Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: F-35A Lightning II
Uplynulý týden přinesl v oblasti defence nemálo témat, jež nepřekvapivě všechna více či méně souvisejí s probíhající válkou na Ukrajině. Ruská armáda, která dvě měsíce překvapuje svět svou neschopností a brutalitou, pokračuje v agresívní válce, jejíž konec je v nedohlednu. A situace zcela zásadním způsobem mění přístup států NATO k otázkám vlastní obrany. Navyšují se obranné rozpočty, akviziční a modernizační projekty, které měly přijít na řadu až za x let, jsou upřednostňovány. Velmi vážně se hovoří o dronech, což neznamená, že lze pustit ze zřetele modernizaci pozemní techniky. Okolnosti vytvářejí nejen příležitosti pro obranný průmysl, ale také tlak na jeho kapacity a samozřejmě na ceny. Kdo přijde později, zaplatí tím více. Ve čtvrtek v Praze v hotelu DAP proběhl 1. blok konference Future Air Force - New Generation Aircraft. Současně s tím zazněla v médiích informace, že vláda chce nákup nadzvukových stíhaček uspíšit a ve hře je nákup mezivládní dohodou.
Protiletadlové Gepardy ano, tanky Leopard nikoli, a tanečky kolem bojových vozidel pěchoty Marder. Německá vláda kancléře Scholze stále ne a ne překročit stín své závislosti na ruském plynu a svých dalších dlouhodobě budovaných obchodních vazeb s totalitním Ruskem. Pod tlakem veřejnosti nakonec kývla na dodání protiletadlových tanků Gepard. Mohly by dále posílit schopnosti ukrajinské armády zejména proti ruským vrtulníkům a dronům a nízkoletícím bitevním letounům. Obratem však přišla zpráva ze Švýcarska, které vyrábí pro tuto účinnou zbraň munici, že z důvodů švýcarské neutrality nelze munici Ukrajincům dodat. A nezdá se být příliš uvěřitelné, že by za všech okolností pečlivé Německo o tomto problému nevědělo předem, takže jeho nabídka Gepardů ve finále vypadá jako pověstný nažraný vlk (Ukrajina) a celá koza (německá, nikoli švýcarská neutralita). Faktickým problémem je, že vlk nažraný není - Ukrajina potřebuje efektivní a rychlou pomoc.
Ač se ruská armáda opravdu nepředvádí v dobrém světle a její postupy, úroveň a stav techniky, připravenost personálu a (ne)schopnost velení a logistiky, stále jde o značnou sílu, která, i když nedosáhne vytčených cílů, již nyní přinesla na Ukrajinu zkázu obrovských rozměrů. Ukrajinská armáda je efektivnější, motivovanější a úspěšnější, ale potřebuje pomoc a potřebuje ji nyní a průběžně. Proč je Německo ochotné dodat Gepardy, ale ne Leopardy 1, o které Ukrajinci rovněž projevili zájem? Protože pro Leopardy nevyrábí munici neutrální Švýcarsko? My to nevíme, ale my si to myslíme.
A BVP Marder? Složitá otázka. Společnost Rheinmetall by byla schopná jich Ukrajincům dodat stovku. Výmluv má ale německá vláda dost a dost. Byla by tím prý ohrožena německá obranyschopnost. Přitom představa, že se Německo efektivně brání (v tomto případě přirozeně Rusku, proti nikomu jinému dnes těžkou pozemní techniku nikdo v Evropě nepotřebuje) stovkou Marderů poté, kdy Ukrajina podlehla ruské agresi, je jako ze špatné grotesky. Obranyschopnost Německa a Evropy v žádném případě nezávisí na vyřazené technice ze 70. let. Stejně tak Českou republiku nijak neohrožuje, posílá-li na Ukrajinu tanky a BVP ze svých skladů. Bezpečnost Evropy nejlépe zajistíme tím, že do krajnosti podpoříme bojující Ukrajinu. A ve střednědobém horizontu urychlenou modernizací a posílením vlastních ozbrojených sil. Přesto není otázka BVP Marder a další s ex-sovětskou technologií nekompatibilní výzbroje v ukrajinských rukách jednoduchým problém, jak napsal redakční kolega Milan Váňa:
Když modernizace vlastních ozbrojených sil, tedy samozřejmě a na jednom z prvních míst drony, bezpilotní letouny. Pod různými dojmy je leckdo má za jakousi definitivní zbraň budoucnosti. Znějí věty jako "nač nakupovat BVP za 50 miliard, nakupme za zlomek ceny hodně dronů..." Ano a ne. Žádný zbraňový systém není samospásný, na každou zbraň dříve či později vzniká účinná odpověď, a každá zbraň má své místo v celém systému, a teprve jeho správné nastavení a využití vede k úspěchu. Žádnou jednotlivost nelze vytrhnout. Nicméně jistě, bezpilotní prostředky každá moderní armáda potřebuje, protože svými různými schopnosti násobí efektivitu ostatních prostředků, případně je ve specifických situacích dokáží skutečně nahradit - s minimem rizika, za zlomek ceny.
