Autor fotografie: Srdan Popovič / Wikimedia Commons / CC BY-SA|Popisek: Pancir-S1
Systémy protivzdušné obrany hrají v konfliktu na Ukrajině zcela klíčovou roli. Ani relativně moderní PVO ovšem není zárukou přežití na bojišti. Přiložené video je jasným důkazem.
Pancir-S1, v kódu NATO SA-22 Geryhound, je poměrně moderní hybridní ruský systém protivzdušné obrany krátkého a středního dosahu. Vývoj začal v roce 1990 a ukončen byl o čtyři roky později. Sériová výroba začala až v roce 2008, ale ruská armáda disponuje poměrně malým počtem těchto zařízení. Zřejmě jich byly vyrobeny vyšší stovky, ale není zcela jasné, kolik jich šlo na export. V každém případě Oryx dokládá 21 zničených Pancirů-S1. To je poměrně vysoké číslo.
Níže přiložené video na síti X jasně ukazuje, že ruský systém zachytil přilétající raketu relativně pozdě, ale nedokázal ji sestřelit, reakce byla pomalá a obrana nepřesná. Přesto Ukrajinci první střelou nezasáhli a trefili se až tou druhou. Na tu SA-22 vůbec nestihl reagovat a byl nekompromisně zlikvidován. Přitom zařízení by mělo být schopno přesně na hrozby těchto raket reagovat. Systém zřejmě vůbec nepoužil rychlopalná děla a celkově byla doba reakce velmi pomalá vzhledem k tomu, že Greyhound by měl mít dosah radarů až 36 kilometrů.
Pancir-S1 je náhradou za velmi rychle zastaralý systém PVO 9K22 Tunguska, jenž byl vyvinut během osmdesátých leta a záhy se ukázal neúčinný proti střelám s plochou dráhou letu a prvním UAV. SA-22 byl poprvé ukázán v roce 1995, ale díky hospodářské krizi se jeho výroba zastavila a byla obnovena až s finanční pomocí SAE, které objednaly 50 kompletů. Dalšími zákazníky byly mj. Alžírsko, Irák, Omán, Írán a Jordánsko. Celkový počet prodaných kusů by se měl pohybovat kolem tří set.
Zařízení obsluhují dva až tři operátoři a může být na pásovém či kolovém podvozku nebo čistě stacionární. Má dvě dvojitá rychlopalná děla 2A38M ráže 30 mm a odpalovače raket země vzduch domácí výroby. Navádění je optické nebo radarové s rádiovým naváděním. Systém je schopen pracovat v plně automatickém režimu a má reakční dobu 4 až 6 sekund. Je zcela jasné, že klíčovým komponentem je radar. V roce 2013 se objevily varianty Panciru-S1 se dvěma radarovými stanicemi pro včasnou detekci.
Z videa je ovšem jasně patrné, že systém včasné výstrahy zcela selhal. Jestliže má dosah až 36 kilometrů a schopnost detekce na 360 stupňů, je otázkou proč střely nezachytil včas. Obě rakety přiletěly takřka kolmo a zřejmě z poměrně velké výšky, okamžitě se nabízí otázka jak spolehlivě Pancir zaměřuje střely, jež má přímo nad sebou. Mimochodem interval mezi odpálením raket by měl činit 1 až 1,5 sekundy. To znamená, že systém měl čas reagovat i na tu druhou raketu. Navíc je otazníkem, proč vůbec nereagovala děla, i když je patrné, že radary jsou aktivní.
SA-22 v kombinaci se systémy S-300, S-400 nebo S-500 tvoří takzvanou dvouvrstvou obranu, kterou by teoreticky nemělo nic projít. Video ovšem svědčí o úplném opaku. Pancir nese dvanáct dvoustupňových řízených raket a dokáže navádět čtyři najednou. Navíc byla speciálně pro Greyhound navržena raketa proti UAV. Kanóny 2A38M disponují sedmi sty náboji v různých variantách. HE (vysoce výbušné), tříštivé a průbojné. Rychlost střelby je 2 500 ran za minutu a dosah až čtyři kilometry.
K prvnímu ostrému nasazení došlo v Sýrii v rámci tamní občasné války. 4. června 2012 sestřelil Pancir průzkumný McDonnell Douglas RF-4E Phantom II tureckého letectva. Izraelci v Sýrii zničili v roce 2019 minimálně dva tyto systémy a existuje celá řada neověřených tvrzení o jejich úspěšnosti nebo zničení. Rusko používá Greyhoundy na střechách budov v Moskvě, kde měly mimo jiné zničit dva ukrajinské drony, jež útočily na sídlo Dumy.