F-35 není univerzálním řešením. USAF uvažuje nad pořízením stíhače 4,5 generace, který by nahradil F-16

Legendární letoun F-16, který byl zařazen do služby v roce 1978, by mohl nahradit stíhací stroj 4,5 generace. Otázka samozřejmě stojí, jaké USAF zvolí v tomto případě řešení, protože americké letectvo současně nepřímo přiznalo, že stroji F-35 se to úplně nepodařilo.

Americké letectvo připustilo variantu pořízení nového stíhače, který by nahradil nejstarší F-16, jenž je ve službě od roku 1978. USAF se pustila do studie, která by zohledňovala přednostní mix stíhacích a dalších taktických letounů směrem k fiskálnímu roku 2023.

Ze studie pak může podle šéfa amerického letectva generála Charlese Browna vzejít i potřeba nového stíhacího letounu se schopnostmi pohybujícími se někde mezi F-16 na jedné straně a F-22, respektive F-35 na straně druhé. Nový letoun by pak nahradil již zmíněný stroj F-16. Zajímavé je v této souvislosti uvést, že USAF dříve trvala na tom, že stíhače F-16 nahradí letouny F-35 a již nechce kupovat stroje, které nemají profil stealth. To už dnes však úplně neplatí, a USAF nepřímo ústy svého šéfa přiznává, že F-35 vlastně nebyla oním prostředkem, který měl nahradit F-16, jak bylo původně plánováno kvůli mnoha technickým chybám a nedodělkům. Důležitou roli také hrají náklady na letoun, které jsou stále drahé.

Hlava amerického letectva hovořila o možném zařazení dalšího letounu 4., respektive 4,5 generace poprvé a jeho záměrem je tak možné pořízení nového letounu právě za nižší nebo dostupnější cenu. Na rozdíl od někdejšího šéfa akvizic USAF Willa Ropera, který plédoval pro F-16, není Brown přesvědčen, že tento letoun je tím nejlepším řešením.

Šéf amerického letectva naopak prohlásil, že raději než kupovat nové stroje F-16 chce, aby USAF byl schopen pořídit ,,něco nového a odlišného, co by nebylo F-16", ale má mít na druhé straně některé z jeho kapacit. Nový letoun 4,5 by byl větší než F-16, mohl by nést větší zásobu paliva, měl by podobné schopnosti jako stíhač F-35, například radar AESA, schopnost sdílet data s ostatními letouny, infračervené kamery a mnohé další prvky.

Sám Brown vnímá nově otevřené téma náhrady letounu F-16 jako začátek hlubší diskuse o možné potřebě nového stroje, který by představoval adekvátní řešení za F-16. ,,Nemyslím si, že s tím, co říkám, budou všichni souhlasit. Ale chci mít určitý bod, od kterého se můžeme odrazit a vést o tom další debatu." nestínil Brown.

Oponenti Brownova návrhu však namítají, že kdyby byl skutečně pořízen stíhač 4,5 generace, snížilo by to poptávku po letounech F-35, které USAF přece jen v současné dově potřebuje prioritně. V tomto případě by se podle nich program F-35 ukázal skutečně jako neúspěšný.

Vyvolat diskuzi se generálovi Brownovi jistě podaří. Ale na celou záležitost se dá nahlížet různou optikou.
Základem je úvaha, zda modernizovat, nebo nahradit F-16. Faktem je, že veškeré modernizace F-16 zahrnovaly modernizaci pohonné jednotky za výkonnější a úspornější, obměna avioniky a elektroniky za modernější, to samé se týkalo komunikace, radiolokátorů, senzorů nebo výzbroje, ale nedošlo k zásahu do draku, kdy by byl zvětšen, změněna konfigurace nebo cokoliv jiného.

Z toho logicky plyne, že jeho technické schopnosti, jako manévrovatelnost, odolnost na pozitivní i negativní přetížení, atmosférické vlivy a jeho radiolokační odraz jsou stále neměnné. U radiolokačního odrazu lze dosáhnout útlumu pouze použitím speciálního absorbčního nátěru. Též zásoba pohonných hmot ve vnitřních nádržích je stále stejná, dolet byl prodloužen pouze použitím ekonomičtěji pracující pohonné jednotky. Takže pokud by se mělo něco z tohoto zásadně změnit, pak bude USAF muset buď sáhnout k nerealizovaným, a i z dnešního pohledu velmi zajímavým, návrhům na úpravu F-16, nebo skutečně vyvinout novou platformu. Ale zde je riziko, že každý nový vývoj se zpozdí, prodraží a je nutno odladit ,,dětské nemoci".

Dalším faktorem je, že se v řadě armád objevují požadavky právě na downsizing, jako je raketami vyzbrojená Cessna Combat Caravan (SM informoval), nebo nejmodernější řízené střely na letounech 3. - 4. generace, kdy je využita střelba za horizont/mimo přímou viditelnost a od letounu se neočekává přímé střetnutí v rámci Dogfightu. V tomto případě je F-16 více než postačující, obzvláště v nejmodernější konfiguraci. Tady jeho stealth schopnost není zásadní pro splnění úkolu a/nebo přežití jako u přepadových letounů nebo letounů k vybojování vzdušné převahy v konfliktu vysoké intenzity či proti moderně a silně vyzbrojenému protivníkovi - F-35 a F-22 proti Tu-160, Su-35, Su-57, J-20.

Pamětníci si možná vybaví humorně laděný článek v Mladé frontě z devadesátých let, jenž byl na téma souboj čmeláka s MiGem. Humorně reálná byla věta - Dle očekávání čmelák MiGu neublížil, co bylo překvapením, že ani MiG čmeláku. ,,Když zaletěl mezi stodoly, byl jsem nahraný", řekl frustrovaný pilot MiGu.

Výše uvedené je humorná nadsázka, ale v podstatě jednoznačně vystihuje zásadní dilema současného velení nejmodernějších vzdušných sil, a to je koncepce použití vzdušných sil a k tomu uzpůsobená sestava letounů. Technologické nůžky mezi USA a dalšími státy se rozevírají, takže letouny jsou na jedné straně stále zastaralejší a na druhé nedostižně modernější, ale neuvěřitelně drahé. Pak je to dostupnost a možnost odpálení velmi účinných střel vzduch-vzduch, kdy skutečně stačí čmelák nebo Cessna a proti takovému protivníkovi plýtvat náklady na letovou hodinu a potenciálem F-35 je neuvěřitelný rozmar. Výsledkem tedy bude větší diverzifikace letového parku, než USA dříve plánovaly, tedy všechny F-16 nebudou nahrazeny letouny F-35, a možná ani všechny F-16 nebudou nahrazeny jiným typem. Otázkou je, v jakém poměru budou jedotlivé typy letounů a tedy schopnosti vedení boje, zastoupeny.

 

Zdroj: Defence News

Tagy