Ukrajinský národ čelí reálné hrozbě genocidy, ignorování agresivního chování může mít katastrofální následky, říká poslanec Jan Bartošek

SM pořídil rozhovor s místopředsedou PSP ČR a poslancem Janem Bartoškem (KDU-ČSL). Předmětem našeho povídání byl stále probíhající válečný konflikt na Ukrajině, dotkli jsme se také s tím souvisejících dezinformací ve veřejném prostoru, a v neposlední řadě jsme se přesunuli i na horkou slovenskou půdu. Našeho východního souseda totiž už v sobotu čekají předčasné parlamentní volby.

Pane poslanče, válka na Ukrajině trvá již přes rok a půl. Odpůrci vojenské pomoci tvrdí, že dodáváním zbraní se jen eskaluje konflikt, a že je třeba konečně hovořit o míru. Máte pochopení pro tyto názory s ohledem na naši ryze negativní historickou zkušenost ze září roku 1938?

Rozumím všem obavám ohledně eskalace konfliktu. Mírové řešení je samozřejmě vždy optimální, ale v tomto případě je třeba vzít v úvahu, že ukrajinský národ čelí reálné hrozbě genocidy a potřebuje podporu. A právě naše historické zkušenosti nám ukazují, že nelze zavírat oči před násilím a okupací cizího území. Představte si, že by se váš soused rozhodl, že si na vašem pozemku postaví další dům, pokácí strom, sklidí úrodu a ještě zbije vaši ženu... Bránili byste mu v tom jen slovy? Asi těžko. Tam, kde selhala všechna diplomatická řešení, nebo je už bohužel ani nelze předpokládat, je nutné napadenému pomoci i podporou v dodávce zbraní na obranu země. Naše zažitá minulost nám jasně ukazuje, že ignorování agresivního chování může mít katastrofální následky. Je však důležité, aby naše pomoc byla směřována k ochraně lidských práv a napomohla mírovému řešení konfliktu.
 
Jaké jsou z vašeho pohledu skutečné důvody ruské invaze na Ukrajinu z února 2022? Kreml je mezitím několikrát podle potřeby obměňoval – nejdříve se mělo jednat o demilitarizaci a denacifikaci, potom o zabránění vstupu Ukrajiny do NATO, a konečně mělo Rusko vést „svatou válku“ proti Západu.

Všechny tyto důvody jsou jen zástupné výmluvy. Ve skutečnosti sledujeme další pokračování ruských imperiálních ambicí. Ruská politická scéna, ale i tamní většinová společnost, stále vnímá velkou část Evropy jako svou sféru vlivu. Je to nejen Ukrajina, Pobaltí, Bělorusko či Moldavsko, ale také Česká republika. Většinu z těchto států se Rusko napadnout bojí, protože jsou v NATO. Bělorusko ruskou kolonií již de facto je, zbývá tedy Ukrajina. Jedním z rozdílů mezi námi a Ruskem je pak ten, že my nevěříme na právo silnějšího, ale na mezinárodní řád a spojenectví v Severoatlantické alianci. Proto nesmíme dovolit, aby Ukrajina padla. Nesmíme dovolit, aby barbarské siláctví vyhrálo nad mezinárodním právem a řádem, který uznáváme a dodržujeme.

V souvislosti s ozbrojeným konfliktem na Ukrajině se hojně zpochybňuje zejména v dezinformačních a proruských kruzích naše přináležitost nejen k NATO, ale Západu obecně. Vidíte nebezpečí, že válka na Ukrajině a její zneužívání pro politické a ideologické účely může tyto nálady ve společnosti dramaticky zesílit?

Ve střednědobém horizontu existuje reálné nebezpečí, že zneužívání války na Ukrajině může zesílit nálady proti našemu členství v NATO, i proti Západu jako takovému. Dezinformace a manipulace s informacemi mohou vytvářet falešnou představu o tom, co je skutečně v zájmu naší země a jejích občanů. Je důležité bránit se této dezinformaci a uvědomovat si, že naše spojenectví s NATO a naše integrace do západního světa nám spolu s tím přinesly bezpečnost a prosperitu.

