foto: TASS / Public domain/S-300
Ruské balistické střely Iskander-M a páteřní systémy PVO S-300 potřebují pro své fungování uzbeckou bavlnu. Stačí změnit název produktu a sankce jsou mimo hru.
Ruské systémy protivzdušné obrany (PVO) v poslední době stále častěji používají střely RM-48U, což jsou rakety přímo určené pro pozemní útoky. Hlavice má 180 kilogramů, dosah činí 200 kilometrů a pochopitelně jsou používány především k útokům na ukrajinská města. V zásadě jsou ovšem všechny efektory do S-300 určeny i jako střely země země. Balistické střely Iskander-M byly v loňském roce inovovány především z hlediska manévrovatelnosti a výsledek je ten, že už s nimi mají potíže i americké MIM-104 Patriot s PAC-3, které jsou speciálně určeny proti balistickým střelám. Iskander-M létají opět výhradně na ukrajinská města. A-135 jsou protiraketové systémy rozmístěné kolem Moskvy.
Uzbecká bavlna a Iskander-M s S-300
Co mají Iskander-M, S-300 a A-135 společného? Všechny systémy potřebují podle WPtech bavlnu z Uzbekistánu. Podle United24 Media závisí ruská výroba raket na bavlně z uzbeckého města Fergana. Iskander-M a S-300 jsou na uzbeckém produktu údajně doslova závislé. Jenže právě bavlna z Uzbekistánu je na sankčním seznamu EU a USA. Lépe řečeno její uzbecký dovozce do Ruska Lenakhim. Bavlna se po chemickém zpracování přeměňuje na speciální celulózu, která se používá k výrobě nitrocelulózy, základu bezdýmného prachu. Bez něj jsou dělostřelecké granáty, minometné granáty a odpaly raket nemožné.
Hlavním producentem této suroviny je Ferganský chemický závod, který řídí podnikatel Rustam Rachimdžanovič Muminov, občan Uzbekistánu, Ruska a Spojeného království. Muminov a s ním spojené společnosti jsou pod sankcemi ze strany Ukrajiny, Spojeného království a Evropské unie za jejich zapojení do dodávek materiálů ruskému vojensko-průmyslovému komplexu. Právě díky tomuto závodu byl zřízen stabilní kanál dodávek bavlněné celulózy ruským obranným podnikům. Především muniční továrně v Permu. Ta si v letech 2023 a 2024 objednala prostřednictvím Lenahkimu 1 300 tun surovin v hodnotě přes tři miliony dolarů. K obejití sankcí stačila jen jedna věc.
Pro S-300 a Iskander-M je bavlna z Uzbekistánu nenahraditelná
V externí dokumentaci byl termín bavlněná celulóza nahrazen vatovou vlnou, civilním produktem podléhajícím méně přísným kontrolám. Interní dokumenty ze závodu v Permu však ukazují, že v účetnictví výroby byl produkt rozpoznán jako celulóza a používán k výrobě bezdýmného prachu. V roce 2025 byla podepsána smlouva na 3 000 tun vatové vlny za 7 milionů dolarů. Sankce se staly naprosto neúčinnými a v Permu se pro Iskander-M, S-300 a A-135 vesele vyrábí dál. Těžko říct, proč United24 Média píší, že pro S-300 a Iskander-M je bavlna z Uzbekistánu nenahraditelná, asi by se produkty z ní daly sehnat i jinde, ale proč by to Rusové dělali, když to takhle funguje.
160 ruských společností obcházejících sankce
Ukrajinský Militarnyi nedávno zveřejnil článek o identifikaci 160 ruských společností které nakupují západní komponenty a vybavení pro ruský obranný průmysl. Vyšetřování uvádí, že uvalení sankcí na všechny tyto zprostředkovatele najednou by mohlo výrazně narušit ruskou výrobu zbraní. Podle celních údajů v roce 2024 dovezlo přibližně 10 000 ruských společností sankcionované zboží v hodnotě přesahující 22 miliard dolarů (téměř půl bilionu korun). Více než 2 000 z nich byli dodavatelé předních obranných podniků, přičemž přímé dodávky do vojenských závodů se odhadovaly na více než 80 miliard rublů (přibližně 20 miliard korun). Zdaleka nejde jen o vlnu z Uzbekistánu.
Iskander-M a S-300 likvidují ukrajinská města
Navzdory sankcím do Ruska nadále přicházejí zařízení od hlavních světových značek, zejména od japonské společnosti Tsugami. Klíčovými zeměmi vyrábějícími obráběcí stroje a elektroniku pro ruský obranný sektor jsou Japonsko, Tchaj-wan, Jižní Korea a Švýcarsko. Těchto 160 identifikovaných společností představuje pouze část sítě podporující ruskou výrobu zbraní. A Iskander-M a S-300 nadále v klidu likvidují ukrajinskou infrastrukturu a zabíjí civilní obyvatelstvo. V souvislosti s uvedenými údaji se nabízí otázka, zda je v dnešním světě vůbec možné sankce vymáhat a zda k tomu vůbec existuje skutečná vůle.
Tagy