyp hangár 18. března 2023, první let prototypu se má uskutečnit v roce 2025 nebo 2026. Podle zpřesněných údajů má vstoupit do služby v roce 2030. Předtím se očekávalo, že stroj bude zařazen do služby už v roce 2028, což na druhé straně vypadalo jako příliš ambiciózní cíl. TF-X má za cíl konkurovat západním protějškům, nicméně již teď můžeme konstatovat, že bude mít své limity. Například výše zmíněný profil stealth nebude pravděpodobně ,,ve stejné lize" jako letouny F-35 či F-22.
Pak je tu samozřejmě jeden z klíčových aspektů - motory pro TF-X. Turecko se rozhodlo vsadit na rodinu motorů s přídavným spalováním General Electric F110. Tímto motorem je například osazen stroj F-14 Super Tomcat, F-15 Strike Eagle či F-16 Fighting Falcon. Na druhé straně zde vyvstává problém spojený se současnými americko-tureckými vztahy, které zažily otřes, a ideální nejsou doposud. Je to dáno v prvním případě ,,rozkročením Turecka" mezi Východ a Západ, podobně jako je to v případě Indie.
Nicméně v tomto ohledu došlo k určitému zlepšení, kdy se začalo jednat o možném pořízení strojů F-16, o něž Ankara projevila zájem. Právě letouny F-16 mají být jakýmsi ,,překlenovacím" řešením do doby, než v budoucnu doje k sériové výrobě TF-X. Možnost dodávek ruských motorů byla konzultována dříve, ale tato možnost byla v podstatě zapuzena probíhajícím válečným konfliktem na Ukrajině, sankcemi, které dopadají na Rusko.
Není ovšem vyloučeno, že TF-X budou možná pohánět i domácí motory. Zde by toto řešení však narazilo zcela jistě na časový harmonogram projektu, protože podle serveru The Drive by taková pohonná jednotka nebyla k dispozici dříve než v roce 2038. Pravděpodobné je využití motorů F110, nahrává tomu především skutečnost, že se tyto pohonné jednotky vyrábí licenčně v Turecku a motory i ve variantě F110-GE-129 jsou součástí tureckých strojů F-16C/D.
Dalším limitem může být také časová osa projektu, která už doznala změn. Podaří se skutečně zrealizovat první let již v roce 2025/2026, jak už bylo výše zmíněno, a samozřejmě zařadit letoun do služby v roce 2030? Turecko se netají svými ambicemi, ale musí se z druhé strany dívat na vlastní projekt realistickými očima. Pokud se podaří dodržet stávající časový harmonogram, ukáže to na skutečnost, že cesta soběstačnosti Turecka v obranném průmyslu je nejen životaschopná, ale má rovněž slušný potenciál do budoucna.
Ještě na závěr dodejme, že je též nutno vnímat, že Turecko se mění ze zemědělské země na technologickou s populací více než 85 milionů obyvatel, a to nelze rozhodně přehlížet. USA sice vidí zbrojní dohody Turecka s Ruskem, ale bylo to Turecko, jež stálo za vznikem ,,Grain Dealu", a když z ní Rusko vystoupilo, byl to prezident Erdogan, kdo zasáhl, a Rusko se rychle vrátilo. Vztahy těchto zemí jsou zřejmě silnější, než by se mohlo zdát.
Zdroj: The Drive