Volby 2025: Programové priority pro politiky – obranný průmysl a těžká brigáda

Mezi priority rezortu obrany musí i po volbách patřit systematická a efektivní podpora českého obranného průmyslu. A maximální urychlení dobudování těžké brigády.

V sérii článků, rozhovorů a diskusí chceme definovat klíčová témata pro letošní sněmovní volby v oblasti obrany a bezpečnosti. Je důležité, aby tato témata prošla veřejnou odbornou i politickou debatou. Dáme prostor odborníkům, zástupcům politických stran, jejich expertům, kteří jsou garanty těchto témat. V ideálním případě díky tomu budeme moci zjistit, jaký je nejmenší společný jmenovatel, na kterém se relevantní politické strany dokáží shodnout, a priority, které budou prosazovány rezortem obrany, ať už bude ministr z libovolné strany či hnutí. V tomto článku zveřejňujeme třetí a čtvrtý programový bod.

3) Maximální podíl českého průmyslu na zbrojních zakázkách

 

Český obranný průmysl je úspěšně se rozvíjejícím segmentem ekonomiky a v dlouhé řadě oblastí dosahuje výsledků, které snesou nejpřísnější světové srovnání. To se projevuje úspěšným exportem. Zároveň patří mezi strategické pilíře obranyschopnosti státu, jakkoli tato jeho role není institucionalizovaná. Z obecného hlediska jde o jednoduchou matematiku. V době krize budou automaticky veškeré dostupné kapacity domácího průmyslu v maximální možné míře přirozeně využity pro potřeby ozbrojených sil a obecně obrany státu.

Aby byly tyto kapacity dostatečné, je třeba je udržovat a rozvíjet také v dobách klidu a míru, protože v době zvýšeného napětí a v době krize již nebude dostatek času. Aby to bylo možné, je třeba především dvou přístupů: 1) podporovat exportní příležitosti, protože přes navyšování výdajů na obranu, modernizační projekty AČR a její posilování, nelze očekávat, že domácí zakázky poskytnou obrannému průmyslu pro navyšování kapacit dostatečný prostor, a 2) maximalizovat podíl domácího průmyslu na strategických zakázkách, kde hlavním dodavatelem musí být zahraniční společnost.

V obecné rovině je na obou těchto přístupech mezi českými politiky zřejmá shoda. Podpoře exportu obranného průmyslu se Ministerstvo obrany dlouhodobě věnuje, přímo v popisu práce ji má Agentura pro mezivládní obrannou spolupráci MO. A v rámci velkých strategických zakázek, kdy je pro Armádu České republiky pořizována technika, kterou domácí průmysl jako celek nevyvíjí a nevyrábí, je vždy deklarován požadavek podílu českého průmyslu v desítkách procent, zpravidla 30–40 %. Nepominutelnou otázkou ovšem vždy je, že jaké hodnoty je tento podíl vypočten – smlouvy například obsahují inflační doložky, a pokud je podíl českého průmyslu vypočítáván z původní smluvní ceny, pak na domácí průmysl, nikoli na zahraničního dodavatele, v důsledku dopadají veškerá rizika inflace.

Modelů průmyslové spolupráce je celá řada, a jejich efektivita je dána nikoli pouze účetním vyjádřením podílu na zakázce, ale především důrazem na to, aby se tento podíl týkal především subdodávek s co nejvyšší přidanou hodnotou. Vedle čistě ekonomického přínosu jde o příležitosti nabývání nových zkušeností a schopností. Neméně klíčové je, aby nešlo o pouhé účetní operace a přefakturovávání výroby, která ve skutečnosti proběhne v zahraničí, a marže českých firem je přitom přes významný podíl na celkové ceně zanedbatelná.

Nabývání zkušeností a schopností není významné jen pro rozvoj kapacit domácího průmyslu. V době krize to totiž budou také primárně a v mnoha případech výlučně české podniky, které budou sofistikovanou techniku pro armádu servisovat. Nejvyšší kontrolní úřad v minulosti Ministerstvu obrany vyčetl, že jednání o servisních smlouvách nespojuje se samotnými smlouvami o nákupu. V důsledku je pak prodávající ve výhodě a není motivován nabízet díky konkurenčnímu prostředí maximálně výhodné podmínky. Takový přístup vidíme například u akvizice pásových BVP. Pozáruční servis má být řešen před dodáním prvního vozidla. MO sice explicitně uvádí, že bude uzavřena s českým obranným průmyslem – ale ten se bez úzké součinnosti s dodavatelem ze zahraničí neobejde, a vyjednat vhodné principy této spolupráce před podpisem hlavní smlouvy je vždy žádoucí a vždy výhodnější než o nich jednat ex-post.

Ministerstvo obrany by se nikdy nemělo spokojit s obecným číslem podílu českého průmyslu na dané zakázce a nechat zahraničního dodavatele, aby jej naplňoval čistě podle svých záměrů – zcela přirozeně bude tento dodavatel vždy sledovat v první řadě svůj vlastní zájem, a tím je na prvním místě maximalizace vlastního zisku. To není nic negativního. Je to přirozené – a právě proto je nezbytné, aby MO v roli kupujícího vneslo do věci otázku strategických zájmů z české strany. Ty se netýkají jen požadavků armády, ale také rozvoje domácího obranného průmyslu.