Je ale neméně důležité uvědomit si, že jestli Putin invazí na Ukrajinu něčeho již dosáhl, tak je to nebývalé sjednocení, a hlavně posílení NATO. Bezprostředně po invazi například u nás stoupl počet lidí, kteří považují členství v NATO za důležité, z 69 % na rekordních 79 %. V posledních měsících se zase o něco málo snížil, ale spokojenost se členstvím je stále vyšší než před invazí. K NATO se navíc již připojilo Finsko a vše nasvědčuje tomu, že je brzy bude následovat i Švédsko. Obě země disponují v rámci Evropy jedněmi z nejlepších armád. Putin tedy zatím dosáhl opaku toho, v co doufal.
 
Když hovoříme o dezinformacích ve veřejném prostoru, má vláda dostatečně účinné nástroje, jak je potírat? Nemá přece jen v tomto ohledu Fialův kabinet rezervy?

Z dezinformací ve veřejném prostoru se bohužel stává stále větší problém. Je důležité mít a efektivně používat nástroje pro jejich potírání. Vláda by měla konečně začít aktivně pracovat na zvyšování informovanosti veřejnosti, jako účinném nástroji v boji proti šíření dezinformací, a strategické komunikaci. Mnoho zemí v tomto směru zavedlo různá opatření, jako třeba vzdělávání občanů v oblasti mediální gramotnosti, což by jim pomohlo rozlišovat mezi pravdivými a nepravdivými informacemi.

Pak je to například úzká spolupráce s médii a novináři. Vláda by měla podporovat nezávislý novinářský výzkum, faktickou žurnalistiku a transparentnost. Ta může ve vládní komunikaci s veřejností snížit nedůvěru a potenciál pro šíření dezinformací. Mohou to být též legislativní opatření – některé země přijaly zákony o boji proti dezinformacím a šíření nenávisti na internetu. Co se týče vaší otázky ohledně Fialova kabinetu, je důležité sledovat, zda vláda přijímá a implementuje opatření k potírání dezinformací a zvyšování mediální gramotnosti. Je dobré, že se tato otázka řeší a diskutuje, protože dezinformace mohou ohrozit demokracii a společenskou stabilitu.
 
Jaký máte názor na postoje neutrálních zemí v probíhající válce na Ukrajině? Mám na mysli například Švýcarsko, jež odmítá s odkazem na svou tradiční neutralitu dodávat napadené zemi zbraňové systémy, které by poskytnout mohlo. Není to však na druhé straně nepřímá podpora a vítaná pomoc ruskému agresorovi?

Vámi zmíněné Švýcarsko jako země s dlouhou tradicí neutrality má zřejmě své důvody pro odmítání dodávek zbraní do konfliktní oblasti. Mezi neutralitou a nepodporou nehledejme vždy rovnítko. Neutrální země se často snaží zůstat mimo konflikty a zachovat svou nezávislost a mírovou roli ve světě. Jejich rozhodnutí neposkytovat zbraňové systémy Ukrajině může být motivováno obavami z eskalace konfliktu a narušení jejich neutrality. Je ale důležité, aby neutrální země zůstaly otevřené diplomatickým cestám k podpoře mírového řešení konfliktu, a aby jejich rozhodnutí nezakrývala neochotu řešit násilí a porušování lidských práv. Je důležité, aby se tyto země snažily o mírové řešení konfliktu a nedopustily se žádného jednoznačného příklonu k jedné straně. Osobně vlastně nevím, jaké to je být k něčemu neutrální. Žijeme v zemi, která je poučená z minulosti, kdy se vždy musela jasně rozhodnout. Zde souhlasím s Dantem Alighierim, který řekl: „Nejtemnější místa v pekle jsou vyhrazena těm, kteří zachovávají nestrannost v časech morální krize.“
 
Jak mohou americké prezidentské volby příští rok zamíchat s další vojenskou podporou napadené zemi? Neobáváte se, že když vyhraje někdo z izolacionistického křídla Republikánské strany, mohou se dodávky vojenské techniky zcela zastavit?

