foto: Ministerstvo obrany, Public domain
KOMENTÁŘ: Jana Černochová s průhlednou výmluvou na nevyžádané sdělování utajovaných informací zabránila veřejné diskusi o koncepci AČR, obraně a bezpečnosti.
Již několik let trvající a střídavě vyostřovaný spor mezi ministryní obrany Janou Černochovou a náčelníkem generálního štábu Karlem Řehkou provází argument podřízenosti armády civilnímu, politickému řízení. Stejné období ovšem také charakterizuje přepjatá snaha rezortu obrany utajovat informace, a s odkazem na utajované či obchodně citlivé informace vylučovat veřejnost z projednávání významných bodů programu sněmovního Výboru pro obranu.
Bezpečnost a obranyschopnost státu samozřejmě vyžadují racionální přístup a ne vše je možné veřejnosti sdělovat. Většinou jde beztak o informace takového charakteru, který veřejnost nemá možnost zpracovat, porovnat a vnímat v odpovídajícím kontextu. Míra, s níž rezort obrany takový mechanismus omezení veřejné diskuse v tomto období využívá, je ale výrazně intenzívnější, než tomu bylo zvykem v minulosti.
Armáda podléhá politickému řízení a politika veřejné kontrole
Jestliže platí, a z Ústavy je to jednoznačné, že armáda podléhá politickému řízení a plní politické zadání vlády, platí také nezbytnost veřejné kontroly. Nejen ve vypjaté době, kdy se na jednu stranu strašíme strachem, a na druhou stranu existují zřetelné hrozby, které nelze podceňovat, obrana a obranyschopnost jednoznačně jsou politickým tématem. To, co ve středu předvedla koaliční sněmovní většina, byla zbytečná demonstrace síly. Bezprostředně po výzvě prezidenta Petra Pavla, aby se politici snažili téma obrany nezneužívat v politickém boji, svým překvapivým postupem dala koalice v první řadě najevo, že není ochotná o obraně politickou diskusi vést.
A tím intenzivněji následně sociální sítě koaličních politiků zaplavila zkratkovitá hesla a obrázky, podle kterých je opozice, neochotná jednat v uzavřeném režimu, nezodpovědnou. Opakovala se situace z nedávné doby, kdy vláda napřed schválila navyšování výdajů na obranu, a teprve následně přizvala opozici k jednání – opozice odmítla, a následovala smršť výčitek o nezodpovědnosti a nezájmu o obranyschopnost země.
Politické spory o obraně jsou naprosto legitimní
Nejde přitom o to, že by opozice neměla tisíc možností, jak sdělovat své postoje. Má je a samozřejmě je využívá. Nejen ve volebním roce je ale pro veřejnost důležité, aby tyto postoje mohly zaznít v otevřené a přímé konfrontaci s postoji vládních politiků. Kdo sleduje blížeji dění v rezortu obrany, má povědomí o problémech, s nimiž se ozbrojené síly potýkají. Na tyto problémy existují různé recepty, a jestliže vydává republika na obranu 2 % HDP (cca 160 miliard korun) a chce se dostat na 3 % (dnes cca 240, v budoucnu spíše až 300 miliard korun) a možná ještě výše, a to na úkor jiných výdajů, jde o zcela zásadní politické téma, nad nímž se zcela přirozeně, zcela legitimně a zcela nezbytně vedou politické spory. Když premiér Fiala hodnotí svou vládu, připouští, že ne vše, co dělá, je zcela bez chyb. Přirozeně.
Pregnantně to ve vysílání CNN Prima News shrnul bývalý náčelník generálního štábu armádní generál v.v. Jiří Šedivý: „Samozřejmě, že některé informace nelze prezentovat na veřejnosti. Ale (uzavřít) celou schůzi nebylo podle mého názoru nutné vzhledem k tomu, že poměrně hodně informací, které se považují za utajované, jsou dnes veřejně známé. To si myslím, že je zcela jasné. Některá vystoupení náčelníka generálního štábu byla velmi otevřená a srozumitelná a náčelník generálního štábu ukazoval, kde armáda problémy má. Takže ano, některé věci by se měly utajit, ale celá schůze, vzhledem k tomu, že se jedná o politické jednání, si myslím, že uzavřená být neměla. Armáda je součástí veřejnosti a tudíž musí být i součástí politické debaty. To si myslím, že je zcela zřejmé. Kolem toho by nějaká diskuse asi být neměla. Nemyslím si, že by se mělo utajovat úplně všechno. To potom zkrátka armádě ve své podstatě škodí.“
Politické projevy měly zaznít veřejně
Ministryně obrany naznala, že je pro diskusi potenciálně přínosné, aby všem přítomným poslancům sděloval utajované informace náčelník generálního štábu. I opozice s jeho vystoupením souhlasila a hlasovala pro. Proč však mělo být na základě toho celé projednávání bodu „Koncepce Armády České republiky do roku 2035 z hlediska náboru profesionálních vojáků a investic do modernizace armády s cílem zvýšení bezpečnosti našich občanů“ uzavřeno pro veřejnost, je vysvětlitelné jedině nechutí koalice diskutovat o obraně na plénu Sněmovny veřejně – s utajovanými informacemi tento postup nemá žádnou souvislost. Procedurální protinávrhy opozice byly současně vstřícné i racionální. Cokoli si kdokoli myslí o možném obsahu politických projevů, které měly veřejně na úvod schůze zaznít, je zcela jisté, že by žádné utajované informace neobsahovaly.
