Autor fotografie: Vlsergey, CC BY-SA 3.0|Popisek: Ka-52
Nová válka, nové výzvy, nové myšlení a nová taktika, ne nezbytně nové technologie, ale i se starými při použití nového myšlení a taktiky lze dosáhnout nových výsledků. Jedním z takových příkladů je nasazení bitevních vrtulníků ruské armády v konfliktu na Ukrajině.
Bývá obvyklé, že je nasazena k akci jedna homogenní jednotka, což znamená identickou výzbroj, ale z videa je patrné, že zde letí Ka-52 a následně Mi-28, což svědčí spíše o součinnosti dvou útvarů, anebo o ztrátách ruské techniky. Též je diskutabilní použití střel odpálených z vrtulníků. Pokud vezmeme v úvahu klasickou taktiku, tak RM-70 nebo BM-21 jsou salvové prostředky, kdy jsou zavedeny do pozic, vypočítány palebné prvky a odpálena salva či jednotlivé rakety z pevného stanoviště, při kalkulací nadmořské výšky, teploty, balistické křivky, vzdálenosti cíle, náměru a odměru. Stíhací bombardéry nebo bitevní vrtulníky odpalují obvykle neřízené střely na náletovém směru při přímé viditelnosti cíle, tedy rakety neletí po balistické křivce jako z raketometů nebo munice z minometů či houfnic, ale po přímce.
Pokud je ještě zakalkulován pohyb, tedy letounu i vrtulníku, kdy u letounu je vyšší rychlost a musel by mít na sekundu přesně stanovený bod a azimut odpalu, u vrtulníku se očekává vzhledem k přízemnímu letu větší hrozba, a tedy více manévrování, tak je ještě náročnější vypočítat bod a směr odpalu po balistické křivce. Pokud k odpalu dojde v přímém letu, je to něco jiného, než když vrtulník vyprázdní raketnici v bojové zatáčce, kdy rakety letí sice jedna po druhé, ale raketnice je již posunuta jiným směrem, ať již vertikálně, horizontálně nebo oboje.
V letu vrtulníků je zajímavé, že jde o přiblížení k cíli přízemním letem, nastoupání a odpal flér a zřejmě neřízených střel s prudkou zatáčkou a klesáním a následovaný v těsném kontaktu druhým vrtulníkem odpalujícím zřejmě fléry, neřízené, ale i řízené střely a s podobným manévrem. Odpálení střel a flér prvním i druhým je evidentně k odklonění IR (na teplo) naváděných střel, prudký manévr nahoru a dolů k omezení zaměření třeba laserem naváděných střel, ale je patrný při odpalech obou vrtulníků hustý černý dým salvy a mezitím žhavé částice flér, ale až u druhého po černém dýmu následuje dvě stopy bílého, tedy jiný typ raket. První vrtulník vyvolá aktivitu, telené aspekty, palbu, ale je též vidět, že než klesne pod horizont, útočí druhý vrtulník stejným manévrem, tedy nízko, nahoru, fléry a neřízené střely, ale pak zřejmě řízené, bojová zatáčka s prudkým klesáním pod horizont.
Taktika se v průběhu bojů vyvíjí, Ukrajinci používají drony, z nichž na obrněnou techniku shazují ruční protitankové granáty používané skoro před 80 lety. Rusové pálí neřízené rakety do vzduchu, kdy sice někam dopadnou a způsobí škodu, ale cílem je druhý odpal, kdy již v oblacích kouře ze salvy raketometu prolétává chytrá munice. Byť je to nákladné řešení, je pravděpodobně efektivní a Rusko, na rozdíl od Ukrajiny si ho může dovolit.