4) Dobudování plnohodnotné těžké brigády

 

Závazek poskytnout pro kolektivní obranu podle článku 5 Severoatlantické smlouvy brigádní úkolové uskupení na bázi mechanizované brigády těžkého typu je dán Dlouhodobým výhledem pro obranu 2035 a hovoří o něm také Koncepce výstavby AČR 2030. Navazující KVAČR 2035 o dobudování těžké mechanizované brigády hovoří jako o prioritě. Původním termínem byl 1. leden 2026, a záměr odpovídá NATO Defence Planning Capability Targets z června 2017. Složitý proces pořízení moderních pásových BVP, který se vlekl dlouhé roky, znamená, že tento termín nebude dodržen, a mechanizované prapory 7. brigády budou přezbrojeny výrazně později - teprve v roce 2026 mají být dodány první kusy CV90.

Těžká brigáda přitom nejsou zdaleka jen pásová bojová vozidla pro mechanizovanou pěchotu. V roce 2020 byl zahájen z dnešního pohledu zcela zbytečný projekt technického zhodnocení tanků T-72M4 CZ, které se dlouhodobě potýkají s problémy udržitelnosti, protože řada jejich agregátů se již nevyrábí. Armáda v mezičase přijímá do výzbroje tanky Leopard 2A4, které považuje za přechodné řešení do doby pořízení moderních vozidel, a které budou následně sloužit Aktivním zálohám, a projdou dosud blíže nespecifikovanou modernizací.

Tanky T-72M4 CZ armáda plánuje uložit pro potřeby mobilizačních rezerv, ačkoli jejich hodnota bude v čase velmi rychle klesat a z hlediska nasazení bude problémem již jen jejich munice ráže 125 mm, nekompatibilní s ráží 120 mm tanků Leopard. Smlouva na pořízení až 77 moderních tanků Leopard 2A8 měla být představena vládě do konce roku 2024, ale z neznámých důvodů se tak nestalo dodnes. Podle MO pokračují jednání o společném nákupu s Německem, k němuž Vláda ČR vyslovila souhlas již v červnu 2024. Celkem, bude-li využita opce, bude v AČR nasazeno více než 120 tanků Leopard 2, z nich 42 starých ve verzi 2A4.

Ani u tanků přitom modernizace výzbroje těžké brigády nekončí. Minometné čety mechanizovaných praporů disponují osmi unikátními a zastaralými samohybnými minomety PRÁM-S a taženými minomety PRAM-L. Akvizice moderních samohybných minometů byla odložena a KVAČR 2035 ji předpokládá po roce 2030. Protože při nákupu pásových BVP nebyla minometná varianta poptávána, očekává se, že samohybné minomety pro obě mechanizované brigády budou využívat stejnou kolovou platformu. Ta bude s velkou mírou jistoty odvozena od kolového obrněného vozidla, které bude vybráno jako náhrada za nevyhovující Pandury II 8x8 CZ.

A otázkou je, zejména s ohledem na zkušenosti z Ukrajiny, zda by mechanizované brigády neměly disponovat organickými prvky protivzdušné obrany pro velmi krátkou a krátkou vzdálenost, a především schopností působit proti dronům (C-UAS). Jednak může jít o přenosné raketomety odpalované z ramene, které ve výzbroji AČR již dlouhé roky zcela chybějí, jednak o prostředky instalované na vhodných vozidlových platformách. Proti dronům pak ideálně využívající nejen řízené střely, ale také automatické kanony s programovatelnou municí. Všechny kusy těžké techniky, od BVP přes tanky po minomety, jsou na moderním bojišti, které je přesyceno FPV drony, vyčkávací municí i řízenými střelami, bez odpovídající a maximálně efektivní PVO jako nahé v trní. Přitom z hlediska nákladů představují obrovské investice – aby byly nasaditelné, je třeba mohutně investovat do prostředků PVO a C-UAS.

Těžká brigáda je páteří armády, která má být určena k obraně teritoria ČR a území spojenců v rámci kolektivní obrany Aliance. Přesto, že byl v roce 2017 stanoven velkorysý termín 1. ledna 2026, realita toho dne bude taková, že hlavní technikou brigády stále budou muzejní BVP-2, tanky T-72 a tanky Leopard 2A4, zastaralé minomety. Také zastaralé ruční protitankové granátomety, a chybějící prostředky PVO. Teprve v dalších letech dojde k přezbrojení na CV90 a Leopard 2A8. Zastaralost výzbroje je přitom jedním z prvků, které nepochybně odrazují případné zájemce o službu v armádě, a naopak perspektiva služby s technikou, která je na úrovni doby, může tento zájem posílit. Je proto třeba výše popsané procesy maximálně urychlit. Odstrašení potenciálního protivníka nezajistí koncepcemi popsaný papír, ale nasaditelná technika obsluhovaná motivovanými vojáky.

Tagy