Autor fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny, CC BY-SA 2.0|Popisek: 9K22 Tunguska ukrajinské armády
Válka s Ruskem je vyčerpávající a Ukrajina čím dál více závisí na zahraničních dodavatelích různých systémů. Nejedná se jen o tanky a BVP, ale i o dělostřelectvo nebo protivzdušnou obranu (PVO). Jenže problémem je, že každý dárce nebo prodejce dodává něco jiného a pro ukrajinské ozbrojené síly vzniká velký problém v logistickém zabezpečení.
Stále se daří, byť s maximálním úsilím, najít tanky T-72 či BVP-1/2. Též je k dispozici, byť v klesající míře munice od 7,62, přes 122 po 152 mm. Ale jiná věc jsou moderní raketomety HIMARS, samohybné kanónové houfnice 155 mm NATO nebo systémy PVO.
A v daném okamžiku nelze ani hovořit o přezbrojení na moderní letouny nebo vrtulníky a přecvičení pilotů a techniků. To je otázka měsíců, nikoliv okamžitého nasazení do bojů. A to je, co Ukrajina potřebuje, okamžité nasazení a schopnosti použití.
V oblasti vzdušné nadvlády má Rusko doposud dominanci. Stačí jen započítat, jaké má letové úsilí, ale z něj pramení i ztráty. Ukrajina má sice systémy PVO z dob SSSR, ale zásoby raket docházejí, nejsou poznatky o tom, že by disponovala PVO dělostřelectvem, takže v omezené míře se může spoléhat spíše na objektovou ochranu krátkého dosahu.
Další země Ukrajině poskytují moderní systémy PVO, ale vzhledem k délce frontové linie či počtu měst je jednak počet nedostatečný a pak plocha ke krytí je příliš veliká. Střely z Rusky míří na Charkovskou oblast stejně jako na opačný konec země, tedy Lvov. A toto vše efektivně pokrýt PVO vyžaduje obrovské úsilí a mnoho techniky a dobře vycvičených obsluh jak radarů, tak raketových prostředků.
Dodávky ze zahraničí, ať již z Německa IRIS-T, z Izraele ARROW nebo z USA PATRIOT jsou špičkou ve svém segmentu. Ale pro Ukrajinu takový rozsah systémů a dodávek znamená logistický problém a též první dodávky mohou být darem, ale další je nutno zakoupit včetně servisních služeb. Otázkou je, zda si to Ukrajina bez unifikace bude moci dovolit.
Zdroj: politico.eu, ft.com