Použití vrtulníků se stále mění a jejich schopnosti narůstají, či vznikají letouny s hybridní schopností, ať již proudové AV-8 Harrier, Jak-38 nebo vrtulové V-22 Osprey. U proudových letounů je cenou za schopnost „visení“ či kolmého startu a přistání okamžitá spotřeba paliva a technologická náročnost. Nyní jsou zaváděny letouny pro letadlové lodi VSTOL, tedy nemají vyloženě schopnost kolmého startu a přistání, ale zdvihové motory jim umožní velmi krátký start, což je zkratka VSTOL – Very Short Take Off or Landing – tedy velmi krátký start a přistání. Navíc prudové letouny pod sebe ženou spaliny o vysoké teplotě, což třeba Itálie musela u F-35 a své letadlové lodi řešit novým povrchem na palubě. Osprey je hybrid a tradicionalisté říkají, že hybridy nemají kvality ani toho ani toho, takže pro ně není ani letoun ani vrtulník, prostě hybrid, ale je to možná cesta.
Rozvoj vrtulníků začal již dávno, kdy byly známy i tzv. vírníky. Velkou popularizaci zažily během války v Koreji, jako evakuační prostředek pro raněné (známe ze seriálu M.A.S.H). Ale jednalo se o evakuační prostředek pro dva raněné v externích pouzdrech. Ve válce Ve Vietnamu již byly UH-1 určeny k přepravě, evakuaci i boji díky kulometům lafetovaným v bočních dveřích. Následují AH-1 Cobra nebo Mi-24, kdy americká verze je čistě bitevní (osádka 2), sovětský/ruský vrtulník má osádku 3 – operátor, pilot, palubní inženýr, ale i prostor pro výsadek. Palebná síla je možná stejná, ale velikost je různá stejně jako možnost použití. Cobra/Apache/Mi-28/Ka-52 se probojují, Mi-24 se probojuje, a ještě může vyložit či naložit, ale je větší/těžší/nákladnější na provoz.
Pak samozřejmě došlo k dalšímu rozvoji, a jsou speciální námořní, protiponorková, S.A.R. a další vrtulníky, kdy některé verze jsou schopny i tankování za letu, což vzhledem k rotoru vyžaduje mistrovství pilota i operátora v tankeru. Zajímavé jsou Ka-52 Aligátor.
Klasická konfigurace vrtulníků je nosný rotor a stabilizační rotor umístěný externě, u moderních krytý z důvodu bezpečnosti pozemního personálu v oběžném pouzdru v zadní části, kdy je to pojmenováno jako fenestron. Například americký Boeing u stroje CH-47 Chinook řešil pohon protiběžnými rotory, ale v tandemové konfiguraci, tedy přední a zadní pohybující se opačným směrem. Budoucí vrtulník americké armády by měl mít protiběžné nosné rotory a zadní tlačný, zde se dá již hovořit o vrtuli, ne o rotoru vzhledem ke způsobu instalace. A pak je cesta, kterou zvolila sovětská/ruská konstrukční kancelář Kamov, kdy vrtulník má dva hlavní nosné rotory s protiběžným otáčením, ale ne jako Chinook v tandemu, ale vertikálně nad sebou. To sice požaduje vyšší nároky na duální hnací hřídel, ale zmenšuje to velikost vrtulníku.
U Chinooku či jiných vrtulníků musí trupem vrtulníku být zabezpečen přenos točivého momentu na rotory, tedy v předu a vzadu, jedno jaká velikost a zda jsou instalovány vertikálně nebo horizontálně nebo se jedná o fenestron. Vždy je nutný mechanický přenos z A do B, u Kamov se vše odehrává v jedné ose. To Ka-52 umožňuje pro jiné vrtulníky i zcela neobvyklé manévry, pokud má pilot dostatečný přehled o okolí, tedy provádět zteč před sebe, do boku i za sebe. Možná proto, jak je ve výše zmíněném videu vidět, první letí Ka-52 s předpokládanou vyšší schopností přežití a za ním Mi-28 kdy PVO je identifikována, možná potlačena a úkolem je odpálit střely na cíl a rychle se ukrýt.
Moderní konflikty vyvolávají zajímavé momenty, změnu nasazení vrtulníků stejně jako shazování ručních granátů z dronů. Invence na vzájemné zabíjení je nekoonečná.
Zdroj: Defence Blog, Defense News