Víceúčelové vrtulníky pro AČR – je italské řešení skutečně mimo hru?

25. 06. 201910:00

Víceúčelové vrtulníky pro AČR – je italské řešení skutečně mimo hru?

Vedle pásových BVP je druhým aktuálním nejvýznamnějším akvizičním projektem Armády České republiky pořízení dvanácti víceúčelových vrtulníků, které mají nahradit stávající Mi-35/24V z výzbroje 221. vrtulníkové letky. Trh nabízí různá řešení, a jak je v této zemi obvyklé, postupně odhalované preference státu, opřené o tvrzený zájem armády, vzbuzuje otázky a kritiku.

Armáda v červnu 2018 představila základní požadavky na své nové víceúčelové vrtulníky, protože stávajících šestnáct provozovaných Mi-35 (exportní označení pro Mi-24V) sovětského původu se blíží hranici své životnosti. Jde o dvoumotorové bitevní vrtulníky, určené pro přímou podporu pozemních jednotek, ničení obrněných cílů a přepravu osob, případně nákladu s přepravními možnostmi.

Odhlédneme-li nyní od technických parametrů, zajímavé jsou především úkoly, které mají nové vrtulníky plnit. Spíše než „víceúčelové“ bychom mohli nové stroje označit jako „všeúčelové“. Armáda od nich chce, aby plnily následující penzum misí: Palebná podpora jednotek pozemních sil, ozbrojený doprovod vojsk na přesunu, doprovod transportních vrtulníků, podpora operací speciálních sil, působení proti pomalu a nízko letícím vzdušným cílům, letecká služba pátrání a záchrany a bojová záchrana osob, letecký odsun raněných – CASEVAC, vzdušná přeprava osob a materiálu, taktické vzdušné výsadky, spolupráce s IZS.

Mi-35 unesou při maximální vzletové hmotnosti 12500 kg 2400 kg nákladu, mohou nést až osmičlenný výsadek. Takový mají být schopné nést i nové vrtulníky, s minimální nosností 960 kg. Vrtulníky Mi-24 jsou svou koncepcí spojující vlastnosti transportních a bitevních, řízenými i neřízenými střelami vyzbrojených vrtulníků, ojedinělé. Trh stroje schopné armádní požadavky nabízí. Otázkou je, do jaké míry a za jakou cenu, a reálně jsou diskutovány tři různá řešení. Z nich dvě neodpovídají ani původnímu záměru, ani původně nastavené pořizovací ceně. A právě ty jsou pro vládu a ministerstvo podle posledního vývoje zřejmě jediné ve hře: jde o pořízení vrtulníků americké provenience. Buď UH-1Y Venom (nově v kombinaci s bitevními AH-1Z Viper, které jsou s UH-1Y velmi kompatibilní), nebo UH-60M Black Hawk. Stranou by tak zůstaly výrazně levnější britsko-italské AW-139M. Venomy i AW-139M mají nosnost přes 3000 kg, UH-60 přes 4000 kg.

Původně Ministerstvo obrany počítalo s částkou 12 miliard korun. Americký kongres nedávno odsouhlasil prodej americké techniky České republice – v hodnotě až 24 miliard korun; přičemž italská společnost Leonardo nabízí Armádě České republiky stroje AW-139M za něco málo přes 8 miliard korun.

„Jsme armáda, víme, co chceme“, je novým marketingovým mottem Armády České republiky, a na kompetenci AČR definovat parametry výzbroje, kterou potřebuje, se odvolávají i vládní politici. Nejnověji to zpochybnil komunista Filip, jakkoli jeho motivací patrně nebude hledat efektivní řešení z hlediska našeho členství v NATO, a italská nabídka je v jeho očích jistě jen o málo méně imperialistická než nabídka USA. A vicepremiér Hamáček (ČSSD) mu nepřímo odpověděl, že „(Filip) není úplně odborníkem na vojenskou techniku. Naše armáda se rozhodla přezbrojit a zakoupit nový víceúčelový vrtulník. Ten proces probíhal relativně dlouho. Byly ve hře evropští i američtí výrobci. Vojáci z mého pohledu nejlépe vědí, jakou techniku potřebují. A pokud vím, tak ty americké stroje patří ke špičce na trhu.“ Hamáček se tedy odvolává na armádu, která ví, co chce (12 víceúčelových? 8 víceúčelových a 4 bitevní? 12 těžkých víceúčelových?), a sám, „pokud ví“, odborníkem na vojenskou techniku vlastně je.

Před časem armáda věděla, že chce 12 víceúčelových vrtulníků za cenu do 12 miliard korun. Přičemž USA nabízely 12 Venomů za 13,3 miliardy, ovšem bez řízených protitankových střel, které vrtulníky tohoto typu standardně nenosí, a nejsou pro ně certifikovány. Dnes vybírá tatáž armáda, resp. MO, mezi variantou 8 Venomů + 4 Vipery, a nejnovější nabídka hovoří o celkové ceně 14,5 miliardy, a variantou pořízení 12 Black Hawků, které certifikaci pro řízené střely mají, a nabídková cena, jako v případě první varianty obsahující různou munici (u níž si bude armáda případně vybírat a požadavek zpřesňovat), dosahovala původně 18,1 miliardy, a podle informace z 24. června v nové nabídce 13,2 miliardy.

Premiér již prohlásil, opakovaně, že ČR bude vrtulníky pořizovat v USA. Pokud je to preferencí také armádní, můžeme opět říci: my vám věříme, ale nerozumíme. A politickým rozhodnutím vlády lze jistě důvěřovat také, ale měla by být prověřována, a neměli bychom se spokojit s odkazem na to, že AČR ví, co chce, nejen proto, že její postoj doznává zřetelného posunu.