US Navy chce vylepšit pošramocenou pověst problematických plavidel. Hypersonické zbraně pro třídu Zumwalt

Americké raketové stealth torpédoborce třídy Zumwalt se v hlavách amerických vojenských plánovačů měly stát výkonnou zbraní na moři při možnosti širokého zapojení těchto plavidel do rozličných misí. Jak se brzy ukázalo, torpédoborce třídy Zumwalt byly a stále jsou nákladným podnikem, nejen z důvodu, že munice je neúměrně drahá. Nyní vyvstává plán, jak pošramocenou ,,značku" vzkřísit budoucí integrací hypersonických zbraní s těmito torpédoborci.

US Navy žila ještě před několika roky svůj sen o velkých, masivně ozbrojených a technologicky nejvyspělejších torpédoborcích. Těmi měla být plavidla ve třídě Zumwalt. Plány však posléze vzaly zasvé, protože se objevilo nemálo překážek, které smělému cíli US Navy bránily, ať už hovoříme drahé munici pro tato plavidla, dostatek protilodních raket či funkčnost komplexních technologií, respektive nespolehlivost hybridního elektrického pohonu.

Kromě toho, že se vývoj plavidel ukázala jako finančně nadměrně zatěžující položku, smrskly se původní velkolepé plány, které počítaly celkem s 32 jednotkami na pouhé 3. Proces to byl postupný. Místo 32 plavidel chtělo posléze námořnictvo postavit 24 jednotek, pak se došlo k číslu 7 a nakonec z toho zbyly jen 3.

Aktualizovanou představou US Navy je pak maximální využití schopností třídy Zumwalt, které mají být podpořeny jejich osazením hypersonickými zbraněmi. O to bude usilovat americký Kongres a pro se vyslovil například i Výbor pro ozbrojené složky v čele s Adamem Smithem. Kongres chce, aby se plavidla v třídě Zumwalt stala prvními plavidly, která dostanou hypersonické zbraně Conventional Prompt Global Strike (CPGS).

Právě CPGS se může skutečně stát na moři ,,game-changerem", protože má podle propočtů letět rychlostí překonávající Mach 5 a tedy významně rozšířit taktické bojové možnosti třídy Zumwalt a vyřešit tak její využitelnost, respektive účelnost, o níž nepanovala úplně jasná představa, v různých misích.

CPGS by měla nabýt podoby upravené mezikontinentální balistické rakety s hypersonickým kluzákem. Ty mohou odpalovat jednak již zmíněné ponorky, je možné je též vypouštět z pozemních základen. Výhodou hypersonických zbraní je rychlost dosažení cíle, tedy minimum času na reakci obrany, nevýhodou je nízká manévrovatelnost vzhledem k vysoké rychlosti a obrovskému přetížení při akceleraci i změně směru.

Na druhou stranu se může jevit integrace hypersonických zbraní jako problém. CPGS je totiž příliš prostornou, aby se vešla do vertikálních raketových sil Mk-57. Pokud se neodstraní dva kanony ráže 155mm, US Navy by musela v tomto případě integrovat větší raketový systém s plavidly, což může v důsledku snížit jejich profil stealth, který se zde uplatňuje. A také by to přirozeně znamenalo větší investice do torpédoborců.

Toto by ovšem platilo pouze v případě, že Zumwalt by byl přestavěn na čistě raketový torpédoborec. V současné konfiguraci jsou dvě dělové věže 155 mm na přídi, dvě dělové věže 30 mm v zadní části můstku a raketová sila v zadní části podél heliportu. Integrace nových raketových sil by tedy znamenala spíše omezení schopnosti přistání vrtulníků, respektive možnosti mít vrtulník na palubě v době odpalu střely.

Hypersonické střely jsou současným hitem, a jsou v podstatě nově plánovány pro všechny typy zbraní - letouny, lodě, ponorky, dělostřelectvo. Otázkou je přínos takového masového zavádění této velmi nákladné munice. V případě Zumwalt je zapotřebí ještě připomenout, že nebyl zcela zablokován plán na přezbrojení alespoň jedné dělové věže 155 mm zbraní typu railgun, tedy energetickou zbraní s účinky hypersonické střely. Energetická soustava torpédoborce Zumwalt je dostatečně robustní, aby tuto zbraň bezpečně operovala.

Osazení třídy Zumwalt hypersonickými zbraněmi nebude jen technickou záležitostí, ale také především otázkou již zmíněných finančních prostředků, neboť hypersonické zbraně mají mít i vytěžované torpédoborce třídy Arleigh Burke, na které se v poslední době americké námořnictvo spoléhá, nemluvě o ponorkách třídy Virginia a Ohio. Pokud se však podaří vyřešit všechna úskalí budoucí integrace CPGS s třídou Zumwalt, může to výrazným způsobem zvýšit bojové kapacity těchto plavidel a alespoň jejich částečnou ,,rehabilitaci" v očích nejen US Navy. 

Přezbrojení nebo dozbrojení Zumwalt se jeví tedy spíše jako snaha o jejich vzkříšení a očištění jména. Problémy třídy Zumwalt totiž nebyly spojeny jen s jejich výzbrojí, ale především s cenou, zpožděním a technickými problémy až příliš sofistikovaných systémů, jako je pohonná jednotka, jak už jsme uvedli výše.

 

Zdroj: USNI News

Tagy