Volby 2025: Programové priority pro politiky – vnější a vnitřní bezpečnost

Přístup vlády v oblasti vnější a vnitřní bezpečnosti musí být vyvážený a koordinovaný. Důležitá je rovněž otázka unifikace výzbroje a výstroje a maximálního zapojení domácího průmyslu.

V sérii článků, rozhovorů a diskusí chceme definovat klíčová témata pro letošní sněmovní volby v oblasti obrany a bezpečnosti. Je důležité, aby tato témata prošla veřejnou odbornou i politickou debatou. Dáme prostor odborníkům, zástupcům politických stran, jejich expertům, kteří jsou garanty těchto témat. V ideálním případě díky tomu budeme moci zjistit, jaký je nejmenší společný jmenovatel, na kterém se relevantní politické strany dokáží shodnout, a priority, které budou prosazovány rezortem obrany, ať už bude ministr z libovolné strany či hnutí. V tomto článku zveřejňujeme pátý a šestý programový bod.

5) Vyvážený a koordinovaný přístup pro oblast vnější i vnitřní bezpečnosti

 

Ve vládě Petra Fialy probíhá několik měsíců před volbami konflikt, který má významně destabilizační potenciál ve vztahu k ozbrojeným silám i složkám, které zajišťují vnitřní bezpečnost České republiky. Návazně na dlouhodobě diskutované personální problémy Armády České republiky, dříve velmi nesprávně zužované na nedostatečnost náborů, přišla ministryně obrany Černochová s návrhem na razantní navýšení platů a příspěvků všem vojákům plošně. Svůj plán zjevně nekoordinovala nejen s ostatními kolegy ve vládě, ale ani s ministrem vnitra Rakušanem, který je zodpovědný za podmínky služby policistů, hasičů - a zapomenout nelze na celníky v podřízenosti ministerstva financí nebo justiční stráž, která je v působnosti ministerstva spravedlnosti.

Všechny tyto složky přispívají k bezpečnosti České republiky a žádná z nich není postradatelná. Všechny dotčené rezorty a vláda jako celek musí postupovat ve shodě a s vizí jasných cílů, jejich dosažitelnosti a udržitelnosti. Bez žádoucího stupně vnitřní bezpečnosti nám nebude vnější bezpečnost nic platná a obráceně. Za velmi negativní pak lze označit vývoj, který vede ke ztrátě důvěryhodnosti. Předvolební sliby holubů na střeše jsou kontraproduktivní. Podmínky služby vojáků, policistů, hasičů, celníků, justiční stráže a dalších musejí být vyhovující kontinuálně, mají-li být tyto sbory konkurenceschopné na trhu práce – a vyvážené, nemají-li si konkurovat mezi sebou.

K vyhlášenému protestu organizovanému UBS uvádíme, že jsme pro každou legální aktivitu, která podporuje všechny požadavky o navýšení finančních prostředků pro služební příjmy příslušníků a platy zaměstnanců bezpečnostních sborů a finančních prostředků pro jejich provoz.…

— Nezávislý odborový svaz Policie České republiky (@NOSPCR) November 6, 2024

 

Zmíněný vnitrovládní konflikt symbolizoval bezprecedentní odchod ministra zdravotnictví z jednání. Stejně dobře mohl odejít také ministr školství a další ministři, kteří byli náhlým návrhem rezortu obrany oznámeným přes média ten den ráno překvapeni. Vláda, která má každou oblast za prioritní, ve skutečnosti žádné priority nemá. Na prioritách musí panovat shoda, a tato shoda má svou cenu, a musí stát na velmi pevných základech. Přesvědčit veřejnost o potřebě posilování bezpečnostních složek lze jen ve veřejné diskusi, nikoli hesly a floskulemi, které zaplavují veřejný prostor před volbami, a které přesvědčují přesvědčené a popuzují všechny ostatní. Každý přitom umí chtít více. Klíčová je schopnost efektivně vynakládat prostředky.

Jestliže na obranu se stát zavázal vydávat 2%+ HDP ročně, je na místě sledovat tento ukazatel a jeho vývoj také pro oblast vnitřní bezpečnosti. Konkurence bezpečnostních složek nesrovnatelnými platovými podmínkami v otázce náboru je nežádoucí, protože se všechny obracejí na občany velmi podobných vlastností, schopností a předpokladů. Současně je žádoucí, aby příslušné útvary MO a MV intenzivněji spolupracovaly nejen v otázkách náborů, ale také například v otázce institutu tzv. stanovených záloh státu – v tomto ohledu dosud činí efektivní kroky jen Ministerstvo vnitra. Stanovené zálohy státu ale mají mít ze své definice využití jak v oblasti vnitřní, tak vnější bezpečnosti, a je žádoucí odpovídající úprava legislativy a uvedení myšlenky do využitelné reality. V neposlední řadě pak je na místě zvážit otázku společného pořizování výstroje a výzbroje, zejména v těch oblastech, kde lze předpokládat společné nasazení armády i policie. Tomu se chceme věnovat podrobněji v dalším bodě.

6) Unifikace výstroje a výzbroje pro bezpečnostní složky ČR

 

Bezpečnostní situace ve světě vytváří přirozený tlak na vysoký stupeň „militarizace“ bezpečnostních složek, které jsou určené k zajišťování vnitřní bezpečnosti. Jde v první řadě o krajské zásahové jednotky Policie ČR a Útvar rychlého nasazení, ale také o prvosledové jednotky nebo o specialisty u cizinecké policie. Zejména zásahové jednotky v mnoha ohledech kopírují vzor vojenských speciálních jednotek. Ve výzbroji policie nejen v souvislosti s velkými teroristickými útoky, kterých byla Evropa v posledních desetiletí svědkem, roste počet dlouhých zbraní, samopalů a především automatických pušek (útočných pušek).

