foto: Srdan Popovič / Wikimedia Commons / CC BY-SA/Pancir-S1
Systémy protivzdušné obrany hrají v konfliktu na Ukrajině zcela klíčovou roli. Ani relativně moderní PVO ovšem není zárukou přežití na bojišti. Přiložené video je jasným důkazem.
Role ruských systémů PVO na Ukrajině je stále spornější. Níže vysvětlená situace s Pancir-S1 je pouze jedním z mnoha důkazů. Sovětská doktrína velice dobře věděla, že západnímu letectvu se zkrátka a dobře nevyrovná. Kreml se tedy velmi výrazně zaměřil na protivzdušnou obranu, ketrá měla omezit kvantitativní převahu NATO. Důraz byl kladen na systémy všech dosahů, tedy krátkého, středního i dlouhého. Kromě Panziru-S1 by měly být v současnosti špičkou mezi PVO systémy S-300, S-400, ale také nastupující S-500.
Panzir-S1 společně s S-400 přidává Rusům další vrásky
Jenže chyba lávky. Zatímco S-300 celkem zřejmě plní své úkoly a nečeká se, že bude čelit tomu nejmodernějšímu na straně Ukrajiny, S-400 se stále více propadá a jeho avizovaná exkluzivita mizí v prachu. Začíná být zjevné, že schopnsot Triumfů ochránit Sevastopol nebo Krym proti americkým ATACMS je velmi malá. Potopený Ciklon v sevastoploském přístavu je jen jedním z mnoha důkazů. Jenže situace došla tak daleko, že S-400 zřejmě neuchrání ani samy sebe. Hovoří se už o minmálně pěti zničených systémech za poslední týdny.
Radar Trimfů by měl mít dosah 600 km a dostřel raket 400 km. Jestliže Ukrajici pálí ATACMS z HIMARSů zpoza fronty, jedná se o vzdálenost přes 200 kilometrů do Sevastopolu. I tak je zjevné, že rychlé balistické rakety zřejmě ruský radar nezachytí. A pokud ano, zřejmě pozdě. Reakční doba S-400 činí tři minuty, což je zřejmě příliš mnoho nebo systém o hrozící zkáze prostě vůbec neví. Obě varianty jsou pro Rusy nepřijatelné. Moderní Panzir-S1 navíc přidává další vrásky.
Nereagující Panzir-S1
Pancir-S1, v kódu NATO SA-22 Geryhound, je poměrně moderní hybridní ruský systém protivzdušné obrany krátkého a středního dosahu. Vývoj začal v roce 1990 a ukončen byl o čtyři roky později. Sériová výroba začala až v roce 2008, ale ruská armáda disponuje poměrně malým počtem těchto zařízení. Zřejmě jich byly vyrobeny vyšší stovky, ale není zcela jasné, kolik z nich šlo následně na export. V každém případě webový portál Oryx od začátku vypuknutí války na Ukrajině dokládá nejméně 21 zničených kusů Pancirů-S1. To je poměrně vysoké číslo.
Níže přiložené video na sociální síti X jasně ukazuje, že ruský systém zachytil přilétající raketu relativně pozdě, ale nedokázal ji sestřelit. Jeho reakce tak byla jasně pomalá a obrana nepřesná. Přesto Ukrajinci první střelou nezasáhli a trefili se až tou druhou. Na tu SA-22 vůbec nestihl reagovat a byl nekompromisně zlikvidován. Ruské zařízení by však mělo být schopno přesně na hrozby těchto raket reagovat. Systém zřejmě vůbec nepoužil rychlopalná děla a celkově byla doba reakce velmi pomalá vzhledem k tomu, že Greyhound by měl mít dosah radarů až 36 kilometrů.
Pancir-S1 je náhradou za velmi rychle zastaralý systém PVO 9K22 Tunguska, jenž byl vyvinut během osmdesátých leta a záhy se ukázal neúčinný proti střelám s plochou dráhou letu a prvním UAV. SA-22 byl poprvé představen v roce 1995, ale kvůli hospodářské krizi se jeho výroba zastavila a byla obnovena až s finanční pomocí SAE, které objednaly 50 kompletů. Dalšími zákazníky byly mj. Alžírsko, Irák, Omán, Írán a Jordánsko. Celkový počet prodaných kusů by se měl pohybovat kolem tří set.
Zařízení obsluhují dva až tři operátoři a může být na pásovém či kolovém podvozku nebo čistě stacionární. Má dvě dvojitá rychlopalná děla 2A38M ráže 30 mm a odpalovače raket země vzduch domácí výroby. Navádění je optické nebo radarové s rádiovým naváděním. Systém je schopen pracovat v plně automatickém režimu a má reakční dobu 4 až 6 sekund. Je zcela jasné, že klíčovým komponentem je radar. V roce 2013 se objevily varianty Panciru-S1 se dvěma radarovými stanicemi pro včasnou detekci.
Z videa je ovšem patrné, že systém včasné výstrahy zcela selhal. Jestliže má dosah až 36 kilometrů a schopnost detekce na 360 stupňů, je vhodné si položit otázku, proč střely nezachytil včas. Obě rakety přiletěly takřka kolmo a zřejmě z poměrně velké výšky. Ve světle těchto skutečností je proto třeba se ptát, jak spolehlivě Pancir zaměřuje střely, jež má přímo nad sebou. Mimochodem interval mezi odpálením raket by měl činit 1 až 1,5 sekundy. To znamená, že systém měl čas reagovat i na druhou raketu. K těmto otázkám navíc přibývá také otazník, proč vůbec nereagovala děla, i když je patrné, že radary byly prokazatelně aktivní.
Panzir S1 v Sýrii
SA-22 v kombinaci se systémy S-300, S-400 nebo S-500 tvoří takzvanou dvouvrstvou obranu, kterou by teoreticky nemělo nic projít. Video ovšem svědčí o úplném opaku. Pancir nese dvanáct dvoustupňových řízených raket a dokáže navádět čtyři najednou. Navíc byla speciálně pro Greyhound navržena raketa proti UAV. Kanóny 2A38M disponují sedmi sty náboji v různých variantách. HE (vysoce výbušné), tříštivé a průbojné. Rychlost střelby je 2 500 ran za minutu a dosah až čtyři kilometry.
K prvnímu ostrému nasazení došlo v Sýrii v rámci tamní občanské války. Dne 4. června 2012 sestřelil Pancir průzkumný McDonnell Douglas RF-4E Phantom II tureckého letectva. Izraelci v Sýrii zničili v roce 2019 minimálně dva tyto systémy a existuje celá řada neověřených tvrzení o jejich úspěšnosti nebo zničení. Rusko používá Greyhoundy na střechách budov v Moskvě, kde měly mimo jiné zničit dva ukrajinské drony, jež útočily na sídlo Dumy.
Tagy