Autor fotografie: Miroslav Šindelář, Ministestvo obrany|Popisek: 9K35 STRELA-10M
Je žádoucí, aby Rusko nezískalo na Ukrajině vzdušnou převahu. Prakticky veškerá pozornost se ale soustředí na to, aby statečně bojující země dostala několik desítek starých letounů MiG-29. To přitom odvádí pozornost od toho, co Ukrajina potřebuje a může upotřebit nejvíce. A tím jsou pozemní systémy protivzdušné obrany, především řízené střely země-vzduch. A to zejména takové, které mají schopnost zasáhnout ve střední nebo větší výšce. Současně musí jít o systémy mobilní a přirozeně takové, které nejen splňují požadavky, ale které je ukrajinská armáda plně vycvičena používat v boji a logisticky podporovat.
Poskytnutí dalších stíhaček pro ukrajinské letectvo, které je pod velkým tlakem ruské válečné mašinérie, je sice jedním z možných aspektů posílení protivzdušné obrany, ale zdaleka ne tím nejdůležitějším a nejvhodnějším. Ukrajinské stíhačky jsou/byly možná nejvíce vidět, ale v současné době jsou tou nejmenší starostí ruské armády. Tou je naopak a především přítomnost efektivně řízených protivzdušných systémů s dosahem do středních a vyšších letových hladin.
Právě ty brání ruským bojovým letounům operovat ve středních a vyšších výškách. V malých výškách to jsou vrtulníky nebo bitevníky, ve větších výškách stíhače nebo bombardéry. Tím je tlačí k zemi – do dosahu početných a snadno ovladatelných přenosných systémů protivzdušné obrany MANPADS jako jsou americké Stingery nebo ještě ze sovětské doby pocházející Igla a další. Ukrajinští obránci disponují i díky západní podpoře tisíci těchto zbraní různých typů. Jsou rozptýlené a nepřítel je může očekávat kdykoli a kdekoli. A dodávky neustávají. Dosud způsobovaly právě ony Rusům největší ztráty. Ovšem bez hrozby, kterou představují schopnější systémy protivzdušné obrany, se možnosti zasáhnout nepřítele v nižších výškách budou snižovat.
Díky svému dosahu a mobilitě nepředvídatelné pozemní protivzdušné systémy obraz taktických hrozeb pro Rusko ještě více komplikují. Jsou mnohem schopnější přežít než jejich méně pohyblivé, převážně statické protějšky. Mohou se objevit prakticky odnikud a pak zmizet dříve, než je možné provést protiútok. Díky radarovému navádění jsou také účinné za každého počasí, ve dne i v noci.
V posledních dnech se zcela jasně ukázalo, že tyto robustnější prostředky protivzdušné obrany zůstávají pro Rusko velkým problémem. Podle britského ministerstva obrany je výrazné snížení ruské letecké aktivity v posledních dnech pravděpodobně způsobeno právě tímto důvodem, tedy kombinací hrozby protiletadlových systémů středního a dalekého dosahu, a prostředků PVO proti nízko letícím strojům, které tak nemají na výběr. Cena letounů a neochota je vystavovat riziku při možném nedostatku efektivní naváděné munice jsou potom další související faktory, jimiž lze vysvětlit relativně slabé nasazení a výsledky ruského letectva. Zejména v kontrastu vůči obecné představě o jeho teoretických kapacitách a schopnostech.
Pokud jde o stíhačky, americká vláda zřejmě dospěla k podobnému závěru, a spíše toto, než jakékoli obavy z ruské reakce může být za neochotou Ukrajincům staré polské a případně slovenské nebo bulharské letouny předat. Ve svém středečním projevu mluvčí americké armády John Kirby uvedl, že místo letounů MiG-29 by ukrajinským silám více prospěly další dodávky pozemních systémů protivzdušné obrany. Ačkoli byly ukrajinské stíhačky MiG-29v počátku konfliktu velmi vidět a jejich piloti svými výkony přispěli k úvodnímu semknutí obyvatelstva, kromě možné eskalace ve vztahu k západním zemím není jisté, že by vůbec mohly mít na současný vývoj situace postřehnutelný vliv.
Ruské vzdušné převaze nepochybně zabránila protivzdušná obrana. Což bylo svým způsobem pro mnohé překvapením, nicméně zdá se, že ukrajinské síly jsou po této stránce velmi dobře organizované, zatímco ruské letectvo hledá proti kompaktní PVO jen těžko pádnou odpověď.
Kromě diskutabilní hodnoty z hlediska ovládnutí vzdušného prostoru, kde mohou prostředky země-vzduch i nadále hrát rozhodující úlohu velmi dobře minimálně výrazným snížením četnosti a efektivity ruských útoků, jde také o problematickou hodnotu typu MiG-29 z hlediska útoků proti pozemním cílům, lepší by byly v tomto ohledu SU-25. Jednak ruské pozemní síly samotné disponují protivzdušnou obranou, jednak MiG-29 není bitevní stroj. Několika málo střelami nebo bombami množství ruské pozemní techniky přemoci nelze, tyto letouny nejsou konstruovány pro efektivní boj proti pozemním cílům.
Vzhledem k tomu lze tvrdit, že pro další vývoj bude spolurozhodující otázka dodávek pozemních protivzdušných systémů, jednak pro náhradu ztrát, jednak případně pro rozšíření prostoru, který jsou nasazené systémy schopné pokrýt. Tyto prostředky možná nejsou na první pohled tak mediálně atraktivní jako ikonické stíhačky, které by byly výrazným symbolem podpory bojujícím Ukrajincům, ale na všednodenní realitu konfliktu budou mít mnohem výraznější vliv.
Problémem zde je, tak jako u jiných složitějších bojových systémů, že Ukrajina může upotřebit jen takové systémy, které její ozbrojené síly již nasazují, jsou pro jejich obsluhu vycvičené nebo zcela jednoduché, nebo mohou tento úkol díky koncepční příbuznosti prostředků PVO rychle zvládnout. A jde současně o schopnost logisticky je zajistit a udržet funkční. Státy bývalého východního bloku, které jsou dnes členy NATO, takovými systémy, ať již aktivními, nebo vyřazenými do zálohy stále disponují.
video: youtube
V případě české armády jde především o systém 9K35 STRELA-10M (na pásovém podvozku), které byly relativně nedávno nahrazeny systémem RBS-70 NG. Jsou schopné ničit cíle do vzdálenosti 5 km ve výšce 25-3500 m. Disponuje jimi také Bulharsko, Chorvatsko nebo Maďarsko. Z hlediska prostředků PVO většího dosahu by mohlo jít především o komplety systému 9K33 Osa, které byly z výzbroje AČR ale vyřazeny již v roce 2006; aktivně je však stále používají armády například Polska, Rumunska, Řecka nebo Bulharska. Jejich střely ničí cíle až do vzdálenosti 10 km a do výšky 5000 m. Pokud jde o systém 2K12 KUB, jeho dodávka z České republiky je vyloučena minimálně do doby zavedení nedávno pořízeného izraelského systému SPYDER. Nicméně komplety KUB jsou či byly ve výzbroji také Bulharska, Maďarska, Rumunska nebo Slovenska.
Zdroj: The Drive, Army.cz