foto: GoodFon / Public domain/Pancir-S1
Ukrajinské drony FP-2 od startupu Fire Point se pomalu stávají rozdílovou zbraní. Jejich útoky v ruském týlu dělají Kremlu stále větší starosti. Třeba při ničení Pancir-S1.
Březen 2026. Doslova příznačná událost. Podle Defence Blog útočí FP-2 na ruský protivzdušný systém Pancir-S1 poblíž Melitopolu, který se nachází přibližně 80 kilometrů od linie kontaktu válčících stran. Ruský C-RAM končí v troskách. Velitel Bezpilotních systémových sil Ukrajiny Robert Brovdi potvrzuje nasazení FP-2 a uvádí použití hlavice o hmotnosti 100 kilogramů. Pancir-S1 je avizován Kremlem jako protidronový systém. Trochu z nouze ctnost, protože proti nim konstruován nebyl. To se potvrzuje všude, kde se objeví. V Iráku, na Ukrajině a aktuálně v Kataru a SAE v rámci americké operace Epic Fury.
Pancir-S1 je páteř ruské PVO krátkého dosahu
Pancir-S1 je široce využíván ruskými silami jako složka protivzdušné obrany krátkého dosahu, určená k obraně vysoce hodnotných prostředků a raketových systémů s delším doletem. Jeho schopnost detekovat a zasahovat drony z něj činí častý cíl ukrajinských úderů. Právě schopnost detekce je velký otazník. Systém má pasivní radar s elektronicky skenovaným polem s maximálním dosahem 45 kilometrů. Cíl dokáže sledovat od 28 kilometrů a najednou až 20 objektů. Pancir-S1 zvládne současně navádět tři střely. Jenže o funkčnosti radaru na malé a střední drony panují velké pochybnosti.
Stav spíše napovídá tomu, že operátoři primárně využívají optoelektroniku. Ukrajinci uvádí, že SBU už zničila polovinu systémů Pancir-S1. Naprostou většinu pomocí dronů. A aktuálně si zářezy připisují především FP-2. To jsou bezpilotní vzdušné prostředky startupu Fire Point, které vychází z dálkových a velmi úspěšných FP-1. Ty mimochodem před pár dny primárně útočily na Moskvu. Technické specifikace FP-2 se stále více liší. Zřejmě je to proto, že drony se vyrábí velmi variabilně. Asi nejčastěji mají dosah 200 kilometrů s hlavicí o hmotnosti 105 kilogramů.
Drony středního doletu FP-2 s neřízenými střelami
Podle United24 Media je nejaktuálnější inovací FP-2 instalace neřízených střel, které útočily 17. května na komunikační zařízení Černomořské flotily na Krymském poloostrově. Níže vložené video ukazuje podle Militarny následky útoku FP-2 na frekventované ruské silnici 150 km v týlu. Vedle zásadního nárůstu operací dálkových FP-1 a AN-196 Ljutyj proti ruským strategickým cílům, je činnost ukrajinských dronů středního dosahu v týlu Rusů asi nejzásadnějším problém Kremlu v letošním roce. Pochopitelně hned po prakticky úplně zastaveném postupu v Doněcké oblasti.
FP-2 jsou rozdílovou zbraní od Fire Point
Právě nejen problémy Pancir-S1 způsobují stále rostoucí ztráty Kremlu ve vlastním týlu a na strategických objektech. Pokud je řeč o ukrajinských dronech středního dosahu, pak je primárně řeč právě o FP-2 a to jako o rozdílové zbrani. Pochopitelně se nejedná o malé UAV, ale jejich subtilní konstrukce od Fire Pointu s hladkým povrchem nepochybně ztěžuje detekci. Radarová signatura bude velmi malá. To se projevuje na už velmi dlouhém seznamu úspěchů, mezi které se řadí komponenty páteřní PVO Ruska S-400, systémy rodiny Tor a Buk. FP-2 útočí na ruské sklady, logistická centra, železnici a další cíle. Nepochybně se výrazně podílí na zásadním zpomalení postupu Rusů na Donbase.
150 kilometrů v ruském týlu je rozdílová záležitost
Útok 150 kilometrů hluboko v ruském týlu vypovídá sám o sobě. Jestliže se v loňském roce mluvilo o zóně smrti dvacet až třicet kilometrů za frontou na obou stranách, pak na té ruské se už běžně hovoří o 100 kilometrech. A Kreml nemá k FP-2 adekvátní systém v sériové výrobě. I přes značné množství vyrobených Pancir-S1 a další PVO, Moskva nemá nic skutečně účinného. A senzorika je klíč. Jako příklad lze uvést americký Patriot, jeho radary dokáží drony zachytit, i když proti nim není určen. Radar S-400 to nepochybně nezvládá. Schopnost operovat s větším množstvím UAV v ruském týlu až na vzdálenost 150 kilometrů je aktuálně hodně rozdílovou věcí, která dělá Kremlu zjevně obrovský problém.
Tagy