Nikde se neschováš. Ukrajinský FPV vs. ruský Buk 100 kilometrů za frontou

Nikde se neschováš. Ukrajinský FPV vs. ruský Buk 100 kilometrů za frontou
Autor fotografie: Vitalij V. Kuzmin / Wikimedia Commons / CC BY-SA|Popisek: Systém Buk
02 / 06 / 2024, 13:00

Množství dronů na ukrajinském bojišti narůstá geometrickou řadou, s čímž úzce souvisí i způsob jejich nasazení. Zásah prostředku protivzdušné obrany sto kilometrů za frontou už je ovšem docela rarita.

Na níže přiloženém snímku ze sociální sítě X je jasně patrné, jakým způsobem byl systém protivzdušné obrany Buk-M1-2 zničen. Samotný FPV dron by takovouhle zkázu nedokázal. Je celkem jasné, že vybuchly rakety systému a komplet doslova roztrhaly. Odpalovací věž je zcela utržená a shořelo prakticky vše. Kremlu musí přibývat vrásky na čele, protože ztráty protiletadlových systémů narůstají geometrickou řadou. V poslední době jsou sociální sítě plné informací o zničených S-400 za pomoci amerických balistických ATACMS. Jedná se o vlajkové lodi ruské PVO. 

 

Buk jako součást komplexu ruské PVO

 

Buk je skupina samohybných systémů středního doletu země-vzduch sovětské provenience. Jejich primární určení je boj s raketami s plochou dráhou letu, chytrými bombami, letady a bezpilotními prostředky. Společně se systémy S-300, S-400, Tor a Pancir S1 tvoří základ ruské protivzdušné obrany. Standardní jednotka o velikosti praporu se skládá z velitelského vozidla, radarové jednotky pro zaměřování cílů (TAR), šesti odpalovačů, radarových vozidel (TEL) a tří vozů se zásobou náhradních raket. TEL předává informace TAR, které vypočítají potřebné palebné údaje, jsou schopny automaticky zaměřit rakety a dát povel ke střelbě.  

 

Systém Buk je nástupcem NIIP/Vympel 2K12 Kub. První verze nesla označení GRAU 9K37 Buk. Komplet je například ekvivalentem izraelského SPYDERu nebo systému NASAMS, který vyvinuli primárně Norové společně s Američany a disponuje jím od konce roku 2022 také Ukrajina. S vývojem modernějších raket dostal Buk označení Buk-M1-2 a Buk-M2. Poslední modernizace je z roku 2013 jako Buk-M3. Existuje i námořní verze z roku 2014. Podle Army Technology zvládne komplet zasáhnout až 24 cílů najednou. 

Jedno vozidlo má čtyři odpalovače raket a dokáže být připravené ke střelbě pět minut po dosažení lokace. Přebití pak trvá patnáct minut. Radar má dosah až 160 kilometrů v závislosti ne verzi systému. Zničený Buk-M1-2 měl dosah jen 85 kilometrů. Dostřel nejmodernějších verzí systému je až 50 kilometrů, čímž výrazně překonává NASAMS 2, který je schopen zasáhnout cíl jen do vzdálenosti 30 km. Jeden systém NASAMS 2 má jen 6 odpalovacích zařízení, zatímci Buk-M3 může disponovat dokonce až 12. Nejmodernější ruské střely mají rychlost až 4,6 Mach (asi 5635 km/h) a jsou účinné až ve výšce 15 000 metrů. Pravděpodobnost zásahu je u všech cílů velmi vysoká. S výjimkou balistických raket, kde se pohybuje kolem 70 %, má mít Buk úspěšnost přesahující 85 %.  

Buk-M2-1

 

Íránský Buk

 

Zajímavostí je, že Moskva zřejmě poskytla technické specifikace Íránu, který vyrábí takřka identickou kopii Buku s označením Ra´ad disponujícím raketami Ta´er 2. Kromě Íránu se Kremlu systém podařilo exportovat do značného počtu zemí světa, včetně Alžírska, Egypta, Kypru nebo Číny. V rámci nasazení úřady Abcházie tvrdí, že Buk sestřelil čtyři gruzínské bezpilotní prostředky. Gruzínci zase informovali o tom, že systém zlikvidoval tři Suchoje Su-25 a strategický bombardér Tupolev Tu-22M ve válce v Jižní Osetii v roce 2008. Buk byl také použit pro sestřel malajského Boeingu 777-200ER v roce 2014 na východě Ukrajiny. Ve stejném roce proruští separatisté z oblohy sundali ukrajinský MiG-29

Syrské úřady tvrdí, že s Bukem zvládly zničit více jak 24 přilétajích raket. Jako zásadní se jeví informace z anglické verze Wikipedie, že ukrajinské Buky a S-300 donutily ruská letadla létat níže a tím je dostaly do dosahu MANPADS (Starstreak, NLAW, přenosné protivzdušné systémy), které rozhodly o tom, že Rusové nyní nedokázali získat vzdušnou převahu. Kyjev navíc do svých Buků integroval americkou rodinu střelu Sea Sparrow, mezi  které třeba patří i RIM-162. V každém případě narozdíl od S-400 se hovoří o selhání systémů Buk. Zřejmě patří k tomu lepšímu v ruské armádě a jakákoliv ztráta je nepochybně velmi citelná. Navíc vzdálenost 100 kilometrů za frontovou linií je již opravdu velká. 

Tagy článku