Vrtulníky míří na ÚOHS: postup byl nezákonný, brání se italský výrobce. Připomíná kauzu CASA

Vrtulníky míří na ÚOHS: postup byl nezákonný, brání se italský výrobce. Připomíná kauzu CASA
12 / 12 / 2019, 15:00

Ve svém podání Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže se společnost Leonardo, výrobce víceúčelových vrtulníků AW139M, které nabízela (a nabízí) Armádě České republiky jako náhradu za dosluhující ruské Mi-24/35, ohrazuje vůči postupu Ministerstva obrany při realizaci zakázky. Ministerstvo zvolilo způsob pořízení vrtulníků formou mezivládní dohody a hodlá nakoupit americké vrtulníky UH-1Y a AH-1Z od americké vlády. Zároveň odmítá z formálních důvodů zabývat se námitkami, které proti takovému postupu Leonardo podalo. Leonardo žádá ÚOHS, aby nařídil ministestvu se námitkami zabývat, nebo aby o nich rozhodl sám. Podání přichází ve chvíli, kdy ministr obrany Lubomír Metnar na své pracovní cestě do USA patrně podepisuje smlouvu s americkými partnery.

V úvodu společnost shrnuje vývoj procesu pořízení víceúčelových vrtulníků. V roce 2015 Ministerstvo obrany iniciovalo průzkum trhu, kterým hodlalo zjistit, jaké trh nabízí možnosti při plánované náhradě armádních vrtulníků Mi-24/35. Společnost ministerstvu představila nabídku, kterou potvrdila, že je schopna dodat stroj (AW139M) splňující všechny požadavky. Ministerstvo ovšem rozhodlo o pořízení vrtulníků od vlády USA a mimo rámec zákona o zadávání veřejných zakázek. Leonardo se na ÚOHS nyní obrací proto, že podle jejího názoru Ministerstvo obrany nezákonně odmítlo její námitky týkající se zvoleného postupu při realizaci zakázky, a proto, že se cítí být tímto postupem poškozena.

Během průzkumu trhu probíhajícího v letech 2015-2018 Ministerstvo sdělovalo, že zjistilo více možností splňujících kritéria a že potenciální dodavatelé budou osloveni v rámci veřejné zakázky. Společnost Leonardo 28. února 2019 nabídku aktualizovala a potvrdila v rámci takové veřejné zakázky schopnost a připravenost stroje dodat. Nicméně od konce roku 2018 ministr obrany i premiér veřejně sdělují, že zakázka proběhne formou mezivládní dohody s vládou Spojených států. Společnost Leonardo v reakci 8. července 2019 podala Ministerstvu obrany první námitky proti takovému postupu, ty však byly odmítnuté jako předčasné. Podruhé společnost podala své námitky 22. října. A i tyto byly označeny za předčasné.

12. listopadu 2019 pak ministerstvo veřejně v tiskové zprávě uvedlo, že zakázka proběhne formou mezivládní dohody a informovalo o tom vládu ČR. Společnost Leonardo reagovala třetím podáním námitek, které byly ministerstvem z formálních důvodů s tvrzením, že Leonardo není oprávněn podávat námitku podle zákona o zadávání veřejných zakázek, odmítnuty. To společnost Leonardo považuje za nezákonné a za nezákonný považuje celý postup ministerstva, které hodlá zakázku realizovat mimo rámec standardního veřejného řízení.

Na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže se Leonardo obrací právě z tohoto důvodu. Ve svém podání trvá na tom, že zvolená forma mezivládní dohody je nezákonná a omezuje přístup k zakázce pro potenciální dodavatele mj. z Evropské unie, a tím se dostává do konfliktu s pravidly EU. Odmítá formální odmítnutí svých námitek ministerstvem s tím, že podle zákona o zadávání veřejných zakázek může námitky podat jakýkoli dodavatel, který byl nebo by mohl být poškozen. A společnost Leonardo, oslovená v rámci marketingového průzkumu, se cítí být rozhodnutím o formě zakázky provedené mimo rámec zákona, poškozenou. Odmítá přitom názor Ministerstva obrany, že poškozenou stranou by mohla být jedině Italská republika. Ta však nejen nebyla oslovena, ale není výrobcem předmětných vrtulníků.

Leonardo nesouhlasí s názorem Ministerstva obrany, že v EU neexistují konkurenční možnosti pro tento druh komodity a že nabídka vlády USA je jediným možným řešením. Podle názoru společnosti Leonardo ji z procesu Ministerstvo obrany vyřadilo na základě dodatečných kritérií, která jí ani nikdy nebyla sdělena, ani nikdy nebylo zjišťováno, zda je společnost schopna jim dostát, což Leonardo označuje za zcela netransparentní a diskriminační postup.

Společnost Leonardo dle svého tvrzení prokázala zkušenosti týkající se integrace zbraňových systémů pro své vrtulníky, v čemž odkazuje na reference Ministerstva obrany Italské republiky. Nabízí vrtulníky odpovídající požadovaným specifikacím a vybavené všemi potřebnými certifikáty. Zdůrazňuje, že požadavek, aby byly vrtulníky nasazené v boji, nebyl součástí požadavků při průzkumu trhu, a že jde o dodatečný argument, který měl sloužit k vyloučení italského uchazeče.

Přitom Ministerstvo obrany nemůže tvrdit, že Leonardo takovému požadavku nevyhovuje, protože se ho na to nikdy nezeptalo. AW139M je přitom nasazen v ozbrojených silách řady států a praktickým nasazením prověřen. Současně Ministerstvo obrany nespecifikovalo přesné parametry svých nově prezentovaných požadavků týkajících se "přežití na bojišti", "ochraně živé síly" a "plnění úkolů ve složitých podmínkách", přičemž i těmto požadavkům AW139M nadstandardním způsobem podle názoru společnosti Leonardo vyhovuje.

Ve svém podání se Leonardo ohrazuje dále proti tvrzení, že Ministerstvo obrany řádně posoudilo nabídky z ekonomické perspektivy - porovnávalo totiž jen dvě nabídky od vlády USA, a tedy nemá srovnání s dalšími možnými řešeními. Odmítá tvrzení, že "Česká republika bude vrtulníky pořizovat za v čase a místě obvyklou, tedy spravedlivou a rozumnou, cenu," protože výhodnější nabídku z tendru MO svým postupem vyřadilo.

V závěru svého podání připomíná Leonardo kauzu letounů CASA z roku 2010. Evropská komise tehdy žalovala Českou republiku u Evropského soudního dvora pro porušení evropského zákona, a procedura byla Evropskou komisí zastavena v důsledku ujištění z české strany, že omezí využívání výjimek z pravidel pro veřejné zakázky jen na mimořádné případy, ve kterých půjde o zajištění bezpečnostních zájmů státu. Podle názoru společnosti Leonardo akviziční proces víceúčelových vrtulníků toto v žádném případě nesplňuje.

Leonardo žádá ÚOHS, aby nařídil Ministerstvu obrany zabývat se podanými námitkami, a v případě, že tomu ÚOHS nevyhoví, žádá, aby sám úřad prověřil postup Ministerstva obrany týkající se realizace zakázky mezivládní dohodou ve smyslu podaných námitek.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace