Výběr víceúčelových vrtulníků působí netransparentním a chaotickým dojmem, říká poslankyně Jana Černochová

Výběr víceúčelových vrtulníků působí netransparentním a chaotickým dojmem, říká poslankyně Jana Černochová
Autor: Facebook Jany Černochové|Popisek: Jana Černochová
20 / 11 / 2017, 14:00

Security magazín se zeptal poslankyně Jany Černochové (ODS), co si myslí o právě probíhajícím tendru na několik víceúčelových vrtulníků pro českou armádu.

Některá výběrová řízení pro AČR, která se konala v minulosti, působila silně netransparentním dojmem, co je nutné udělat, aby stejným způsobem nedopadl výběr vrtulníků pro českou armádu?

Výběr víceúčelových vrtulníků přesně tímto netransparentním a chaotickým dojmem působí. Vyvolává velké množství pochybností a nezodpovězených otázek. Proces, který začal zcela transparentně a koncepčně v letech 2011 až 2012 vypracováním Koncepce rozvoje dopravního a vrtulníkového letectva, se za ministra Stropnického zvrhl v chaos a hromádku přání a snů.

Ministerstvo se rozhodlo oslovovat vlády, přidávat a ubírat výrobce, slibovat nesplnitelné a riskovat blamáž. Například američtí spojenci počítají, že příští rok bude podepsána smlouva na nákup vrtulníků UH-1 Bell, takto o tom již alespoň informovali představitelé amerického ministerstva Kongres. Ovšem podle toho, co mi ministerstvo odpovědělo na mou interpelaci, je v současnosti na víceúčelové vrtulníky připraveno 6,11 miliard korun, přičemž předpokládaná cena bude 12,99 miliardy, tedy více než dvojnásobná. To skutečně nesvědčí o připravenosti, rozmyslu a koncepčnosti. Stejně jako cena a preference se neustále mění úkoly a vybavení těchto vrtulníků.

Takže jednoduše řečeno, proces výběr víceúčelového vrtulníku neprobíhá transparentně, může vzbuzovat mnoho pochybností, což bude jednoznačně ovlivňovat i nahlížení na výsledek.

Několik desetiletí používala AČR bitevní vrtulník sovětské provenience Mi-24 schopný přepravy 8 osob nebo nákladu a zároveň schopný útoku na pozemní jednotky protivníka. Bude nákup víceúčelových západních vrtulníků, pro AČR přínosem, nebo dojde k omezení jejích schopností?

Vrtulníky Mi-24 se stále používají a bylo rozhodnuto o tom, že se budou používat ještě déle, než bylo původně zamýšleno. To je ostatně pozoruhodné. Původní rozhodnutí o nákupu víceúčelových vrtulníků bylo učiněno za několika předpokladů – přirozeného ukončení provozu vrtulníků W-3A Sokol, ukončení provozu Mi-24/35 a soustředění se na provoz Mi-171Š a jejich modernizaci, protože vzdušná přeprava vojáků a materiálů je jedna z klíčových a použitelných i v operacích. I proto se před několika lety rozhodlo o vybudování unikátní vrtulníkové jednotky pro podporu aeromobilních operací speciálních sil postavené právě na Mi-171Š. Ministr Stropnický ovšem rozhodl o generálních opravách všech Sokolů a prodloužení jejich provozování minimálně o dalších deset let a stejně tak se udržují v provozu Mi-24/35

Změnily se předpoklady, přesto se dál chce nakupovat víceúčelový vrtulník. Těžko můžu vojákům říkat, jestli potřebují bitevní vrtulníky či nikoliv. Nejde to dělat od stolu na základě toho, jestli mám ráda tenhle vrtulník, nebo jiný. Na druhou stranu bych ráda tedy viděla koncepční materiál popisující, jak každý krok zapadá do celku, jaké bude použití jednotlivých vrtulníků, na jaké scénáře budou použity, a hlavně jak zapadají do celkového konceptu užití sil v aliančním prostředí, které bude pro nasazování našich sil to nejdůležitější. Jako poslankyni mě také zajímá finanční rámec, který je podle všeho více než na vodě.

A na okraj, odpověď na vi otázku by se mohla dát nalézt v klíčovém koncepčním a bohužel ne zcela dodržovaném dokumentu Koncepce výstavby Armády ČR (KVAČR) schváleném vládou v prosinci 2015. V jeho veřejné části se na straně 14 praví: „Bitevní vrtulníky Mi-24/35 budou nahrazeny víceúčelovými vrtulníky se schopností působení ve dne i v nocia za ztížených meteorologických podmínek, ničení malorozměrných obrněných cílů přesně naváděnou municí. Dojde tak k navýšení bojových schopností vrtulníkového letectva ve prospěch pozemních sil…“

Nahrazení by mělo tedy vést ke zvýšení schopností vrtulníkového letectva. Člověka ovšem znejistí to, co je napsáno na stejné straně o pár odstavců níže: „Navíc bude nutno do roku 2024 rozhodnout o potřebě pořízení bitevních vrtulníků vzhledem k jejich nezastupitelné úloze při podpoře pozemních sil.

Takže bitevní vrtulníky jsou nezastupitelné. Jinými slovy, stejně je musíme pořídit a z toho implicitně vyplývá, že víceúčelové vrtulníky jsou nevydařenou náhražkou. Tak proč se tedy rovnou nepořídí bitevní vrtulníky, když už je armáda musí mít?

psali jsme:  Jsem názoru, že ČR by měla pro potřeby armády pořídit vrtulníky jako systém, ne jako „stroje“, říká bývalý poslanec za hnutí ANO Bohuslav Chalupa

Bude podle vás zapotřebí dokoupit čistě útočné vrtulníky, a pokud ano, preferujete dodávku obou typů strojů od jednoho výrobce?

