ÚOHS odpovídá na podání společnosti Leonardo ve věci amerických vrtulníků jako chytrá horákyně

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) v pondělí 24. srpna zamítl podání italské společnosti Leonardo, kterým se výrobce vrtulníků AW139 v únoru domáhal zákazu plnění smlouvy uzavřené mezi Ministerstvem obrany a vládou Spojených států amerických. Předmětem smlouvy je dodávka osmi víceúčelových a čtyř bitevních vrtulníků. ÚOHS Leonardu nevyhověl podruhé. Poprvé zamítl listopadové podání z formálních důvodů. Nyní však konstatuje, že ministerstvo postupovalo v rozporu se zákonem o zadávání veřejných zakázek, a hrozí mu "citelnou pokutou" - s odkazem na bezpečnostní zájmy republiky však plnění smlouvy nezakázal. Rozhodnutí ÚOHS není pravomocné.

Tisková zpráva Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže:

"Úřad v rámci správního řízení zjistil, že Ministerstvo obrany při uzavírání smlouvy postupovalo v rozporu se zákonem o zadávání veřejných zakázek, když smlouvu uzavřelo, aniž by předtím vyřídilo námitky podané společností Leonardo. Zadavatel obdržel uvedené námitky 20. 11. 2019 a hned následující den uzavřel smlouvu, přičemž o námitkách rozhodl až 5. 12. 2019. Zákon v tomto případě předpokládá uložení zákazu plnění smlouvy, jestliže je podán příslušný návrh.

V uvedeném případě však bylo zjištěno, že uložení zákazu plnění smlouvy by znamenalo ohrožení existence širšího obranného nebo bezpečnostního programu, který má zásadní význam z hlediska bezpečnostních zájmů státu. Z tohoto důvodu tedy Úřad k uložení zákazu nepřistoupil a návrh zamítl. Zadavateli však může být vzhledem k závažnosti jednání a hodnotě zakázky uložena citelná pokuta."

V ostře sledované kauze jde o pořízení původně dvanácti víceúčelových vrtulníků, které mají nahradit dosluhující a zastaralé vrtulníky Mi-35 (Mi-24). Udržování těchto ex-sovětských strojů v letuschopném stavu kromě dalšího činilo vzdušné síly AČR závislé na dodávkách náhradních dílů z Ruska. Nejvážnějšími uchazeči o zakázku byla jednak americká společnost Bell nabízející našemu letectvu stroje UH-1Y Venom, poslední verzi vrtulníků nasazovaných od dob války ve Vietnamu, které slouží u americké námořní pěchoty, a jednak italská společnost Leonardo nabízející víceúčelové vrtulníky AW139M. A to za poloviční cenu ve srovnání s americkým řešením, a současně s příslibem splnění všech armádních požadavků, včetně schopnosti palebné podpory i výzbroje protitankovými řízenými střelami (PTŘS).

Šlo o jeden z řady požadavků daných koncepcí stávajících Mi-35, které jsou ojedinělou kombinací víceúčelového a bitevního vrtulníku, a armáda se této vlastnosti svých helikoptér nechtěla vzdát. Ministryně Šlechtová svého času akviziční projekt pozastavila mj. právě s odkazem na to, že armáda požaduje od nových vrtulníků nestandardní vlastnosti. V západních armádách jsou role víceúčelových a bitevních vrtulníků oddělené a stroj schopný plně nahradit Mi-35 na trhu neexistuje. Armáda však trvala na svém. Problémem amerického řešení nicméně bylo, že vrtulníky Venom PTŘS nevystřelují a "naučit je to" by bylo drahé. Do hry vstoupilo řešení kombinace víceúčelových a bitevních vrtulníků v poměru osm:čtyři, které vzbudilo rozpaky mj. proto, že počet čtyř bitevních helikoptér je z hlediska reálných podmínek služby zcela nedostatečný, přičemž snížení kapacity flotily víceúčelových vrtulníků je další nevýhodou.

Po návštěvě premiéra Babiše v USA bylo definitivně rozhodnuto a Česká republika zvolila diskutabilní americké řešení, které jen pořizovací cenou dvojnásobně překročilo italskou nabídku; a v případě provozních nákladů lze očekávat do budoucna poměr ještě horší. Argumentem pro toto rozhodnutí byla jednak vůle akvizici dokončit ve formátu nákupu vláda-vláda s tím, že od jiné než americké vlády nabídka nepřišla. Dalším argumentem byl po letech, kdy byl stroj AW139M seriozně zvažován, náhle objevený požadavek, aby měly pořizované stroje za sebou bojové nasazení.

Kromě dvojnásobné ceny jinak samozřejmě nezpochybnitelně kvalitních vrtulníků systému H-1 se v případu objevila celá řada dalších pochybností. Kromě nevyřízení námitek společnosti Leonardo před podpisem smlouvy s Američany, což nyní ÚOHS kritizuje a hovoří o pokutě pro Ministerstvo obrany, byla nedávno zpochybněna také míra zapojení českého průmyslu do zakázky a především na údržbu amerických strojů.

Samotná pokuta za porušení zákona o zadávání veřejných zakázek, kterou ÚOHS Ministerstvu obrany hrozí, ve skutečnosti žádným řešením nebude, pokud by mělo zůstat u toho, že jakkoli vysokou částku MO nějakou formou vrátí do státního rozpočtu, ze státní kapsy do státní kapsy, což bude navenek prezentováno jako výkon spravedlnosti. Pokud bude pokuta udělena, bude zásadní se ptát po vyvození personálních důsledků za chybný postup. Pokud přistoupíme na argument ÚOHS, že v celém projektu nyní již jde o ohrožení bezpečnostních zájmů České republiky, tím spíše je třeba se ptát, kdo o postupu, který byl v rozporu s důležitým zákonem rozhodl, a jaká a čí bude vyvozena osobní odpovědnost. Smlouvu v prosinci 2019 podepsal osobně ministr Metnar. Na otázku Security magazínu, jestli se neobává, že kvůli vrtulníkům skončí před soudem podobně jako ex-ministryně Parkanová kvůli letounům CASA, sebevědomě odpověděl: "Co vám na toto mám říct? Bez komentáře."

Tagy