Na rozdíl od Armády České republiky, která používá standardně české útočné pušky CZ BREN 2 (případně u Aktivních záloh ještě stále také CZ BREN A1/A2), dále samopaly CZ SCORPION EVO 3 S1 a pistole CZ P-10 C, najdeme dnes ve výzbroji Policie ČR především útočné pušky G36 od německé společnosti Heckler & Koch, které jsou nahrazovány modernějšími typy HK 416 od stejného výrobce, případně pušky pro přesnou střelbu HK 417. Jde o zbraně, stejně jako v případě BRENů, standardní ráže 5.56 NATO. Kromě nich policisté využívají samopaly MP5 a MP7, a dále různé brokovnice a odstřelovací pušky, včetně protimateriálových. Z pistolí se jedná o CZ 75 D Compact a Glock 17. Útvar rychlého nasazení má ve výzbroji také lehké kulomety FN MINIMI, které jsou základní zbraní této kategorie také u armády.

Nejde přitom jen o střelné zbraně a jen o dlouhé střelné zbraně. Prospěšná pro bezpečnostní složky může být unifikace výstroje v podobě taktických vest, nosičů plátů, přileb, doplňků pro zbraně (noktovizory, kolimátory, tlumiče).

Masová nelegální migrace, organizovaný zločin i důsledky probíhajících či hrozících konfliktů velkého rozsahu spojené s uprchlickými vlnami na jedné straně a bujícím obchodem s nelegálními zbraněmi na druhé straně přinášejí rizika v oblasti vnitřní bezpečnosti, která budou klást na materiální připravenost Policie ČR velké nároky. Velmi intenzívně se hovoří kromě podfinancování bezpečnostních sborů o jejich nenaplněnosti personálem a o všeobecné potřebě jejich posílení, což je nejzřetelnější u Armády České republiky. Je jisté, že v krizovém stavu, v případě ohrožení České republiky, by různé bezpečnostní složky musely operovat v konkrétních situacích bok po boku.

Zákon č. 273/2008 Sb. (o povolávání vojáků, příslušníků Vězeňské služby České republiky a Celní správy České republiky k plnění úkolů policie) to přepokládá: „Pokud síly a prostředky policie nebudou dostatečné k zajištění vnitřního pořádku a bezpečnosti, může vláda České republiky povolat k plnění úkolů policie vojáky v činné službě a příslušníky Vězeňské služby České republiky nebo Celní správy České republiky. Vojáky a příslušníky lze povolat na nezbytnou dobu.“. A v takové situaci je o to důležitější, aby výzbroj napříč složkami byla kompatibilní, což usnadní operační nasazení.“

Je tedy zcela na místě vznést otázku, zda by stát, a v tomto případě Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra, neměly otázku výzbroje armády a policie v maximální možné míře unifikovat, a v maximální možné míře využít zkušeností a kapacit domácího průmyslu. Přineslo by to jak výhody vzájemné kompatibility při výcviku i nasazení, výhody v oblasti logistiky údržby, náhradních dílů, bezpečnosti dodávek, a v neposlední řadě také možné úspory díky množství pořizovaných kusů v rámci společných centrálních nákupů. Hovoříme-li, a to v dobré konotaci, o žádoucí a pokračující militarizaci policie, resp. jejích zásahových a prvosledových jednotek, pak i pro ně platí tytéž principy jako pro armádu: méně druhů výstroje a výzbroje znamená nižší náklady (s výjimkou speciálních jednotek, které jsou ve specifické situaci). Jestliže přitom Ministerstvo obrany a AČR přirozeně a dlouhodobě jedná podle logiky významu českého obranného průmyslu, podobnou logiku by si mělo osvojit i Ministerstvo vnitra.

Ekonomické aspekty nákupů výzbroje a vybavení od domácího obranného průmyslu se stalo předmětem nedávné analýzy Hospodářské komory, resp. společnosti EY, která ji zpracovala pro Sekci obranného průmyslu HK: „Každá koruna, kterou stát vynaloží na posílení národní bezpečnosti prostřednictvím nákupů od tuzemského obranného sektoru, přináší několikanásobný přínos pro celou ekonomiku České republiky. (...) Obranný průmysl, který generuje až 1 % HDP České republiky, prokazuje svůj ekonomický a strategický význam v době rostoucích geopolitických hrozeb. V roce 2023 vygeneroval sektor obrat přibližně 3 miliardy EUR, z toho většinu prostřednictvím exportu. České společnosti vyvážejí vojenské vybavení a technologie do 98 zemí, přičemž hodnota exportu dosahuje 2 miliardy EUR ročně.

Dle analýzy má obranný průmysl také pozitivní multiplikační efekt na ekonomiku, který se pohybuje v rozmezí 1,1 až 2,3. To znamená, že každá 1 koruna vynaložená prostřednictvím akvizic do obranném průmyslu může vygenerovat až 2,3 koruny ve zbytku ekonomiky. Některé konkrétní projekty s vysokou přidanou hodnotou ukazují, že tento multiplikační projekt může být i vyšší, kdy každá investovaná koruna může vygenerovat až 3,2 koruny.“

Tagy