Jediné veřejné vystoupení, které zaznělo, bylo úvodní vystoupení ministryně obrany, která měla to štěstí, nebo možná tu žádoucí dravost, že se s přednostním právem přihlásila chronologicky první, dříve než předseda hnutí ANO, které mimořádnou schůzi svolalo. A rovnou také veřejnou diskusi navrhla utnout, což jí koaliční většina schválila. Ve svém vystoupení, na které ovšem nemohl nikdo reagovat, přitom Jana Černochová řekla řadu věcí, a dokonce i přímo k reakci vyzvala, ač ji s ohledem na svůj další postup již nemohla očekávat. Řekla, že v minulém volebním období z pozice předsedkyně výboru pro obranu rezort obrany vedený svým předchůdcem Lubomírem Metnarem podporovala, a že to lze doložit ze stenozáznamů.
Jana Černochová v opozici rezortu obrany žádné bianco šeky nevystavovala
A zcela jistě podporovala, ale také v konkrétních případech kritizovala. Sama na to při různých příležitostech dodnes poukazuje, když svému předchůdci vyčítá nedostatek rozhodnosti ve věci pořízení pásových BVP například (ministru Metnarovi doporučili finální postup titíž úředníci, kteří na MO působí dodnes). Kritizovala převod deseti miliard do rozpočtové rezervy, který si na menšinové vládě Andreje Babiše vynutili komunisté (ministr Metnar pohrozil rezignací a prostředky byly do obranného rozpočtu vráceny). „Úvod jednání poznamenal drobný konflikt mezi předsedkyní Výboru Janou Černochovou a náčelníkem generálního štábu Alešem Opatou. Černochová vznesla dotaz na Opatu, jaké byly ze strany původní požadavky na specifikaci radiolokátorů Věra-NG, a zda vláda měla k dispozici nějaké nacenění této zakázky,“ napsali jsme po únorové schůzi Výboru pro obranu v roce 2020. A tak bychom mohli pokračovat.
V aktuálním volebním období jsme svědky podobných situací v opačném gardu. V demokracii jde ale přece o standardní proces. A opravdu nelze říci, že by vláda v klíčových otázkách obrany neměla podporu většiny opozice. Poslanci hnutí ANO hlasovali pro zákon o financování obrany. Podpořili vojenskou a další pomoc bránící se Ukrajině. A stejně jako opozice v minulém období se staví kriticky k některým konkrétním projektům, které rezort obrany realizuje. Zastavení nákupu taktických dronů, odklad akvizice lehkých útočných vozidel po trestuhodně špatně prováděném tendru. Problém absence protipožárního systému v tancích Leopard 2A4, na který upozornil místopředseda výboru pro obranu Pavel Růžička. Kritika zmíněného veřejně ventilovaného nesouladu mezi ministryní a náčelníkem generálního štábu. Naplnění výdajů ve výši 2 % HDP za cenu uspíšení zálohy na letouny F-35.
Koalice si svými vyjádřeními činí jakýsi monopol na správný a zodpovědný přístup k obraně, který ale jednoduše nemá a mít nemůže. Obrana nakládá s veřejnými prostředky. Státy Evropské unie dnes stojí před klíčovými rozhodnutími, které hrozí zrychlením zadlužování; a veřejná diskuse na téma obrany je žádoucí a potřebná. Zejména ve volebním roce. Otázka přenastavení priorit, jsou-li hrozby, o nichž dnes a denně hovoříme, skutečné, je naprosto klíčová. Otevřená diskuse o základních principech obrany a obranyschopnosti státu na plénum Sněmovny patří. Má-li existovat obecná shoda hlavních politických sil na tom, jakým hrozbám a jakým způsobem čelíme, nelze současně tvrdit, že přijatá opatření lze vysvětlit jedině pomocí sdělování odborných detailů, utajovaných skutečností. O potřebě posilovat obranyschopnost je třeba přesvědčit veřejnost. Otevřeně. A nevyhnutelně v konkurenci a konfrontaci různých řešení.
Tagy