Efektivita nasazení těchto pokročilých prostředků je závislá na úrovni celého systému, a výkony i cena vzdušné platformy, která je nejvíce vidět, jsou přitom spíše druhořadým problémem. Při zavádění těchto systémů do výzbroje armády/letectva je nepochybně dobré mít na paměti jejich vyspělost a spolehlivost dodávek, případně možnost předání technologie. A v těchto ohledech turecká produkce populárních dronů Bayraktar nemůže konkurovat nabídkám, které přicházejí z USA a z Izraele. Již jen proto ne, že je v jádru jen levnější variantou jednoho segmentu původní izraelské technologie...
Tendr na pásová BVP je označován za dosud největší zbrojní zakázku v historii samostatné České republiky. Zpoza horizontu se ovšem řítí nákup, který má potenciál ho překonat - řešení budoucnosti nadzvukových bojových letounů. Gripeny C/D máme podle platné smlouvy k dispozici do roku 2027, nejpozději 2029. Zdánlivě je tedy na řešení času dost, ale nejen při povědomí o čase, který si české akviziční projekty mohou vyžádat, začíná být skoro pozdě. Zejména pod vlivem války na Ukrajině a všeobecného urychlování nákupů je ve hře cena a také produkční kapacita. Podle ministryně obrany Jany Černochové potřebuje české letectvo 24 stíhaček, tedy výzbroj pro dvě letky. Aby se Česká republika nedostala do situace, kdy bude muset stávající letouny vrátit Švédsku, a zůstane bez nadzvukového letectva, chce MO otázku náhrad vyřešit nejpozději do příštího roku. Výrobci tak budou mít dost času reagovat. Přes úvahy o jiných řešeních jsou nepravděpodobnější dvě - americký Lockheed Martin nabízející letouny 5. generace F-35A Lightning II a švédský SAAB s novou verzí Gripen E/F. V obou případech také existuje variantní levnějšího řešení. V americkém případě pořízení strojů F-16 (jako například na Slovensku), ve švédském pak modernizace a prodloužení životnosti stávajících Gripenů C/D.
Gary North, Lockheed Martin; foto: redakce
Z pohledu uživatelů, výrobců a také z pohledu akademického debatu na odborně nejvyšší možné úrovni zahájila čtvrteční konference Future Air Force - New Generation Aircraft v dejvickém hotelu DAP uspořádaná, jejíž 2. blok proběhne 20. října v rámci Future Forces Forum. Vystoupili na ní kromě dalších náčelník štábu amerických vzdušných sil v Evropě a Africe generálmajor James R. Kriesel, ředitel sekce rozvoje sil MO generálmajor Ivo Střecha, náčelník štábu švédského letectva plukovník Dennis Hedström. A budoucnost a výhody obou hlavních řešení budoucnosti českého letectva v kontextu vývoje této oblasti vojenství pak představili za SAAB testovací pilot Gripenu Rickard Örnhagen a za Lockheed Martin viceprezident pro zákaznické požadavky generál (v.v.) Gary North.
Rickard Örnhagen, SAAB; foto: redakce
Interoperablita, kontinuální vývoj technologií, systém systémů, situační povědomí, logistika provozu, schopnost odstrašit případného protivníka zjevnou převahou byly některé ze zmíněných témat. A nad tím vším, či spíše před tím vším pak ale bude také schopnost vybrat lepší řešení a ochota jej financovat. Tak jako u nedávných velkých akvizic bude zřejmě vláda i v této chtít jít cestou mezivládní dohody. Nevyužití tohoto postupu v případě pásových BVP ostatně ministryně obrany během jedné z posledních schůzí Výboru pro obranu litovala a řekla, že kdyby mohla, vydala by se touto cestou od začátku. V první řadě si musí armáda, resp. vzdušné síly říci, jaké schopnosti od nových strojů očekávají. Jde o techniku, kterou budou využívat desítky let.
