Autor fotografie: Vitaly V. Kuzmin, CC BY-SA 4.0|Popisek: 2S35 KOALICIJA-SV
V pozemních bojích na Ukrajině si obránci vedou velmi statečně, ale je evidentní, že jim dochází dech, síly, zásoby, zbraně a někdy i motivace. Pravidelná ukrajinská armáda již musela mobilizovat k doplňování ztrát, Ukrajina žádá o navýšení dodávek zbraní všeho druhu, především těžkých, a to ve smysluplných číslech. Jedno nebo čtyři děla jsou na Západě silným politickým gestem, pro Ukrajinu je to jen kapka v moři, která sice má na chvíli určité psychologické momentum, ale válka se s tím nedá vyhrát. Kdo by měl navrch v teoretické situaci, kdyby se proti sobě na Ukrajině postavily pravidelné jednotky americké armády proti pravidelným jednotkám té ruské?
Ruská přesila je příliš velká a ukrajinské zbraňové systémy o generaci starší než ty ruské, byť vyvážejí ze skladů stejně starý materiál, uzpůsobili tomu i taktiku. Ostřelují ukrajinské pozice na dálku a pak teprve pomalu postupují. V první i druhé světové válce, stejně jako i jiných konfliktech, ofenzívě předcházela dělostřelecká příprava a k rozbití útoku sloužila dělostřelecká baráž, tedy rozbití útočících formací, než dojde k přímému kontaktu jednotek, nejnověji tankových a mechanizovaných.
Kdo by měl navrch v teoretické situaci, kdyby proti sobě na Ukrajině stály pravidelné jednotky americké armády s plnou výbavou, zásobováním a výcvikem ve formátu brigády, divize nebo úkolových uskupení proti brigádám, plukům či divizím ruské pravidelné armády? A co by proti sobě mohli soupeři postavit?
Salvové raketomety
M142 HIMARS (High Mobility Artillery Rocket System – Dělostřelecký raketový systém s vysokou mobilitou). M-142 nahrazuje svého předchůdce M270 MLRS, jenž je na pásovém podvozku, nemá tedy tak vysokou rychlost přesunu, ale má vyšší průchodivost a unese dva raketové kontejnery, kdy M-142 na kolovém podvozku z náklaďáku pouze jeden. Vždy je něco za něco.
M127 byl zaveden do výzbroje v roce 2010 a již otestoval své kvality v několika konfliktech, naposledy na Ukrajině. Efektivní vzdálenost palby je podle typu střel od 2 km až do 300 km, střely M30/31 GMLRS dodané Ukrajině mají dosah 84 km a jsou naváděny GPS a inerciálním navigačním systémem. Střely ATACMS (Army TACtical Missile System – armádní taktický raketový systém) ráže 300 mm a GPS navigací mají dosah 300 km a střely PrSM (Precision Strike Missile – Střela přesného úderu) s GPS navigací má dosah až 500 km a je náhradou za ATACMS.
Obsluhu tvoří tři osoby – velitel, střelec a řidič. Kapacita kontejneru je 6 střel M30/31 GMLRS, nebo 2 střely PrSM, nebo 1 střela ATACMS.
9A52-2 SMĚRČ-M též BM-30 SMĚRČ je salvový raketomet na těžkém kolovém podvozku určenému k odpalování balistických střel např. typu 9K76 (SS-12 SCALEBOARD). Od 9A52-2 je odvozen 9-52-4 TORNADO, což je instalace SMERČ na kolový podvozek. Obdobně jako u M-270/M-142 muselo dojít k redukci vezené síly na polovinu. Rusko provozuje momentálně raketomety BM-21 GRAD, BM-27 URAGAN, BM-30 SMĚRČ. Všechny tyto raketomety jsou hlavňové, což znamená, že i nejvýkonnější SMERCH má pevné raketnice, nikoliv variabilní kontejner pro různé typy munice. Je schopen odpalovat tedy pouze jednu ráži s různými hlavicemi, nikoliv různé typy raket. Všech 12 střel vystřelí za 38 sec. a přebití trvá 20 minut vzhledem k velikosti a hmotnosti raket a nutnosti jejich vsunování do raketnic.
A právě pevná ráže je limitem pro rakety, jejichž maximální dostřel je 90 km. Je jedno, zda je systém na podvozku MAZ, TATRA (pro Indii a Turkmenistán nebo KAMAZ pro Rusko) nebo pásový DT-30 PM pro arktické podmínky, pořád má fixní dostřel. Nové střely 9M54 s navigací GLONASS by měly mít dostřel až 120 km a v roce 2020 představená verze 9M544 až 200 km. Rusko se mělo údajně dále snažit prodloužit dostřel snížením hmotnosti hlavice, prodloužením těla rakety a změnou pohonné jednotky. S jakým výsledkem není známo.
Lze tedy říci, že v raketometných bojích, pokud proti sobě budou stát HIMARS a SMĚRČ, 300-500 km proti 200 km, není o čem diskutovat. A přesunout se o 100 km blíže k protivníkovi to je skoro nemožné bez velkých ztrát nebo masivní podpory všech ostatních sil.
