Autor fotografie: Alan Wilson / Flickr|Popisek: T-80
Nedostatek techniky, munice a lidských zdrojů jsou symptomy válečného běsnění na ukrajinské straně. Vynalézavost obránců je dostatečně známá a proto hybrid T-60 a T-80BV není až tak překvapivý.
Tank na níže přiloženém videu ze sítě X je kombinací dvou MBT. Ze záběrů je patrné, že boky T-80BV mají reaktivní pancíř, který ale zjevně chybí na jednom z nejslabších míst tanku a tím je zadní část. Věž T-64 zřejmě reaktivní pancíř nemá, ale jsou přivařeny přídavné ochranné pláty. Na tanku lze spatřit optický systém, ale další systémy vidět nejsou a to zřejmě i včetně absence spřaženého kulometu, což je velmi neobvyklé.
T-64 z Charkova
SSSR začal na konci 50. let hledat tank, který by překonával západní provenienci. Vývoj T-64 se podařilo Kremlu dokonale utajit a pro Západ byl stroj dokonalým překvapením. Tank dostal zcela nové kompozitní pancéřování. do věže měly být instalovány dvě keramické koule, ale ukázalo se, že technologie je příliš složitá, což bylo přímo v rozporu se sovětskou doktrínou o absolutní jednoduchosti jejich strojů. Nakonec měla čelní strana věže pancíř o síle 580 mm, uvnitř 50 mm oceli, 330 mm keramiky a navrchu 200 mm oceli. Na svou dobu to byl mimořádně pancéřovaný MBT.
Výška stroje byla pouhých 2,154 metru, asi netřeba hovořit o podmínkách osádky, ty se pro sovětské vojáky nikdy příliš neřešily. Zcela unikátní byl motor T-64. Dvojtaktní pětiválec 5DT s ležatými protiběžnými válci s výkonem 580 koní tvořil jeden celek s dvěma malými planetovými převodovkami s přímým náhonem na kola pohánějící pásy. Tím odpadl složitý systém převodů a vnitřní prostor vozidla se značně uvolnil. Podvozek byl zcela nového typu, pojezdová kola byla nezvykle malá. Připomínal podvozek BMP-1. Samotná malá kola ušetřila tanku velkou váhu, měla vlastní vnitřní tlumiče a podvozek byl vybaven i hydraulickými teleskopickými tlumiči, což byla opět v SSSR novinka.
Po původně nedostačujícím 115mm kanónu D-68 brzy nastoupil 125mm D-81T, který se stal hlavní zbraní tanku, dokázal podle projekcí ničit západní tanky z dostatečné vzdálenosti. T-64 měl protiletadlový kulomet 14,5 mm KPVT a až dva kulomety SGMT 7,62 mm. D-81T byl plně automatický, takže osádka se definitivně zmenšila na tři muže. Původně měl hmotnost pouze 36 tun, což je v porovnání s dnešními parametry transportér. Tudíž byl opravdu agilní, ale provázela ho řada technických potíží. Výroba skončila až v roce 1987. V Charkově bylo vyrobeno 12 000 kusů všech verzí!
Rusové měli do roku 2014 všechny své T-64 vyřadit ze služby. Jednalo se o 4 000 strojů. Ukrajina začala modernizaci v roce 2005 na verzi Bulat. Stroje dostaly nový motor s výkonem 850 koní, nové řízení palby a reaktivní pancíř Kontakt-5. Modernizací prošlo jen 75 tanků. Po zahájení konfliktu na Donbase přišla mnohem intenzivnější modernizace s názvem Krab a ukrajinským reaktivním pancířem Nož.
T-80BV s plynovou turbínou
Zatímco od druhé světové války byly v sovětských tancích instalovány vznětové motory, v roce 1976 Sověti představili hlavní bojový tank poháněný plynovým turbínovým motorem SG1000, ale jinak podobného uspořádání jako T-64 a T-72. Byl vyzbrojen stejným 125mm kanonem 2A46H1 s hladkým vývrtem jako ostatní typy, schopným odpalovat střely M9K112 Kobra, a také koaxiálním kulometem ráže 7,62×54 mm a s 12,7mm kulometem na věži. Perspektiva tří souběžně nasazovaných tanků představovala pro sovětskou armádu noční můru z hlediska údržby, a poslední z nich, T-80, se u důstojnického sboru nesetkal s pochopením. Již v listopadu 1975 zablokoval jeho přijetí ministr obrany Andrej Grečko, ale o pět měsíců později jej Dmitrij Ustinov schválil.
Ačkoli byl díky svému turbínovému motoru T-80 prvním tankem schopným překonat rychlost 70 kilometrů za hodinu, byl lehký a dokázal se rychle zahřát na provozní teplotu i uprostřed zimy, byl drahý, spotřebovával palivo znepokojivou rychlostí a byl mnohem náchylnější na nečistoty a prach než diesely. Ke všemu stál tehdy každý T-80 tři miliony amerických dolarů, což byl více než 3,5 krát tolik, kolik stál tank T-64A. Nicméně při všech dosavadních investicích bylo rozhodnuto o pokračování byť omezené výroby, a s ní přišla i řada pokusů o vylepšení typu.
Bojový debut tanku T-80 v první čečenské válce byl překvapivě špatný a velké množství tanků padlo za oběť četným útokům čečenských povstalců vyzbrojených protitankovými zbraněmi RPG-7V a RPG-18. Z větší části to ovšem nebylo ani tak odrazem vlastností tanku, jako spíše toho, jak špatně byly jejich posádky vycvičeny v městském boji. Následně nebyl stroj v Čečensku a v Donbase nasazován.
V roce 2022 však Rusko do boje vyslalo i množství svých zbývajících tanků T-80. Zprvu snad proto, že ani nečekalo dlouhý boj. Ale i tyto tanky a jejich osádky utrpěly ztráty z prakticky stejných důvodů jako ostatní typy. Na videu je tedy zřejmě ukořistěný ruský tank, který Ukrajinci svépomocí upravili. Svědčí to jen o jedné věci, intenzita bojů, především útoků UAV, je tak velká, že se použije prakticky vše. Rusové jsou schopni instalovat námořní děla na korby nákladních vozidel.
Zdroj: Army Recognition