5,5 miliardy korun za doplnění munice na USS Zumwalt

Hypersonické zbraně na USS Zumwalt (DDG-1000) jsou tak trochu z nouze ctnost. Torpédoborce měly být plné ultramoderních zbraňových systémů, což HPS rozhodně už nejsou. Ale torpédoborec by zvládl napájet 10 000 domácností

Radarová signatura na USS Zumwalt se měla podobat rybářské lodi a to při výtlaku 15 600 tun. Běžný výtlak těžkých křižníků za druhé světové války a to jen těch moderních. Legendární USS Indianapolis měl plný výtlak 10 000 tun. Aktuálně klíčové torpédoborce US Navy Flight III Arleigh Burke (DDG 51) mají 9 700 tun plného výtlaku. Právě oni zacelují díru po neúspěšném projektu USS Zumwalt, jehož třída měla mít celkem 32 lodí. Stealth plavidlo se extrémně prodražilo a náklady se podle The War Zone vyšplhaly z 1,3 miliardy dolarů v roce 1998 na více než devět miliard v roce 2020. Podle anglické Wikipedie aktuální náklady činí 22,5 miliardy dolarů.   

USS Zumwalt by zvládl napájet 10 000 domácností

 

Je nezpochybnitelné, že prvky stealth tvořily na USS Zumwalt velmi dominantní roli a s kvalitním stealth nátěrem musela být signatura opravdu nízká. To ovšem už teď neplatí, po úpravách je paluba lodi členitější. Loď byla čtrnáct měsíců v suchém doku a byly jí odebrány 155mm pokročilé dělové systémy AGS. Ty byly nahrazeny odpalovacími zařízeními IRCPS, které budou schopné používat hypersonické střely. Výměna pochopitelná, cena munice do AGS, tedy střely LRLAP, činila 800 000 dolarů za kus. Výhodou těchto střel bylo GPS a inerciální navádění a specializací dopadat na cíl takřka kolmo. Hlaveň AGS byla chlazená a umožňovala vystřelit každých deset sekund. V podpalubí bylo 300 kusů této munice. 

Takže pokud by si USS Zumwalt plul doplnit munici, stálo by to americké daňové poplatníky více jak 5,5 miliardy korun. Slušné. US Navy už aktuálně odmítá poskytnout informace o tom, kolik vlastně výměna stál a snaží se mít všechny tři lodě připravené v roce 2028. Loď by měla mít čtyři trojité kontejnery APM, tedy schopnost odpálit dvanáct hypersonických střel naráz. Jenže tu je další problém, střely zatím ještě nejsou. Zumwalt může generovat výkon 78 megawatt, počítalo se s energetickými zbraněmi, ale Railgun také selhal. Výkon lodí je aktuálně naprosto zbytečný. Mimochodem by podle TWZ stačil na 10 000 amerických domácností. 

Pokud loď pluje rychlostí dvacet uzlů, maximum je 30, tedy 56 kilometrů za hodinu, stále zůstává v rezervě výkon 58 megawattů. Nešlo jen o Railgun, výkon měl být pro nové radarové systémy, ale ten klíčový byl také odinstalován. Nakonec se stejně uvažuje o systémech AEGIS. National Interest zmiňuje obavy všech, náklady na údržbu lodí budou nadále astronomické. A v souvislosti s tím se spekuluje o dalších nákladech jednak kvůli udržitelnosti a také kvůli tomu, aby existence torpédoborců měla aspoň nějaký smysl a splňovaly parametry pro 21. století. 

DDG(X) jako náhrada Arleigh Burke a USS Zumwalt 

 

Američané už vyvíjí DDG(X), který by měl být kombinací toho nejlepšího z Zumwaltů a Flight III Arleigh Burke (DDG 51). Opět by se mělo jednat o systém napájení lodě a jeho rozvedení z Zumwaltu. V každém případě je DDG-1000 neustále terčem útoků. Jedním z argumentů je, že se na něj instalují dodatečně hypersonické zbraně místo toho, aby byla vyvinuta zcela nová loď. A další otázkou je, že většinou stojí cíl rakety mnohem méně peněz než samotná hypersonická střela. 

Pohon Zumwaltu zajišťují dvě plynové turbíny Rolls-Royce MT30 (každá o výkonu 35,4 MW (47 500 k) pohánějící elektrické generátory Curtiss-Wright. Posádku tvoří 147 mužů a žen, ke kterým se může přidat výsadek námořní pěchoty o počtu 28 vojáků. Zumwalt disponuje vertikálním odpalovacím systémem Mk 57 VLS, kterých je na lodi dvacet. Každý má čtyři odpalovací šachty, takže dohromady 80 střel. Arleigh Burke jich má 96 a Ticonderoga 112. Používat může protivzdušné RIM-162 SM-6, Tomahawky  a protiponorkové RUM-139.