Dělostřelectvo
Dělostřelectvo hrálo vždy významnou roli ve všech konfliktech od doby svého vzniku. Vývoj šel od kamenných koulí po inteligentní munici, od kanonů po houfnice a dále kanonové houfnice, od hmoždířů po minomety, od koňmi taženými s bronzovými hlavněmi na dřevěných lafetách po vysoce sofistikované samohybné dělostřelectvo na pásových i kolových podvozcích. Ale vždy je to role podpůrné zbraně, jež vytvoří podmínky pro útok, ničí přímou i nepřímou palbou klíčové body protivníka nebo jeho techniku, případně provádí krytí palbou při ústupu. Bohužel, někdy si velení dělostřeleckých formací myslí, „my jsme dělostřelci, kdo je víc“. Ale stará pravda je, „kam nevstoupí noha pěšáka, tam není vítězství a získané území“.
I válka na Ukrajině potvrzuje, především na ruské straně, že k zamezení vlastních ztrát volí taktiku spálené země, tedy masivní dělostřeleckou palbou mimo dosah protivníka jsou „přeorány“ jeho pozice a ničena klíčová zařízení, nebo jako forma psychologické války volena indiskriminační palba ničící a zabíjející vše v dopadové ploše, vojenskou techniku i mateřské školky, vojáky i děti.
M109 A6 PALADIN a M-109 A-7 ráže 155 mm, kdy A7 je modernizací PALADIN, jsou nejmodernější dělostřelecké systémy v americké armádě. M-109 byla zavedena do výzbroje v 1963, verze A7 pak v roce 2013, což znamená, že u zbraně došlo během let k zásadní evoluci. Avšak M109 byla od počátku koncipována jako systém nepřímé palebné podpory, tedy houfnice střílející pouze horní polovinou úhlů balistické křivky. Není určena pro přímou palbu. Obsluhu tvoří 4 osoby (velitel, střelec, nabíječ, řidič), nabíjecí cyklus není automatizovaný, proto je zde nabíječ a rychlost palby je 3-4 výstřely za minutu, kdy systémy s automatickým nabíjením mají až 10 ran za minutu. Dostřel konvenční municí je 21 km, municí s raketovým motorem 30 km a municí EXCALIBUR 40 km.
Dosavadní pokusy o modernizaci dělostřelectva ztroskotaly na vysoké ceně projektu, proto byl ukončen projekt CRUSADER nebo NLOS-C. V současnosti je ve vývoji projekt M-1299, jenž by mohl mít dostřel až 70 km, ale do výzbroje se dostane až po roce 2025. Vzhledem k zastarávání M-109 jejich uživatelé v dalších zemích volí jiné systémy, jako německou PzH-2000 nebo jihokorejskou K-9 THUNDER.
2S35 KOALICIJA-SV ráže 152 mm je nejmodernějším dělostřeleckým prostředkem ruské armády. Do výzbroje byla zavedena v roce 2016. Název KOALICIJA odráží původní design, kdy systém byl dvouhlavňový s hlavněmi pod sebou. Po přepracování na současnou verzi se systém projevil jako velmi účinný. Počítá se s využitím podvozku tanků T-14 ARMATA, ale v současnosti využívá podvozek T-90. Do systému byly zapracovány nejmodernější prvky. Osádka v počtu tři (velitel, střelec, řidič) je v přední části vozidla v pancéřované kapsli, fyzicky plně oddělena pancéřovou přepážkou od plně otočné věže, jež obsahuje i munici. Kapsle je samozřejmě vybavena filtroventilačním zařízením k ochraně proti ZHN.
Nabíjení je plně automatizované a palubní počítač vypočítává typ granátu pro daný cíl, množství prachové náplně a palebné prvky. Systém je schopen vysoce přesné přímé i nepřímé palby, tedy je v kategorii ShKH – samohybná kanonová houfnice. Podle dostupných zdrojů je dostřel konvenční municí 30 km, munici s raketovým motorem (RAP) 40 km a HE-LR tedy tříštivo-trhavou dalekého dosahu s přesným navedením až 70 km.
Nejzranitelnější jsou dělostřelecké systémy v době doplňování munice, jež vyžaduje prostor pro dělo i muniční vozidlo a čas. U některých systémů lze doplnit munici a prachové náplně pouze ručně, KOALICIJA má možnost ručního doplnění, stejně jako je vyvinuto a zavedeno vozidlo s plnou automatizací, jež celý proces výrazně zrychluje.
V dělostřelectvu USA evidentně zaspaly dobu prioritizováním jiných systémů, a teď se to evidentně nevyplácí. Pokud se porovnají parametry M109 A7 a 2S35, je evidentní, na čí straně je převaha. A Rusko může ještě přisunout další systémy, buď starší stejné ráže, nebo velkorážné 2S7 PION ráže 203 mm se standardním dostřelem 40 km.
Zdroj: Defence Blog