Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: OT-62
Ve slovenských závodech PPS Detva se vyráběl obojživelný transportér OT-62 (TOPAS - Transportér obrněný pásový), který dostal přiléhavou přezdívku ,,Kačena" a rozšířil tak rodinu vozidel OT.
Kromě známých obrněných transportérů OT-64 a OT-90, o nichž jsme na Security magazínu již psali, můžeme do rodiny ,,otéček" nepochybně zařadit i obojživelný obrněný transportér OT-62 (TOPAS). Ten se stejně jako ,,československý hakl", tedy polopásový obrněný transportér OT-810, vyráběl ve slovenských závodech PPS Detva. Můžeme říct, že ve své době představoval OT-62 znatelný technický posun. Měl například hydroreaktivní pohon či vzduchotěsnou korbu s ventilačním zařízením.
Práce na novém vozidlu začaly již koncem 50. let a o čtyři roky později byl na světě první prototyp. OT-62 dal vlastně za vznik projekt československo-polské modernizace sovětského obojživelného obrněného transportéru z padesátých let BTR-50. Od něho se však lišil druhou věžičkou umístěnou v čele korby. Mezi požadavky na nové vozidlo byla kromě jiného schopnost plavby.
Video: YouTube
V roce 1963 začala sériová výroba OT-62, který primárně sloužil jako přepravník pěchoty, ale také pro přepravu různého nákladu či materiálu, vozidlo bylo možné využít pro podporu bojové činnosti jak na souši, tak na vodě.
Transportér OT-62, který tvořilo 20 mužů osádky, byl poháněn vznětovým, kapalinou chlazeným motorem typu PV-6 o výkonu 221 kW. Maximální rychlost vozidla činila 60 km/h na silnici, 10 km/h ve vodě. Dojezd ,,otéčka" pak byla 550 km. Pokud hovoříme o výzbroji stroje, jeho hlavní zbraní byla jedna tarasnice T-21 ráže 82 mm či jeden velkorážní kulomet KPVT ráže 14,5 mm. Sekundární zbraň pak tvořil jeden kulomet vz. 59 ráže 7,62 mm.
Existovalo mnoho verzí či nástaveb OT-62. Pro bojové akce se vyráběly dvě varianty: OT-62C, verze I, určený pro výsadek pěchoty, jehož osádku tvořili 3 muži a 12 vojáků a OT-62C, verze II, který se používal pro převoz dvou kusů minometů s obsluhou 8 mužů a dvěma muži jako osádkou. Ostatními verzemi či nástavbami transportéru byl neozbrojený obrněný transportér OT-62A, velitelsko-štábní verze OT-62/R2 a OT-62/R4 MT, velitelsko-štábní varianta s navigačním zařízením OT-62/R3, dílna technické pomoci DTP-62, modernizovaná dílna technické pomoci DTP-62M, dílna technické pomoci pro tank T-72 DTP-62/72 a konečně verze transportéru s bezzákluzovým kanonem vz. 59 ráže 82 mm OT-62 BETA.
OT-62 byl i poměrně zajímavým vývozním artiklem a Československo jej exportovalo například do Indie, Polska, Maroka, Egypta, Bulharska či Angoly. Poslední kusy stroje byly v České republice i na Slovensku zlikvidovány v roce 1994. Vozidlo se stalo ve své době významnou součástí armády, představovalo rovněž technický pokrok a plnohodnotně se zařadilo do rodiny československých ,,otéček".