Dle citátu výše asi ano, protože mají nezastupitelnou roli. Ale asi by své záměry mělo ministerstvo a armáda lépe vysvětlovat, protože dokument od dokumentu, odpověď od odpovědi nalezne člověk mnoho protiřečení a nejasností.

Ale co se týče vaší otázky, rozhodnutí o pořízení bitevních vrtulníků bych v žádném případě nespojovala s víceúčelovými vrtulníky. Jednak proto, že neexistuje žádné rozhodnutí o jejich pořízení, a za druhé, protože neexistuje žádný finanční plán. Nejsou prostředky pro pořízení ani víceúčelových vrtulníků, natož bitevních. Je důležité si uvědomit i to, že vzhledem k počtu bitevních vrtulníků nebude docházet k jejich většímu nasazení ve větších vzdálenostech od České republiky a zároveň v kombinaci s víceúčelovými. Je tedy irelevantní, od jakého výrobce ty či ony vrtulníky budou.

Klíčová je ovšem jedna věc – projekt víceúčelového vrtulníku má zpoždění a není na něj dostatek peněz. Do roku 2024 se má podle KVAČRu rozhodnout o pořízení bitevních vrtulníků, což rozhodně není levná záležitost. Předpokládám tedy, že bitevní vrtulník by se měl pořizovat někdy do roku 2030. Po roce 2020 se ovšem mají pořizovat bojová vozidla pěchoty, dělostřelectvo ráže 155, tanky, obnovovat protivzdušná raketová obrana a tak dále, což budou investice ve výši mezi 100-200 miliardami korun. Nejsem si jistá, že na vše budou prostředky, respektive, že se bude dařit vše proinvestovat a procesně uřídit, protože se jedná o velice komplikované projekty.

A hlavně, v debatách o vrtulnících se jaksi zapomnělo na Mi-171Š, respektive Mi-17 a Mi-8. Ty totiž budou ve dvacátých letech tohoto století postupně končit, aby nejpozději do roku 2035 dolétaly, pokud nám ten čas Rusko dopřeje. A skončí i ony unikátní a Američany vybavené vrtulníky pro speciální síly. Jsem toho názoru, že bychom si nyní, ještě před rozhodnutím o pořízení víceúčelových vrtulníků měli jasně říct, jak budou nahrazovány Mi-171Š, v jakém horizontu, jaká bude finanční náročnost a tak dále. Nebude to totiž vůbec levné a jednoduché. Myslím, že by k pořizování transportní platformy, která by postupně nahradila Mi-171Š mělo dojít postupně od roku 2022 do roku 2030. V těchto letech by obě platformy sloužily dohromady, docházelo by postupně k přeškolení personálu a přípravě státního podniku LOM Praha na náhradu Mi-171Š.

V této souvislosti mi přijde prapodivné a hlavně škoda, že z nabídek na víceúčelový vrtulník vymizel UH-60 Black HawkTedy vrtulník, který provozují Slováci, Rakušané, a který budou možná provozovat i Poláci.

psali jsme: Kvalitní moderní útočný vrtulník je neocenitelným prostředkem na bojišti, říká bývalý náčelník Generálního štábu ČR Jiří Šedivý

Nejlevnější nabídka byla původně od Airbusu, který nabízel stroje za cca 6 miliard (tedy o 3 miliardy méně než je nabídka Westland Agusta). Myslíte si, že by bylo vhodné s Airbusem obnovit jednání?

Nevím, nemám povědomí o záměrech ministerstva. To je totiž více než skoupé na sdělování informací o tom, kam v této věci směřuje. Každopádně jde o žonglování s čísly, která neumím verifikovat, kromě těch, která jsou uvedená výše a která jsou součástí oficiální odpovědi ministerstva. Ministerstvo má k dispozici šest miliard korun a říká, že bude potřebovat třináct. Čeká, že těch necelých sedm, stejně jako další miliardy spadnou z nebes. Je to naprosto chaotické, neuřiditelné a nezodpovědné vůči osloveným vládám i výrobcům. Je nutné se ptát, jak se do plánu dostalo oněch šest miliard? Na co byly určené? Proč před rokem stačily a nyní už nestačí? Jaké parametry pro rozhodování se tak zásadně změnily? Je situace odlišná a pokud ano, konkrétně v čem? A tak dále. To jsou triviální, ale zásadní otázky, které je třeba zodpovědět před jakýmkoliv rozhodnutím.

Vzhledem k tomu, že ministerstvo obrany pod vedením M. Stropnického téměř tři roky tápalo, co vlastně pořídit, domníváte se, že by bylo vhodné zakázku znovu posoudit a případně vypsat znovu?

Jen na okraj, žádné výběrové řízení vypsáno nebylo. Vše se odehrává mimo rámec zákona o zadávání veřejných zakázek a bez zajištěného finančního rámce, což je jedním ze základních předpokladů úspěšné akvizice. Takže není co vypisovat znovu, ministerstvo pod vedením Martina Stropnického si poslední více než dva roky dělá, co chce, mění podmínky i pravidla za pochodu, a podle toho také vypadá výsledek.

Jak jsem říkala výše, byla bych pro to, abychom si jasně stanovili, jak bude probíhat obměna vrtulníkového letectva jako celku do roku 2035, na jaké scénáře budou jednotlivé platformy určeny, jak se budou doplňovat, kolik to bude odhadem stát a v jakém časovém horizontu bude vše probíhat. Bez tohoto jde jenom o tahání králíků z klobouku pro zábavu publika k neprospěchu obranyschopnosti, ale i důvěryhodnosti  naší země...

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace