foto: Picryl / Public domain /Třída Arleigh Burke
Pracovní skupina 6. flotily Task Force 66 U.S. Navy testuje námořní robotické systémy USV. Nabízí se otázka, zda by mohly nahradit třídu torpédoborců Arleigh Burke, případně DDG(X).
Prudký rozvoj námořních hladinových dronů na Ukrajině nese další plody. Američané založili skupinu Task Force 66 u 6. flotily U.S. Navy, která má za úkol testovat námořní drony. Skupina byla založena v roce 2024 a zúčastnila se v červnu podle Defence Industry cvičení Baltic Operations 2025. USV byly při cvičení použity k simulovanému útoku na na USS Mount Whitney a USS Paul Ignatius. Task Force 66 silně čerpá ze zkušeností Ukrajiny z Černého moře. Kyjev celkem přirozeně klade důraz na námořní drony, protože prakticky o celé hladinové loďstvo přišel v roce 2014 v Sevastopolu při ruské anexi Krymu.
USV a Task Force 66
Ukrajinci používají celou paletu USV. Dokázali z dronu sestřelit ruský letoun Su-30 pomocí upravené střely vzduch vzduch R-73. Dále použily své USV Sea Baby a Magura V5 k útokům na Černomořskou flotilu v Sevastopolu a jsou z hlediska praxe a do značné míry i vývoje v čele rozvoje hladinových dronů. Odborná veřejnost se stále více zabývá tím, zda USV dokáží nahradit torpédoborce. Je to jeden z úkolů Task Force 66. Náklady na výstavbu nových plavidel třídy Arleigh Burke jdou do obrovských výšin. Projekt Zumwalt byl prakticky zrušen a torpédoborce DDG(X), které mají nahradit i raketové křižníky Ticonderoga jsou daleko. A vývoj je pochopitelně také velmi nákladný.
Snaha nahradit torpédoborce třídy Arleigh Burke a DDG(X)
Malé kapacity námořních loděnic v USA a právě cena velkých hladinových plavidel vedou k rozvoji USV. Admirál Michael Mattis z Task Force 66 si podle Defense One myslí, že dvacet USV by nahradilo jeden torpédoborec třídy Arleigh Burke nebo DDG(X) za jednu třicetinu ceny. Tvrzení opírá právě o dlouhodobou práci Task Force 66 a mezinárodní spoluprací s cílem vyvinout multidoménové a víceúčelové USV. Mimo jiné jde o snahu nasazovat drony v méně významných lokacích jako je třeba Guinejský záliv. V každém případě vize, že 20 USV by mohlo nahradit torpédoborec třídy Arleigh Burke je velmi odvážná.
Vysoké nároky na USV v U.S. Navy
Třída Arleigh Burke je vedle Ticonderog klíčový doprovod pro americké rychlé letadlové lodě, v budoucnu to budou DDG(X). Takže pro USV by byla nutná rychlost 30 uzlů. Bezpodmínečně nutný je cestovní rádius 6 000 kilometrů při rychlosti 20 uzlů bez doplnění paliva. USV by zároveň muselo být schopno doplňovat palivo a přezbrojovat v průběhu plavby. Zcela zásadní jsou robustní komunikační systémy pro kooperaci a předávání či přijímání dat. Bezpodmínečně nutný je ekvivalent protivzdušného systému Aegis, který tvoří základ ochrany operačních svazů letadlových lodí U.S. Navy.
Jen Aegis znamená velké množství výpočetní techniky, senzorů a zbraňového vybavení. USV by musely dále disponovat sonary a echolokátory proti ponorkám a zbraňovým vybavením proti nim. Je nutný ekvivalent 96 odpalovacích zařízení pro střely s plochou dráhou letu, střely vzduch vzduch a protilodní střely. Ekvivalent CIWS Phalanx. A nakonec třeba protějšek k hlavnímu palubnímu kanónu pro mise na hladině, vzduchu a palebnou podporu. Pro dvacet USV je to opravdu velmi mnoho.
Obrovský potenciál USV
The National Interest k problematice poznamenává, že potenciální výhody jsou obrovské, byť je médium trochu skeptické. Případné poškození či potopení jednoho torpédoborce třídy Arleigh Burke, či do budoucna DDG(X), je obrovská díra a 100% ztráta. Plavidlo rozdělené na dvacet USV by znamenalo mnohem snadnější náhradu v případě ztráty. V zásadě by se jednalo o zvýšení odolnosti celé flotily. Navíc je třeba opravdu vidět, že stavba nových plavidel a jejich vývoj v souvislosti s prudkým nárůstem moderních technologií jsou tak drahé záležitosti, že už se s tím potýkají i USA. Stačí se podívat na nové fregaty třídy Constellation. Američané navíc potřebují konkurovat velmi dravé Číně. Je nepochybné, že Task Force 66 má aktuálně zelenou.
Tagy