Americké prezidentské volby jsou vždy událostí, které budí zájem právě z důvodu, jaký vliv bude mít jejich výsledek na další směřování politiky Spojených států uvnitř, ale i navenek... Je tomu tak samozřejmě u všech prezidentských voleb, ale v tomto případě zde máme jasný celosvětový kontext. Proto zcela logicky se to tedy samozřejmě bude týkat i otázky americké vojenské podpory Ukrajiny. Je však důležité zdůraznit, že zahraniční politika Spojených států není jednoznačně určena jen prezidentem. Funkční demokratický systém zahrnuje Kongres, ve kterém se také rozhoduje o vojenské podpoře a dodávkách zbraní. Důležité tak bude sledovat, jaký postoj zaujme nový prezident k mezinárodním dohodám, multilaterálním organizacím a diplomatickým iniciativám.

Diplomacie a dialog jsou často klíčem k řešení mezinárodních konfliktů a zachování míru. Ale odhlédněme od populismu některých kandidátů a zamysleme se nad celou věcí strategicky. USA za první rok války poslaly Ukrajině pomoc v hodnotě asi 100 miliard dolarů. To je asi jedna devítina jejich ročního rozpočtu na obranu. Jedna devítina obranného rozpočtu za to, že jeden ze dvou největších geopolitických soupeřů USA a země s největším jaderným arzenálem vůbec zůstává oslabená a mezinárodně izolovaná. Zní to cynicky, ale je to slušná investice a každý rozumný státník si rozmyslí, jestli se této možnosti vzdá.
 
Zůstaňme ještě u voleb, tentokrát u našich východních sousedů. Určitě pečlivě sledujete předvolební atmosféru na Slovensku, kde hrozí, že se k moci opět dostane Robert Fico a jeho strana Smer. Fico se ovšem změnil, kdysi býval představitelem levice moderního západního střihu, nyní je konzervativním národovcem. Vidíte za touto změnou jen čistý politický pragmatismus a kalkul, nebo autentický mentální přerod výrazného slovenského politika?

Osoba Roberta Fica a jeho politická transformace je politicky pozoruhodná, ale také velmi děsivá. Může to být interpretováno různými způsoby. Někteří mohou tuto změnu vidět jako čistý pragmatismus, jehož jediným cílem je zůstat ve slovenské politice. Jiní mohou vidět v této transformaci určitý mentální vývoj nebo změnu politických názorů. Podle mého chce Fico prostě za každou cenu vyhrát. Bojí se totiž vězení, kde skončilo mnoho jeho spolustraníků. Pokud prohraje, pravděpodobně bude pokračovat vyšetřování kauz z jeho éry.

Každopádně slovenská veřejnost bude mít v nadcházejících volbách příležitost vyjádřit svůj názor na tuto transformaci prostřednictvím svého hlasování. Bude také zásadní, jak dopadne následné tvoření vlády. Kdo s kým vytvoří spojenectví, a kterou cestou Slovensko půjde. Na Západ, nebo na Východ… já pevně věřím, že zůstane svobodným a právním státem a našim předvídatelným sousedem.
 
Slovenská předvolební atmosféra začíná povážlivě houstnout, došlo i k fyzické potyčce mezi Robertem Kaliňákem a Igorem Matovičem. V čem vidíte příčiny takového zhrubnutí slovenské politické scény? A může se podle vás přenést i k nám?

Zhrubnutí politické scény může být způsobeno polarizací společnosti i v důsledku dezinformační kampaně, rostoucím napětím před volbami, tlakem médií a sociálních sítí, či ztrátou důvěry v politické reprezentanty a instituce. Pro mě je důležité udržovat civilizovaný politický diskurz a respektovat politické prostředí, které umožňuje konstruktivní debatu a řešení problémů. Násilí není nikdy řešením. Ničí politickou kulturu. Důrazně se proti takovým excesům vyhrazuji a nikdy je nebudu nikomu tolerovat.